Saturday, September 20, 2014
0

Vzestup BRIČ

Vítězi velkého globalizačního posunu z 90. let se staly malé státy jako Nový Zéland, Chile, Dubaj, Finsko, Irsko, pobaltské republiky, Slovinsko a Slovensko. Východoasijští tygři, kteří se protlačili do centra světové ekonomiky, byli jen malými celky a v některých případech – Singapur, Tchaj-wan nebo Hongkong – nebyli ani pokládáni za státy. Dokonce i Jižní Korea, která je ve srovnání s nimi gigantem, byla pouhým „polostátem“.

Takové země jsou zranitelné a dějiny jsou posety malými a úspěšnými globalizátory, kteří kvůli mocenské politice nakonec prohráli: italské městské státy v období renesance, Holandská republika nebo ve dvacátém století Libanon a Kuvajt. Malé státy se často stávaly oběťmi větších, ale chudších sousedů, kteří jim záviděli úspěch a horlivě toužili po jejich výdobytcích, přičemž však zapomínali na skutečnost, že podobné uchvácení ve skutečnosti ničí zdroj bohatství a dynamiky.

Ve světě ryzí globalizace si malé státy vedou nejlépe, protože jsou flexibilnější a dokážou se snadněji adaptovat na rychle se měnící trhy. Malé státy dosahují lepších výsledků v úpravách veřejné politiky, uvolňování trhů práce, budování solidního konkurenčního rámce i usnadňování přeshraničních převzetí a fúzí.

Naléhavost podobného programu potvrdila nedávná analýza slabé výkonnosti hlavních ekonomik evropského kontinentu – francouzské, německé a italské – v porovnání s menšími a mnohem dynamičtějšími ekonomikami v severní a střední Evropě. U menších zemí navíc existuje vyšší pravděpodobnost, že úspěšně obhájí klíčové aspekty sociálního státu.

Větší stát může zákonitě učinit více, aby kontroloval ekonomiku, a tudíž je vystaven nákladnému pokušení intervenovat v reakci na politický tlak zájmových skupin. V prostředí malého státu povede břemeno husté sítě kontrolních mechanismů pravděpodobně ke ztrátě pohyblivých faktorů produkce, zatímco z velkého státu se pracovní síle nebo kapitálu odchází hůře.

Na mezinárodní scéně se velké země snaží vytvářet mezinárodní pravidla a svou domácí legitimitu často stavějí na tvrzení, že jsou schopny formovat širší svět: uvažují v intencích toho, co francouzští myslitelé nazývají „spoutáním globalizace“. Místo aby akceptovali mezinárodní soustavu zhruba takovou, jaká je, tedy i se všemi nedokonalostmi, myslí si, že mohou uplatnit vlastní váhu a změnit její pravidla – ve svůj prospěch.

Přibližně v roce 2000 se nervozita a obavy malých států začaly zvyšovat. Novou politickou realitu zvýraznily válka v Iráku, čínské hledání energetických zdrojů v rozvojových zemích a asertivita Ruska v zahraniční i domácí politice.

V dnešním světě to vypadá, jako by novými vítězi byly velké státy s vysokým počtem obyvatel a rychlým hospodářským růstem: kromě Spojených států jsou to Brazílie, Rusko, Indie a Čína (BRIČ). Tito dynamičtí obři děsí zámožné obyvatele průmyslového světa potenciální silou spočívající v nízkonákladové konkurenci, laciných výrobcích a outsourcingu služeb.

BRIČ (v angličtině lze tuto zkratku přepsat jako „velké a opravdu imperiální země“) snadněji promítají svou sílu, ale zároveň ji promítat potřebují, aby vykompenzovaly své slabiny. Mají vlastní problémy, ale zároveň se pravděpodobně budou chovat spíše jako tradiční velké státy a pokusí se globalizaci přetvářet, místo aby se s ní jednoduše smířily jako se zákonitým procesem.

Existují nejméně tři očividné zádrhele, jež tyto velké globalizátory postihují mnohem více než malé globalizátory, kteří si vedli tak dobře v minulosti. Za prvé musí vysoce lidnaté země zapojit do svého angažmá na světových trzích vlastní chudou a špatně vzdělanou nejnižší třídu (která je v Číně a v Indii převážně venkovská).

Za druhé postrádají finanční soustavy Číny a Ruska průhlednost, zatímco Brazílie a Indie jsou po finanční stránce nedostatečně vyvinuté, což ohrožuje další integraci světové ekonomiky a zvyšuje pravděpodobnost finanční krize.

Za třetí čelí Rusko již dnes mohutnému úbytku obyvatelstva a vzniku stárnoucí a churavějící populace, zatímco Čínu čeká demografický pokles v japonském stylu téměř jistě od 40. let tohoto století, což bude opožděný důsledek její politiky jednoho dítěte.

Pomýlení geopolitičtí obři bývali v minulosti zdrojem nestability (očividnou analogii představuje Německo před první světovou válkou) a existují dobré důvody vidět v nich zvýšené riziko i v jednadvacátém století. Prozatím jsou však nezpochybnitelně mocní.

Výsledkem je, že BRIČ budou hledat kompenzující sílu, vojenský i strategický vliv a prestiž jako cestu k vyřešení svých vnitřních problémů. Tatam jsou 90. léta, kdy svět bezprostředně po skončení studené války na krátký okamžik vypadal, že bude natrvalo mírumilovný a moc ho nebude zajímat.

Takové naděje se záhy ukázaly jako iluzorní. Řada komentátorů dokonce žasla nad tím, jak rychle se do mezinárodní soustavy vrátilo napětí. Mnozí to sice kladou za vinu chování USA, avšak toto napětí ve skutečnosti přiživila vznikající nová logika v mezinárodní politice.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured