1

Návrat mexické nemesis

MEXICO CITY – Prvního července mexičtí voliči se vší pravděpodobností povolají zpět k moci Revoluční institucionální stranu (PRI), která v zemi vládla sedm desetiletí. Kandidát PRI Enrique Peña Nieto má v předvolební kampani nepřekonatelný náskok. Mnoho Mexičanů a také zahraničních přátel země se obává, že tento vývoj je předzvěstí návratu k autoritářské, zkorumpované a zdiskreditované minulosti, kterou Mexiko nechalo za sebou, když se v roce 2000 stal prezidentem kandidát Strany národní akce Vicente Fox.

Jako člověk, který přispěl k porážce PRI, bych dal letos přednost jinému vítězi: nezávislému kandidátovi, středolevému sociálnímu demokratovi nebo středopravému lídrovi navazujícímu na nejlepší aspekty vládnutí Vicenteho Foxe i odstupujícího prezidenta Felipeho Calderóna (přičemž by však musel zavrhnout Calderónovu krvavou a marnou válku proti mexickým drogovým magnátům). Odmítám však představu, že vítězství PRI by automaticky obnovilo předchozí stav, jako by Mexiko, jeho vazby na okolní svět i PRI samotná stáli v uplynulých 12 letech na místě.

Mexiko se od roku 1994, kdy byl naposledy zvolen prezident za PRI, nesmírně proměnilo. Zvítězí-li Peña Nieto, bude se muset potýkat se silným opozičním blokem v Kongresu a se vší pravděpodobností i s menšinovým postavením PRI, přinejmenším v dolní sněmovně. Více než deset z 32 mexických státních guvernérů se navíc bude rekrutovat z opozice, přičemž středolevá Strana demokratické revoluce (PRD) bude dál kontrolovat druhou nejdůležitější volenou funkci a druhý nejvyšší rozpočet v zemi: úřad starosty Mexico City, který tato strana zastává od roku 1997.

Mexické sdělovací prostředky jsou navíc svobodnější, lepší a silnější než kdykoliv dříve, přestože kvalita jejich výstupů čas od času výrazně zaostává za očekáváním. Občanská společnost v zemi se stala organizovanější, silnější a dynamičtější. Vláda si už nemůže dělat, co chce, ať už je to ku prospěchu věci, či nikoliv.

Mnoho klíčových institucí získalo od roku 2000 silnou autonomii na vládě: Centrální banka, Institut transparentnosti, Národní statistický úřad a také úřady zabývající se cennými papíry, komunikacemi, volbami, monopoly a drogami. Ze všeho nejdůležitější však možná je, že Mexiko má vůbec poprvé ve svých dějinách skutečně nezávislý a efektivní Nejvyšší soud. To příležitostně ztrpčovalo život Foxovi a Calderónovi, ale zlepšovalo ho všem obyčejným Mexičanům.

Rovněž vztahy Mexika se světem se od roku 2000 proměnily. Země je dnes součástí pavučiny dohod o volném obchodu a dalších mezinárodních nástrojů, které stvrzují jeho otevřenou ekonomiku, ortodoxní makroekonomickou politiku a oddanost demokratickému vládnutí. Je terčem ustavičného, bedlivého a vítaného zahraničního dohledu.

Projevuje se i tlak ostatních srovnatelných zemí. Ty budou Mexiku naslouchat pouze v případě, že země bude dodržovat své závazky ve vztahu k pracovní síle, životnímu prostředí, svobodným a spravedlivým volbám, soukromému majetku a lidským právům. Vládě v této éře nemůže projít uzurpování voleb, věznění politických odpůrců, vyvlastňování zahraničních či domácích soukromých aktiv, rozsáhlá korupce nebo rozmařilé utrácení. Díky vysoké míře hospodářské integrace se Spojenými státy a Kanadou – které dohromady představují převážnou část mexického obchodu, turistického ruchu, zahraničních investic a příjmů od vystěhovalců – je pro Mexiko mimořádně obtížné zůstat lhostejné vůči zahraniční kritice.

A konečně se PRI od doby, kdy byla naposledy u moci, ve dvou zásadních aspektech změnila. Nemohu ručit za demokratické přesvědčení Peni Nieta, ale tento člověk generačně vyrůstal v demokratickém Mexiku: v nejtemnější chvíli starého režimu, totiž během masakru studentů v roce 1968, mu byly dva roky, v roce 1994, kdy se v zemi konaly první polodemokratické volby (po nichž dokonce i jejich vítěz Ernesto Zedillo uznal, že byly svobodné, ale ne spravedlivé), mu bylo 28 let a v roce 2000 mu bylo čtyřiatřicet.

Ať už je tedy jeho osobní přesvědčení jakékoliv, Peña Nieto se v případě vítězství stane prvním demokraticky zvoleným prezidentem za PRI – prvním, který se stal hlavou státu proto, že získal ve volbách víc hlasů než ostatní, ne proto, že ho vybral jeho předchůdce. Těžko říct, zda to bude mít nějaký význam, ale z morálního, politického i osobního hlediska dnes na zodpovědnosti záleží, zatímco bez zodpovědnosti je všechno ztraceno. A zodpovědnost už není v Mexiku nepřítomná.

V konečném důsledku člověk buďto věří, že svobodné a spravedlivé volby, úcta k právům a svobodám jednotlivce a střídání u moci jsou esencí demokracie, anebo v to nevěří. Za současných mexických pravidel nemusí být comeback PRI pro tuto zemi ideální, ale není to obnova dřívějšího stavu.

Není-li Mexiko na návrat PRI k moci připraveno, pak jsme všichni dělali svou práci špatně: nevybudovali jsme instituce, politické strany a mezinárodní smlouvy, které by zajistily, že v politické hře zůstanou jen demokratičtí hráči. Já však věřím, že jsme svůj úkol splnili a že obávat se obnovy autoritářského režimu by znamenalo popřít všechno, čeho jsme v posledních 12 letech dosáhli.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.