Pozornost světa se poslední dobou upírala na válku v Iráku. Zároveň ovšem probíhala ještě další válka, a to se souhlasem OSN: válka proti drogám. Podle mého názoru by každý uvážlivý člověk měl chtít, aby tato všeobecně přehlížená válka skončila. Zatímco by OSN měla hrát jistou roli při přeměně Iráku ve svobodnou a demokratickou společnost, musí také dramaticky změnit svůj vlastní kurz ve válce proti drogám a dovést svět k rozumnější drogové politice.

V roce 1998 při příležitosti oslav desátého výročí přijetí třetí Konvence o narkotických a psychotropních látkách svolala Organizace spojených národů mimořádnou schůzku Valného shromáždění, aby prodiskutovalo záležitost nedovolených drog. Na konci debaty členské státy OSN přijaly politickou deklaraci, která dávala mandát Programu OSN pro kontrolu drog (UNDCP), aby vytvářel ,,strategie za účelem eliminace či podstatného omezení nedovoleného pěstování keře koka, rostliny konopí a máku setého do roku 2008."

Ve dnech 16. a 17. dubna se mezinárodní společenství znovu sejde ve Vídni, aby zhodnotilo výsledky politik, jež OSN uskutečňovala. Ovšem pětileté trvání programu udělalo jasno v jedné věci: výsledky jsou neradostné. Podle zprávy UNDCP z roku 2002 nazvané Vývojové tendence nedovolených drog dochází k rozšiřování nových trhů s narkotiky rychleji než k uzavírání trhů starých. Obchodníci s drogami jako ostatní draví podnikatelé expandují a vstupují na nové trhy. Východní země (postkomunistický svět v Evropě a bohatší země v Asii) konzumují stále více drog, protože tradiční trhy v západní Evropě a Severní Americe jsou nasycené.

Obchodování s narkotiky není na celém světě na vzestupu jen proto, že se objevují nové trhy, ale i proto, že se začaly nové země zabývat produkcí. Navíc dochází k objevům nových syntetických a chemických látek, které jsou účinnější a často levnější než ,,klasické" drogy.

Nastal čas přiznat, že jsme ve ,,válce proti drogám" prohráli - jde o skutečně kolosální neúspěch - a že válečný stav by měl skončit.

Selhaly všechny aspekty válečné strategie. Nové tvrdé vnitřní zákony v mnoha zemích nejen nedokázaly omezovat šíření drog po celém světě, ale přinesly rozsáhlý nový zdroj dotěrného pronikání státu do životů milionů lidí. Prohibice posloužila jako záminka autoritářských režimů k odmítnutí zrušení trestu smrti, a přesto ani státy, kde kvůli zločinům souvisejícím s drogami dochází k popravám, nedokázaly problému učinit přítrž. Aby drogové mafie dokázaly obejít dnes platné přísné právní přístupy, utužily svá stále těsnější spojenectví s teroristickými sítěmi.

Může si svět dovolit nadále dotovat takový neúspěch? Má se našimi penězi ještě dlouho plýtvat při vypalování kolumbijských údolí a zatýkání nenásilných drogových delikventů? Můžeme - i my, kdo jsme volenými úředníky - předstírat, že zákazy nedovolených drog jednou prokáží svou účinnost? Odpověď na všechny tyto otázky samozřejmě zní: ,,Ne, tak to dál nejde."

Naopak si musíme uvědomit, že právě prohibice vyvolává kriminalitu, nikoliv snižování spotřeby, protože dělá z obchodu s nedovolenými drogami lukrativní byznys. Vzhledem k tomu, že politici všude na světě jsou neradi vnímáni jako ,,shovívaví vůči drogám", je potřeba udělat něco proto, aby tento nemilosrdný neúspěch získal pozornost. Jedním z postupů, jenž uskutečňují někteří členové mé domovské Transnacionální radikální strany ve Francii, Belgii, Británii a Itálii, je ,,udat se" státním orgánům a pak porušovat prohibicionistické zákony rozdáváním drog kolemjdoucím při politických demonstracích. Otevřeným vybízením policie k tomu, aby uvěznila jinak vážené členy společnosti, se tito aktivisté snaží poukázat na absurditu tvrdých protidrogových zákonů.

Tyto gándhíovské projevy nenásilné občanské neposlušnosti měly jistý účinek. Nedávno 109 členů Evropského parlamentu předložilo doporučení vyzývající k reformě Konvencí OSN o drogách. V současnosti funguje ,,Mezinárodní antiprohibiční liga", která požaduje zrušení nebo změnu úmluv OSN, aby se jednotlivým státům umožnilo experimentovat s legalizací.

Při nadcházejícím dubnovém setkání Komise pro omamné látky budou mít členské státy OSN příležitost přehodnotit účinnost Akčního plánu z roku 1998. Skutečnost, že se nedokázal ani přiblížit dosažení svých stanovených cílů, bohužel nepohnula názory národních vlád: ani jediný stát se dosud nevyslovil proti současným strategiím.

Zavíráním očí před neúspěchem ale budeme jen zvyšovat jeho cenu. Dokud zůstane v platnosti protidrogový mandát OSN, legalizace dnes nedovolených léčebných postupů, léků a drog - a vzpomeňte si na to, že to byl ve 20. letech právě konec prohibice, co ukončilo vládu gangsterů, jako byl Al Capone - bude nadále nemožná.

Vídeňská schůzka nabízí vzácnou příležitost ke změně směru. Svět nesmí trvat na opakování svých vlastních chyb, nýbrž potřebuje zavést nové přístupy, které budou lékem nemoci používání drog, nikoliv její kriminalizací. Jinak si budeme všichni dál pěstovat závislost na prohrané válce proti drogám.