NEW YORK – Na nedávné dárcovské konferenci o Gruzii se závazky pomoci jen hrnuly a jejich celková výše dosáhla 4,5 miliardy dolarů – což je zhruba 1000 dolarů na jednoho Gruzínce. To je dobrá zpráva. Špatnou zprávou je, že se této konference účastnili jen dárci a gruzínská vláda, kterou organizace Transparency International kritizuje za neprůhledné rozhodovací procesy.

Absenci průhlednosti a zodpovědnosti při utrácení peněz ve válkách a při obnově, která po nich následuje, dnes daňoví poplatníci nenesou dobře. Ve světle rostoucí celosvětové poptávky po pomoci a klesající nabídky (ta se v posledních dvou letech snížila o 12%) se efektivní a průhledné nakládání s prostředky stává stále větší nutností. A vlády, které se vůči svým občanům nechovají zodpovědně, se v tomto ohledu s největší pravděpodobností setkají s nezdarem.

Než se záruky promění v platby, měli by dárci bedlivě prozkoumat strategii hospodářského rozvoje Gruzie a vyhodnotit její plány humanitární pomoci a rekonstrukce. Měli by se ptát, zda pomoc pro Gruzii přispěje k míru a stabilitě, nebo zda naopak zbrzdí politické řešení konfliktu a odradí investory.

Nedávné uznání Abcházie a Jižní Osetie coby separátních republik Ruskem, a to navzdory jejich de facto autonomnímu postavení uvnitř Gruzie od počátku 90. let, ztíží hledání řešení problémů vnitřních uprchlíků, navrátilců a obyvatel žijících v zónách konfliktu. Opětovné zařazení konfliktem sužovaných skupin do produktivní činnosti je přitom nezbytnou podmínkou politické, ekonomické i sociální stability. OSN soudí, že země, které v tomto úsilí selžou, čelí nepředvídatelné hrozbě obnovení konfliktu.

Přispívá tedy rozvojový model Gruzie k dynamickému a všeobjímajícímu růstu, tedy růstu, jenž vede k produktivním investicím, novátorským postupům a rozsáhlé tvorbě pracovních míst?

Představitelé Mezinárodního měnového fondu a Spojených států každopádně uznali nepopiratelný úspěch Gruzie při zavádění zdravé makroekonomické politiky a reforem za účelem zlepšení podnikatelského klimatu. Zahraniční investoři na to reagovali tím, že nalili do země prostředky. V letech před válkou dosáhl příliv kapitálu 20% HDP, roční ekonomický růst vyskočil v roce 2007 na více než 12% a od roku 2003 dosáhla země téměř čtyřicetiprocentního růstu.

Rychlý růst však nestačí. Gruzii se nepodařilo vytvořit pracovní místa, zajistit dynamiku a zapojit do dění všechny obyvatele, což je pro pokojné fungování společnosti nezbytné. Navzdory částečné diverzifikaci v nedávné době jsou investiční toky značně vychýleny ve prospěch výstavby ropovodů, plynovodů a dalších velkých mezinárodních projektů. Od roku 2003 se navíc vojenské výdaje zvýšily z 1% na 7% HDP, což odčerpalo prostředky z lidského rozvoje do neproduktivních investic.

Bez ohledu na významná zlepšení v posledních letech panuje v zemi vysoká nezaměstnanost, nerovnost příjmů se zhoršila a korupce zůstává rozbujelá. Navzdory oficiálním statistikám, podle nichž žije pod hranicí chudoby necelá třetina obyvatel, experti předpokládají, že v pasti chudoby zvýrazněné velkými rozdíly mezi městy a venkovem je uvězněna zhruba polovina populace.

Úkolem pro Gruzii je najít řešení problému vnitřních uprchlíků prostřednictvím obnovy infrastruktury, bydlení i dalších služeb a usnadněním tvorby pracovních míst tak, aby se životní podmínky obyvatel zasažených konfliktem mohly zlepšovat. Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky předpovídá, že do začátku zimy se do původního bydliště pravděpodobně navrátí 73 000 z přibližně 127 000 vnitřních uprchlíků, které vytvořila krize v Jižní Osetii. Vzhledem k faktu, že 220 000 vnitřních uprchlíků z předchozích konfliktů vedených v 90. letech má dnes stále horší vyhlídky návratu do Abcházie a Jižní Osetie, musí gruzínské úřady najít životaschopné a trvalé řešení pro zhruba 6% populace.

Kapitálové toky, na něž je Gruzie do značné míry odkázána, byly navíc po vypuknutí konfliktu přerušeny. Bez vyřešení problému vnitřních uprchlíků se úsilí o posílení politické stability a bezpečnosti setká s neúspěchem. Při absenci stability a bezpečnosti navíc nebude naplněn ani cíl pokrýt „dočasnou externí mezeru ve financování“ a udržet „důvěru v trhy a investory“, s nímž MMF spojil své ujednání o pomoci ve výši 750 milionů dolarů.

Úkolem dneška je přeformulovat balík pomoci pro Gruzii tak, aby se zaměřoval převážně na poskytování „rekonstrukční pomoci“, která podporuje investice a zaměstnanost. Zanedbat sice nelze ani „humanitární pomoc“, ale měli bychom mít na paměti, že tento typ pomoci podněcuje spíše spotřebu než investice, vytváří cenová pokřivení a odrazuje od práce. Gruzie musí být od humanitární pomoci odstřižena tak rychle, jak to situace dovolí.

Rekonstrukční pomoc s cílem zlepšovat infrastrukturu, prosazovat zakládání nových firem a obnovovat činnost mikrofirem i malých podniků, služeb, hornictví a dalších sektorů, jakož i zlepšovat zemědělské výnosy a zavlažování, by měla začít ihned a stát se hlavním těžištěm závazků mezinárodní pomoci. Politikou „laissez-faire“ se toho nedosáhne.

Gruzínská vláda i dárci by měli zvážit využití pomoci k poskytnutí dotací soukromým firmám s cílem podnítit zaměstnávání vnitřních uprchlíků a snížit náklady na ně. Bez všeobecného a dynamického růstu zůstane trvale udržitelný mír pomíjivou představou a v současném prostředí bedlivějšího přezkoumávání a mnoha důležitých a vzájemně si konkurujících potřeb bude na dárce vyvíjen značný tlak, aby zdůvodnili poskytnutí vysoké finanční pomoci, k níž se zavázali.