WASHINGTON – V době, kdy svět zápolí s nejzávažnějším finančním chaosem poválečné éry, se pozornost soustředí na nejbezprostředněji postižené rozvinuté a rozvíjející se tržní ekonomiky. Dopad krize na chudé země je však daleko tvrdší.

Chabý globální růst zmenšuje exportní trhy a ceny mnoha komodit následkem toho prudce klesají. Kombinace přísnějších úvěrových podmínek v rozvinutých ekonomikách a chmurnějších hospodářských vyhlídek v nízkopříjmových zemích zasahuje investiční toky. A klesá také množství peněz zasílaných krajany ze zahraničí, jejichž objem dnes přesáhl výši zahraniční pomoci a stal se největším finančním tokem do nízkopříjmových zemí.

Subsaharská Afrika je na vývozu komodit silně závislá, takže je obzvláště zranitelná vůči globálnímu poklesu. Řada afrických zemí začala v uplynulých deseti letech uskutečňovat zdravou a udržitelnou hospodářskou politiku, která přinesla silný růst a nízkou inflaci. Spolu s odpuštěním dluhů se tato politika zasloužila o nízkou úroveň veřejného dluhu, relativně zdravý finanční systém a také – což je nejdůležitější – o zvýšení životní úrovně.

Tyto výdobytky jsou nyní ohroženy. Vysoké ceny potravin a paliv, které donedávna převažovaly, si na financích řady afrických ekonomik vyžádaly obrovskou daň. Dnes jim hrozí druhá rána v podobě globální recese.

Pro Afriku i mezinárodní společenství musí být prioritou zajištění, aby tento kontinent přestál globální finanční bouři, zachoval si značné výdobytky z uplynulého desetiletí a pokračoval v rozhodném pokroku při boji s chudobou. Toto není vhodná doba polevit v úsilí o dosažení rozvojových cílů tisíciletí, jak je vytyčila Organizace spojených národů.

Vyřešení otázky, jak pomoci Africe dostát těmto výzvám – včetně ponaučení z minulých úspěchů –, bude cílem velké konference, která se uskuteční v březnu v Dar-es-Salaamu pod patronátem MMF a tanzanského prezidenta Jakayi Kikweteho. Diskuse o vyhlídkách Afriky se nezúčastní pouze oficiální političtí činitelé, ale i zástupci soukromého sektoru a občanské společnosti, kteří – jak všichni uznáváme – musí hrát klíčovou roli.

Zodpovědnost za zavedení zdravé hospodářské politiky očividně nesou samotné africké země. Mezinárodní společenství však musí být připraveno pomoci. Podle mého názoru nabízí nejlepší vyhlídky trvalého růstu a snížení chudoby v Africe silná politika na africké straně v kombinaci se silnou podporou ze strany mezinárodního společenství. Zde jsou tři priority, jimiž bychom se měli řídit:

·        Za prvé platí, že zatímco v některých zemích může existovat prostor pro fiskální stimuly, v mnoha jiných zemích je tento prostor omezený. Region jako celek si proto musí chránit svou těžce dosaženou nízkou úroveň veřejného dluhu. Jakmile bouře pomine, budou nízká úroveň veřejného dluhu a udržitelné veřejné finance klíčovou podmínkou udržení výdajů, jež pomohou chudým a přivedou zpět mezinárodní investory, kteří jsou pro budoucí růst Afriky nepostradatelní.

·        Za druhé vytvářejí klesající mezinárodní ceny příležitost srazit inflaci zpět z nepříjemně vysoké úrovně vyvolané globální krizí kolem cen potravin a paliv z počátku loňského roku. To neznamená zavádět přísné inflační cíle. Z předvídatelné monetární politiky zaměřené na střednědobou cenovou stabilitu – s flexibilním měnovým kurzem tam, kde je to vhodné – má prospěch jak soukromý sektor, tak i chudí lidé, což je nejdůležitější.

·        Za třetí je mezinárodní společenství povinno dostát svému závazku zvýšení pomoci. Na upouštění od těchto závazků teď není vhodná doba. Neméně důležité je opětovné nastartování globálních rozhovorů o obchodu a dovedení kola obchodních jednání z Dauhá ke zdárnému závěru – v neposlední řadě i v zájmu ochrany Afriky před rizikem sílícího protekcionismu.

MMF je připraven odvést svůj díl práce. S třiapadesáti africkými členy naší organizace úzce spolupracujeme na vypracování odpovídající politické reakce. Navýšili jsme objem financí poskytovaných zemím, které nejhůře postihly cenové šoky v oblasti potravin a paliv. A jsme připraveni poskytnout také další podporu – mimo jiné i v rámci nového mechanismu financování zemí postižených exogenními šoky –, abychom pomohli těm, které globální finanční krize zasáhla nejhůře.

Zdokonalujeme rovněž technickou pomoc s cílem posílit v Africe rozhodovací proces v ekonomických otázkách, a otevíráme dvě nová regionální centra technické pomoci. Na konferenci v Tanzanii si rádi vyslechneme zpětné reakce i nové nápady, jak může fond dělat ještě více – a také jinak.

V době, kdy budou Afrika a její partneři společně proplouvat finanční bouří, nesmíme dopustit, aby se zapomnělo na ty nejzranitelnější. Kromě toho musíme zajistit, aby se řešení s cílem posílit finanční stabilitu a vyhnout se budoucímu chaosu – což bude také těžiště dubnového summitu skupiny G-20 – prodiskutovala se všemi zeměmi, jichž se to týká. Všichni dnes upírají zraky na bezprostřední krizi. Nesmíme však ztratit ze zřetele ani dlouhodobější problémy, které přetrvají, i když bouře poleví. Konference v Tanzanii nám umožní posoudit, jaké ponaučení jsme si vzali z předchozích úspěchů a co je třeba do budoucna změnit.

Náš společný cíl je zřejmý: zajistit, aby Afrika současnou bouři nejen přestála, ale aby z ní vyšla silnější.