NEW YORK – Roste pravděpodobnost, že vážnou recesi zažijí nejen Spojené státy, ale celá globální ekonomika. Poslední vývoj naznačuje, že ekonomiky G7 už jsou v recesi anebo blízko propadu do recese. Další vyspělé ekonomiky či rozvíjející se trhy (zbytek eurozóny, Nový Zéland, Island, Estonsko, Lotyšsko a některé jihoevropské země) jsou rovněž na krok od tvrdého přistání do recese. Jakmile do ní vstoupí, dojde k prudkému zpomalení v zemích BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína) a dalších rozvíjejících se trzích.

Vynořující se globální recesi sytí několik faktorů: krach bublin bydlení v USA, Velké Británii, Španělsku, Irsku a dalších zemích eurozóny, prasklé úvěrové bubliny tam, kde peníze a úvěry byly příliš dlouho příliš levné, vážná úvěrová a likviditní tíseň následující po americké hypoteční krizi, negativní účinky klesajících akciových trhů (celosvětově už o 20% níž) na bohatství a investice, globální dopady recese v USA (které stále tvoří asi 30% globálního HDP) skrze obchodní vazby, slabost amerického dolaru, která snižuje konkurenční schopnost amerických obchodních partnerů, a stagflační účinky vysokých cen ropy a komodit, které nutí centrální banky ke zvyšování úrokových sazeb kvůli boji s inflací v době, kdy hrozí vážné riziko negativního vývoje růstu a finanční stability.

Oficiální data naznačují, že americká ekonomika vstoupila do recese v prvním čtvrtletí letošního roku. Ve druhém čtvrtletí se ekonomika odrazila – s dvojím propadem, recesí ve tvaru W – díky přechodným účinkům spotřeby daňových úlev ve výši 100 miliard dolarů. Do konce léta ale tyto účinky ustanou.

Velká Británie, Španělsko a Irsko procházejí podobným vývojem, jelikož tu praskají bubliny bydlení a přílišné spotřebitelské zadlužení podrývá maloobchodní tržby, což vede k recesi. Nafouklé trhy nemovitostí začínají oslabovat i v Itálii, Francii, Řecku, Portugalsku, na Islandu a v pobaltských státech. Není proto divu, že napříč eurozónou klesá výroba, odbyt i spotřebitelská a podnikatelská důvěra.

Japonsko se také smršťuje. To dříve ze dvou důvodů mírně rostlo: díky významným vývozům do USA a slabému jenu. Teď se export do USA propadá, zatímco jen posiluje. Vysoké ceny ropy v zemi, která veškeré své ropné potřeby uspokojuje dovozem, společně s klesající ziskovostí a důvěrou firem, tlačí Japonsko do recese.

Poslední ze zemí G7, Kanada, by z vysokých cen energií a komodit měla mít prospěch, ale její HDP se v prvním čtvrtletí snížil, kvůli slábnoucí ekonomice USA. Tři čtvrtiny exportu Kanady směřují do USA, přičemž poptávka v zahraničí tvoří čtvrtinu jejího HDP.

Všechny ekonomiky G7 tedy směřují do recese. Dalším, menším ekonomikám (především novým členům EU, kteří mají do jednoho rozsáhlé deficity běžného účtu) hrozí ztráta přílivů kapitálu; v Lotyšsku a Estonsku a také na Islandu a Novém Zélandu k tomu už možná dochází.

Tato recese ve skupině G7 povede k prudkému snížení růstu na rozvíjejících se trzích a pravděpodobně stáhne celkovou globální ekonomiku do recese. Recesí G7 utrpí ekonomiky, které závisejí na exportu do USA a Evropy a mají rozsáhlé přebytky běžného účtu (Čína, většina Asie a většina ostatních rozvíjejících se trhů). Země s rozsáhlými schodky běžného účtu (Indie, Jižní Afrika a víc než 20 ekonomik na východě Evropy, od Pobaltí po Turecko) může zase poškodit globální úvěrová tíseň. Vývozci komodit (Rusko, Brazílie a další země na Středním východě, v Asii, Africe a Latinské Americe) utrpí, neboť recese G7 a globální zpomalení srazí ceny energií a dalších komodit až o 30%. Země, které svým měnám dovolily, aby se vůči dolaru zhodnocovaly, zaznamenají prudké zpomalení růstu exportu. Ty, které čelí rostoucí a nyní dvouciferné inflaci, budou muset zvýšit úrokové sazby, zatímco ostatní země s vysokou inflací ztratí vývozní konkurenční schopnost.

Klesající ceny ropy a komodit – už teď o 15% pod maximy – poněkud stagflační síly v globální ekonomice oslabí, přesto inflace skrze začarovaný kruh rostoucích cen, mezd a nákladů zapouští kořeny. To omezí schopnost centrálních bank reagovat na rizika negativního vývoje růstu. Ve vyspělých ekonomikách však do konce roku inflace přestane být pro centrální banky až tak palčivým problémem, neboť ochablost produktových trhů sníží schopnost firem zvyšovat ceny a vyšší nezaměstnanost omezí růst mezd.

Jistěže, všechny centrální banky skupiny G7 znepokojuje přechodné zvýšení celkové inflace a všechny hrozí zvýšením úrokových sazeb. Nicméně riziko hluboké recese – a vážné bankovní a finanční krize – nakonec všechny banky G7 přiměje ke snižování sazeb. Problém je v tom, že k tomuto měnovému uvolnění dojde, zejména mimo USA, teprve až recese v G7 i recese globální zapustí kořeny. Taková politická reakce tudíž bude příliš slabá a opožděná, takže recesi nedokáže předejít.