NEW YORK – Makroekonomické indikátory za posledních několik měsíců jsou ve Spojených státech lepší, než se očekávalo. Tvorba pracovních míst posílila. U výroby a služeb se indikátory mírně zlepšily. Dokonce i bytová výstavba projevila určité známky života. A růst spotřeby je poměrně houževnatý.

Navzdory těmto příznivým údajům však hospodářský růst USA v průběhu roku 2012 zůstane slabý a pod úrovní trendu. Proč není na místě věřit všem dobrým ekonomickým zprávám z poslední doby?

Zaprvé, američtí spotřebitelé jsou nadále hendikepovaní co do příjmů a bohatství a svázaní dluhy. Disponibilní příjem mírně roste – vzdor stagnaci reálných mezd – především v důsledku daňových škrtů a transferových plateb. To není udržitelné: transferové platby se nakonec budou muset snížit a daně zvýšit, aby se redukoval fiskální deficit. Aktuální údaje o spotřebě také oproti situaci před několika měsíci slábnou, což doložily sváteční maloobchodní tržby, které byly pouze ucházející.

Přitom růst počtu pracovních míst je v USA stále příliš vlažný, aby výrazněji pohnul celkovou mírou nezaměstnanosti a příjmy pracujících. Jen ke stabilizaci míry nezaměstnanosti potřebují USA vytrvale tvořit alespoň 150 tisíc pracovních míst měsíčně. Více než 40 % nezaměstnaných dnes tvoří dlouhodobě nezaměstnaní, což oslabuje jejich šance, že jednou znovu získají slušnou práci. Ostatně firmy se stále snaží hledat způsoby jak ořezat mzdové náklady.

Narůstající příjmová nerovnost bude také brzdit růst spotřeby, neboť rozložení příjmů se posouvá od lidí s vyšší mezní inklinací k výdajům (pracující a méně movití) k lidem s vyšší mezní inklinací k úsporám (obchodní firmy a movité domácnosti).

Nedávný odraz ode dna v investičních výdajích (a bytové výstavbě) navíc brzy skončí a vyhlídky pro rok 2012 jsou ponuré, jelikož vyprší daňová zvýhodnění, firmy budou vyčkávat kvůli takzvaným „krajním rizikům“ (události s nízkou pravděpodobností, ale obrovskými důsledky) a nedostatečná koncová poptávka bude držet míry využití kapacit na nízkých úrovních. Většina kapitálových výdajů bude nadále vyčleněna na technologie, které šetří pracovní síly, což opět naznačuje omezenou tvorbu pracovních míst.

Přitom i po šesti letech od recese v oblasti bytové výstavby je tento sektor v limbu. Jelikož poptávka po nových domech k bydlení se oproti maximu propadla o 80 %, korekce stlačující ceny bude patrně pokračovat i v roce 2012, neboť nabídka nových a stávajících domů nadále převyšuje poptávku. Až 40 % domácností s hypotékou – tedy 20 milionů – by mohlo skončit u negativní čisté hodnoty svých domovů. Bludný kruh zabavování domů a nižších cen tedy bude patrně pokračovat – a při tak vysokém počtu silně úvěrově omezených domácností se spotřebitelská důvěru bude sice zlepšovat, ale nadále zůstane slabá.

Vzhledem k anemickému růstu domácí poptávky by jedinou šancí Ameriky, jak se posunout blíž k potenciálnímu tempu růstu, bylo snížit svůj obrovský obchodní deficit. Jenže čisté vývozy budou růst v roce 2012 spíš brzdit, a to z několika důvodů:

• Dolar by musel dále oslabit, což se nezdá pravděpodobné, protože řada dalších centrálních bank následovala příkladu Federálního rezervního systému a zavedla další „kvantitativní uvolňování“, přičemž euro patrně zůstane pod tlakem na další pokles a Čína a další země rozvíjejících se trhů nadále agresivně intervenují, aby svým měnám nedovolily příliš rychlý růst.

• Pomalejší růst v mnoha vyspělých ekonomikách, v Číně a na dalších rozvíjejících se trzích bude znamenat nižší poptávku po amerických exportech.

• Ceny ropy zřejmě budou vzhledem ke geopolitickým rizikům na Středním východě nadále zvýšené, takže účet USA za dovoz energií zůstane vysoký.

Je nepravděpodobné, že by na pomoc přišla politika USA. Právě naopak, v roce 2012 se projeví výrazná fiskální brzda a politický pat během soupeření před listopadovými prezidentskými volbami úřadům znemožní řešení dlouhodobých fiskálních potíží.

Vzhledem k medvědím vyhlídkám hospodářského růstu USA lze očekávat, že se Fed pustí do dalšího kola kvantitativního uvolňování. Fed ale také naráží na politické meze, takže udělá příliš málo a rozhodne se příliš pozdě, než aby ekonomice výrazně pomohl. Proti dalšímu uvolňování je navíc hlasitá menšina Federálního výboru pro volný trh, který ve Fedu určuje sazby. Měnová politika každopádně může řešit pouze problémy s likviditou – a banky překypují přebytečnými rezervami.

Nejdůležitější je ovšem to, že USA – a mnohé další vyspělé země – zůstávají v počátečních fázích cyklu zkracování dluhové páky. Recese vyvolaná přílišným zadlužením a dluhovou pákou (nejprve v soukromém sektoru a pak ve veřejných bilancích) si vyžádá dlouhé období nižších výdajů a vyšších úspor. Letošek nebude žádnou výjimkou, neboť oddlužování veřejného sektoru sotva začalo.

Konečně jsou tu zmíněná krajní rizika, která vedou investory, firmy i spotřebitele k mimořádné obezřetnosti: situace v eurozóně, kde dluhové restrukturalizace či v horším případě rozpad tvoří rizika systémových důsledků, dále výsledek amerických prezidentských voleb, geopolitická rizika jako Arabské jaro, vojenská konfrontace s Íránem, nestabilita v Afghánistánu a Pákistánu, nástupnictví v Severní Koreji či změna vůdce v Číně a důsledky globálního ekonomického zpomalení.

Vzhledem ke všem těmto velkým i malým rizikům mají podniky, spotřebitelé a investoři silnou motivaci čekat a mnoho nedělat. Problém samozřejmě spočívá v tom, že když dostatečný počet lidí čeká a nejedná, zesilují právě ta rizika, jimž se chtějí vyhnout.