10

Cena za 11. září

NEW YORK – Teroristické útoky al-Káidy z 11. září 2001 měly za cíl poškodit Spojené státy, což se jim skutečně podařilo, třebaže způsoby, které si Usáma bin Ládin pravděpodobně nikdy nepředstavoval. Reakce prezidenta George W. Bushe na útoky nahlodala elementární zásady Ameriky, podkopala její ekonomiku a oslabila její bezpečnost.

Vpád do Afghánistánu, který po útocích z 11. září následoval, byl pochopitelný, leč navazující invaze do Iráku neměla s al-Káidou vůbec žádnou spojitost – přestože se Bush velmi snažil nějakou vazbu vytvořit. Tato zbytná válka začala být rychle velice nákladná (zkraje uváděných 60 miliard dolarů překonala o několik řádů), neboť k nepoctivému ohýbání faktů se přidala kolosální neschopnost.

Když jsme s Lindou Bilmesovou před třemi lety spočetli americké válečné výdaje, konzervativní skóre dělalo 3 až 5 bilionů dolarů. Od té doby se tyto výdaje dále hromadily. Vzhledem k tomu, že téměř 50 % vracejících se vojáků má nárok pobírat v jisté výši dávky za invaliditu a v lékařských zařízeních pro veterány se doposud léčilo přes 600 tisíc osob, aktuálně odhadujeme, že budoucí výplaty pro postižené a zdravotnické výdaje dosáhnou celkem 600 až 900 miliard dolarů. Společenská daň za válku, která se promítá do sebevražd veteránů (v posledních letech víc než 18 denně) a rozpadů rodin, je však nevyčíslitelná.

I kdyby se Bushovi dalo odpustit, že Ameriku a většinu okolního světa vehnal do války na základě falešných záminek a že zkresloval nákladnost celého podniku, způsob, jímž se válku rozhodl financovat, ospravedlnitelný není. Jeho válka byla vůbec první v dějinách, která byla vedena zcela na úvěr. Když se Amerika, se schodky prudce rostoucími už od Bushových daňových škrtů z roku 2001, pustila do bojů, Bush se rozhodl rozjet další kolo daňových „úlev“ pro bohaté.

Dnes se Amerika zaměřuje na nezaměstnanost a schodek. Kořeny obou hrozeb pro americkou budoucnost lze vystopovat, a to v nikterak malém měřítku, až k válkám v Afghánistánu a Iráku. Zvýšené výdaje na obranu jsou společně s Bushovými daňovými škrty důvodem, proč se Amerika zhoupla od fiskálního přebytku ve výši 2 % HDP v době, kdy byl Bush zvolen, ke svému dnešnímu zoufalému schodku a dluhové pozici. Přímé vládní výdaje za tyto války doposud činí celkem zhruba dva biliony dolarů, tedy 17 tisíc dolarů na každou americkou domácnost, přičemž účty, které teprve přijdou, ještě tuto částku zvednou o víc než 50 %.

Jak jsme s Bilmesovou doložili v naší knize Válka za tři biliony dolarů, války navíc zjitřily makroekonomické slabiny Ameriky, což její schodky a dluhové zatížení ještě zhoršilo. Tehdy, stejně jako dnes, rozvrat na Středním východě zvyšoval ceny ropy, což Američany nutilo utrácet za dovoz ropy peníze, které by jinak mohli utratit za nákupy zboží produkovaného v USA.

Federální rezervní systém USA však tehdy tyto slabiny skryl tím, že zplodil bublinu bydlení, která vyústila ve spotřebitelský boom. Bude trvat roky než výslednou předluženost a převis na trhu realit překonáme.

Války paradoxně podryly americkou (a světovou) bezpečnost, opět způsoby, které si bin Ládin ani nepředstavoval. Nepopulární válka by nábor vojáků zkomplikovala za všech okolností. Avšak jelikož se Bush snažil Ameriku oklamat ohledně nákladnosti válek, vojska nedostatečně finančně zajistil, přičemž odmítal i základní výdaje – například za obrněná vozidla odolávající minám na ochranu amerických životů či adekvátní zdravotní péči pro navrátivší se veterány. Americký soud nedávno potvrdil, že práva veteránů byla porušena. (Za pozornost stojí tvrzení Obamovy administrativy, že právo veteránů odvolávat se k soudům by se mělo omezit!)

Vojenské přeexponování předvídatelně vyvolalo nervozitu ohledně využívání vojenské moci a hrozí, že americkou bezpečnost oslabí také fakt, že ostatní to vědí. Skutečná síla Ameriky, větší než její vojenská a ekonomická moc, spočívá ovšem v její „měkké moci“, tedy její mravní autoritě. I ta byla oslabena: poněvadž USA porušily základní lidská práva jako habeas corpus a právo nebýt mučen, došlo ke zpochybnění jejich dlouhotrvající věrnosti mezinárodnímu právu.

V Afghánistánu a Iráku USA a jejich spojenci věděli, že dlouhodobé vítězství vyžaduje naklonit si city a myšlení tamních lidí. Chyby v prvních letech válek však tyto už beztak náročné bitvy ještě zkomplikovaly. Kolaterální újmy způsobené válkami byly obrovské: podle některých zdrojů v přímém či nepřímém důsledku války zemřel víc než milion Iráčanů. Podle některých studií za posledních deset let v Afghánistánu a Iráku zahynulo násilnou smrtí přinejmenším 137 tisíc civilistů; jen mezi Iráčany je 1,8 milionu uprchlíků a 1,7 milionu osob přesídlených uvnitř země.

Ne všechny důsledky byly katastrofální. Schodky, k nimž americké války na dluh tolik přispěly, nutí teď USA vypořádat se s realitou rozpočtových mezí. Americké vojenské výdaje se dnes, dvě desetiletí po skončení studené války, stále téměř rovnají vojenským výdajům zbytku světa dohromady. Část zvýšených výdajů sice směřovala do nákladných válek v Iráku a Afghánistánu a obecněji do globální války proti terorismu, ale velká část se promrhala za zbraně, které se nijak neuplatní proti nepřátelům, kteří neexistují. Teď se tyto zdroje zřejmě konečně přesunou a USA pravděpodobně dostanou za méně peněz více bezpečí.

Al-Káida sice není poražena, ale už nepůsobí jako obří hrozba, která vyvstala po útocích z 11. září. Cena, kterou jsme v USA i jinde za dosažení tohoto stavu zaplatili, byla enormní – a z větší části zbytečná. Toto dědictví se s námi potáhne ještě dlouho. Než člověk začne jednat, vyplatí se myslet.