STOCKHOLM – Ruský premiér Vladimir Putin nedávno oznámil, že Rusko, Bělorusko a Kazachstán ukončily separátní rozhovory o vstupu do Světové obchodní organizace (WTO). Místo toho se prý budou snažit vstoupit do tohoto orgánu světového obchodu jako jediná celní unie. V podstatě to znamená, že Rusko odkládá svůj vstup do WTO – což je v ruské strategii významný obrat.

Putinovo prohlášení přišlo jako blesk z čistého nebe. O dva dny dříve dokončili zástupce Spojených států pro obchod Ron Kirk a komisařka Evropské unie pro obchod Catherine Ashtonová úspěšně rozhovory o přijetí Ruska do WTO s Putinovým prvním náměstkem Igorem Šuvalovem, ministrem financí Alexejem Kudrinem a ministryní hospodářství a rozvoje Elvirou Nabiullinovou. A ještě 3. června deklaroval Putin, že si je jist „rychlým vstupem Ruska do WTO“.

Putinovo prohlášení zřejmě v nemenší míře překvapilo také vedoucí představitele Běloruska a Kazachstánu, zvláště když Rusko krátce předtím zakázalo v rámci protekcionistického opatření téměř všechen dovoz mléčných výrobků z Běloruska. Po 16 letech jednání se zdálo, že má Rusko nakročeno ke vstupu do WTO během pár měsíců.

Zůstaly jen tři obtížné překážky. Za prvé Ukrajina požaduje bilaterální protokol o přístupu na trhy, který by Rusko přinutil zrušit zhruba 100 obchodních sankcí, většinou v zemědělství. Druhou překážkou jsou hraniční kontroly s Gruzií, což je převážně politické téma: jde o otázku, zda jsou Abcházie a Jižní Osetie nezávislé, jak tvrdí Rusko, anebo tvoří součást Gruzie, o čemž je přesvědčen zbytek světa. A konečně EU trvá na tom, aby Rusko zrušilo plánovaná prohibitivní vývozní cla na dříví. Pouze gruzínská otázka je skutečně závažná.

Celní unie s Běloruskem a Kazachstánem není alternativou ke vstupu Ruska do WTO. Žádná skupina států zatím nevstoupila do WTO společně a podle šéfa této organizace Pascala Lamyho to není ani právně možné. A zatímco byla navíc celní unie vyhlášena už v roce 1995, vytvořit ji lze nejdříve v červenci 2001, což se pravděpodobně nestane.

Rusko jako země, která vyváží převážně komodity, potřebuje WTO méně než výrobce typu Číny. Přesto tvoří pětinu ruského vývozu kovy a chemické látky, které jsou citlivé na antidumpingová opatření. Řada studií Světové banky i ruských institucí odhadla, že vstoupí-li Rusko do WTO, může na pět let zvýšit svůj hospodářský růst o 0,5-1 procentních bodů.

Členství je důležité také pro mezinárodní postavení Ruska. To je jedinou zemí skupiny G-20 stojící mimo WTO, která představuje 96% světového obchodu. Současně WTO reprezentuje určitou volbu hospodářské a politické strategie. Než Putin v květnu 2008 odstoupil z funkce prezidenta, předložil svůj program „Rusko 2020“. Jeho srdcem byla „strategie inovací“ založená na dalších tržních reformách a investicích do lidského kapitálu, což vedlo k ročnímu růstu ve výši 6-7%. Soudě podle rétoriky sdílí tuto vizi i současný prezident Dmitrij Medveděv a jeho technokraté.

Putin a jeho siloviki (političtí spojenci, jejichž mocenskou základnu představuje bezpečnostní aparát) však podle všeho dávají přednost „strategii liknavosti“, což je nejhorší ze scénářů programu „Rusko 2020“. Tato strategie se rovná státnímu kapitalismu, životu z energetického bohatství Ruska a nulové snaze omezit rozbujelou byrokracii a korupci v zemi.

Změnou kurzu ve vztahu k WTO se Putin znovu projevil jako vládce Ruska. Totéž učinil loni v létě, když začal brojit proti úspěšné těžební a hutní společnosti Měčel a vyprovokoval válku v Gruzii.

Putinova špatná politická rozhodnutí v otázce finanční krize podkopala v průběhu zimy jeho moc. Místo aby se postavil za ruské soukromé firmy, postaral se o zmražení domácí likvidity, což navzdory obrovským rezervám Ruska v zahraničních měnách vyvolalo v prvním čtvrtletí roku 2009 prudký pokles HDP o 9,5%. Kormidla se ujali pragmatičtí demokraté, avšak protože následné zdvojnásobení cen ropy signalizuje, že nebezpečí pro ruskou ekonomiku je prozatím zažehnáno, vracejí se do čela siloviki .

Otázka zní, jaký bude jejich příští krok. Význačný ruský vojenský analytik Pavel Felgenhauer neoblomně tvrdí, že jejich hlavním cílem je „doražení“ Gruzie a jejího prezidenta Michaila Saakašviliho, který se stále drží u moci a chová se vzdorovitě. Gruzie nezískala žádnou vojenskou podporu a je v podstatě nebráněná. Kreml pokračuje v propagandistické ofenzivě proti této zemi a vetoval prodloužení mandátu pozorovatelům Organizace spojených národů v Gruzii a Abcházii. V oblasti probíhají velké ruské vojenské manévry Kavkaz 2009. Po posledních takových manévrech, Kavkaz 2008, následovala invaze do Gruzie.

Během závěrečné fáze těchto manévrů, konkrétně ve dnech 6. až 8. července, se má americký prezident Barack Obama sejít v Moskvě se svým ruským protějškem Medveděvem. Ten očividně doufá, že vstřícným postojem vylepší postavení Ruska i sebe samého ve světě. Siloviki však dávají přednost Rusku izolovanému a autoritářskému, v němž budou mít moc pevně ve svých rukou.

Kreml si přeje novou dohodu o kontrole strategických zbraní, přičemž siloviki po ničem netouží více. Obamova administrativa doufala v konečný průlom v rozhovorech mezi Ruskem a WTO, avšak Putinovy kroky zničily vyhlídky na takový výsledek. USA si rovněž přejí pokrok v otázce územní celistvosti postsovětských republik, jako je Gruzie, ovšem i to je nepravděpodobné. Zdá se, že Putin či jeho spolupracovníci chystají Medveděvovi neúspěch, což naznačuje, že jejich žárlivost na prezidentovu omezenou moc je větší než jejich odhodlání hájit ruské národní zájmy.

Přesto stále existuje naděje, že se Putin setká s natolik negativní reakcí, že změní svůj postoj ke vstupu do WTO. Po válce v Gruzii v srpnu 2008 koneckonců také přerušil přístupové rozhovory s WTO a letos na jaře je obnovil.