NEW YORK – Všichni jsme si vědomi dnešních hrozeb. Je tu globální finanční krize. Globální energetická krize. Globální potravinová krize. Obchodní rozhovory opět zkrachovaly.

Propukají nové války a násilnosti. Planetu čím dál zřetelněji ohrožuje změna klimatu. Říkáme, že globální problémy vyžadují globální řešení.

Avšak konáme nějak? Ve skutečnosti dnes čelíme též krizi odlišného typu – zpochybnění globálního vůdcovství. Objevují se nová centra moci a vůdčí síly – v Asii, Latinské Americe i napříč nově vyspělým světem.

V tomto novém světě se potíže čím dál větší měrou týkají spolupráce, nikoli konfrontace. Bez partnerství ostatních už státy nedokážou bránit své zájmy ani prohlubovat blahobyt svých obyvatel.

Přesto vidím nebezpečí států, jejichž zrak není obrácen na společnou budoucnost, ale spíš dovnitř. Vidím nebezpečí ústupu od pokroku, jehož jsme dosáhli, zejména v oblasti hospodářského rozvoje a spravedlnosti při sdílení plodů globálního růstu.

Ano, globální růst pozvedl miliardy lidí z chudoby. Avšak patříte-li mezi nejchudší lidi na světě, ještě nikdy jste svou bídu nepociťovali tak palčivě. Ano, mezinárodnímu právu a spravedlnosti se nikdo nedostávalo tak širokého přijetí. Avšak ti, kdo žijí v zemích, kde se porušují lidská práva, nebyli nikdy tak zranitelní.

Ano, většina z nás žije v míru a bezpečí. Avšak v mnoha státech násilí zesiluje: v Afghánistánu, Somálsku, Demokratické republice Kongo, Iráku, Súdánu.

Jejich problémy jsou součástí rozvojové tísně, jíž čelíme. Během uplynulého roku znepokojivě vzrostly ceny paliv, potravin i komodit. Bohaté země se obávají recese, zatímco chudí už si nemohou dovolit jíst.

Součástí řešení jsou Rozvojové cíle tisíciletí. Pokrok v této oblasti je ale nerovnoměrný. Sliby se nedodržují. Přesto jsme dosáhli dostatečných úspěchů na to, abychom věděli, že cíle jsou nadosah.

Organizace spojených národů je zastáncem těch nejzranitelnějších. Jednáme, kdykoli udeří katastrofa. Konali jsme letos na Haiti a v dalších karibských státech zasažených hurikány. Konali jsme po cyklonu Nargis v Myanmaru, kde je teď velkým úkolem naléhat na politickou změnu, včetně věrohodných kroků v oblasti lidských práv a demokracie.

Pomáháme lidem postiženým rozsáhlými záplavami v jihovýchodní Asii a suchem v Africkém rohu, kde naléhavou pomoc potřebuje 14 milionů lidí. Od doby, kdy jsem nastoupil do úřadu, vyzývám k usilovnější snaze v Somálsku. Musíme čekat – a vidět v písku umírat víc dětí?

Globální potravinová krize sama od sebe nepřejde. Možná že se už vytratila z předních stránek novin. Loni touto dobou stála tuna rýže 330 dolarů. Dnes stojí 730 dolarů. Lidé, kteří si kdysi kupovali rýži po pytlících, ji teď kupují jen po hrstech. Ti, kdo jedli dvakrát denně, jedí teď jen jednou.

OSN se zaměřila na zpřístupňování semen a hnojiv drobným rolníkům. Usilujeme o novou „zelenou revoluci“ v Africe. Scházejí nám ale nové prostředky. Mezinárodní společenství svá slova nedoprovází činy.

V Burundi, Sieře Leone, Libérii a Východním Timoru jsou naše zdroje pod značným tlakem, neboť mírové sbory OSN pomáhají těmto státům najít cestu k míru. Často je však rozhodující preventivní diplomacie OSN. Plody takových snah vidíme v Nepálu, Keni a snad i v Zimbabwe.

Taktéž existuje reálná naděje na opětovné spojení Kypru. V Gruzii může OSN uvolnit napětí vyplývající z nedávného konfliktu. Na Pobřeží slonoviny pomůžeme ke konci letošního roku uspořádat volby – zásadní krok k obnově a demokracii.

Je však nebezpečné domnívat se, že OSN dokáže dnešní spletité problémy vyřešit bez plné podpory svých členských států. V Dárfúru například čelíme setrvalým potížím při dodržování termínů pro umisťování osazenstva. Chybí nám nezbytná aktiva i personál. Nedoprovázejí-li mandáty odpovídající zdroje, jsou prázdné.

Teď veškerou naši práci – financování rozvoje, sociální výdaje v bohatých i chudých zemích, Rozvojové cíle tisíciletí, činnost mírových sborů – ohrožuje globální finanční krize. Potřebujeme obnovit řád na mezinárodních finančních trzích. Musíme přemýšlet o novém globálním ekonomickém řádu, který bude ve větší úplnosti odrážet proměnlivé skutečnosti naší doby.

Tyto skutečnosti si žádají neustálé činnosti OSN na bezpočtu front: boj s malárií a AIDS, snižování mateřské a dětské úmrtnosti, potírání globálního terorismu a zajišťování jaderného odzbrojování a nešíření jaderných zbraní. Na Korejském poloostrově je třeba realizovat všechny dohody vzešlé ze šestistranných rozhovorů a Írán se musí podvolit rezolucím Rady bezpečnosti a plně spolupracovat s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii.

Naši bdělost vyžaduje především oblast lidských práv. Ke spravedlnosti je třeba přistupovat jako k pilíři míru, bezpečnosti a rozvoje. Musíme rozvíjet „zodpovědnost za ochranu“. Navzdory nesnadnostem v reálné politice nesmíme dopustit, aby zločiny proti lidskosti procházely bez trestu.

Určující otázkou naší doby zůstává změna klimatu. Musíme znovu získat svůj elán. První zkouška nadejde za tři měsíce v polské Poznani. Do té doby je třeba, abychom měli společnou vizi nové celosvětové dohody ohledně změny klimatu, která nahradí Kjótský protokol, jenž v roce 2012 vyprší.

Základem veškeré práce OSN je zodpovědnost. Je třeba změnit kulturu OSN. Musíme být rychlejší, pružnější a efektivnější – musíme být modernější. Musíme změnit náš současný systém smluv a pracovních podmínek, které jsou dysfunkční a demoralizující.

Členské státy OSN ale musejí být zodpovědné rovněž. Nelze nadále schvalovat rezoluce zakládající mandát k mírovým operacím bez nezbytných jednotek, peněz a materiálu. Nemůžeme statečné zaměstnance OSN – z nichž letos 25 zemřelo – vysílat do míst po celém světě, aniž bychom zajistili jejich bezpečnost. Bez potřebných prostředků nedokážeme naši organizaci reformovat.

Dnešní nejistoty pominou, ale jedině budeme-li jednat moudře a odpovědně. Když se nám to podaří, připravíme podmínky pro novou éru stability a globální prosperity, šířeji a spravedlivěji sdílenou.