JERUZALÉM – Během vřavy Velké francouzské revoluce vzniklo lidové rčení: „Jak krásná byla republika – za monarchie.“ Revoluce usilovala o dosažení svobody, rovnosti a bratrství. Namísto toho Francii – a značnou část Evropy – uvrhla do jakobínského teroru, teroru kontrujících pravicových sil, desítek let válčení a nakonec napoleonské tyranie. Před podobnou výzvou teď stojí severní Afrika a Střední východ, kde většina arabských zemí zažívá rozsáhlá povstání.
Historicky jsou nynější události v arabském světě bezprecedentní. Masové demonstrace volající po svobodě a demokracii vůbec poprvé svrhly některé arabské autoritářské režimy a další ohrožují. Dříve se arabské režimy měnily vojenskými převraty a jinými puči, nikdy však lidovými revolucemi.
Během silné demokratické vlny 90. let, která strhla diktatury ve východní Evropě, Latinské Americe, subsaharské Africe a jihovýchodní Asii, se v arabské severní Africe ani na Středním východě nic takového nedělo. Teď však došlo k narušení politické nehybnosti regionu. Káhirské náměstí Tahrír se stalo symbolem naděje a „moci lidu“.
JERUZALÉM – Během vřavy Velké francouzské revoluce vzniklo lidové rčení: „Jak krásná byla republika – za monarchie.“ Revoluce usilovala o dosažení svobody, rovnosti a bratrství. Namísto toho Francii – a značnou část Evropy – uvrhla do jakobínského teroru, teroru kontrujících pravicových sil, desítek let válčení a nakonec napoleonské tyranie. Před podobnou výzvou teď stojí severní Afrika a Střední východ, kde většina arabských zemí zažívá rozsáhlá povstání.
Historicky jsou nynější události v arabském světě bezprecedentní. Masové demonstrace volající po svobodě a demokracii vůbec poprvé svrhly některé arabské autoritářské režimy a další ohrožují. Dříve se arabské režimy měnily vojenskými převraty a jinými puči, nikdy však lidovými revolucemi.
Během silné demokratické vlny 90. let, která strhla diktatury ve východní Evropě, Latinské Americe, subsaharské Africe a jihovýchodní Asii, se v arabské severní Africe ani na Středním východě nic takového nedělo. Teď však došlo k narušení politické nehybnosti regionu. Káhirské náměstí Tahrír se stalo symbolem naděje a „moci lidu“.