Dobrou zprávou pro Pan Ki-muna je, že se stal generálním tajemníkem Organizace spojených národů v době, kdy je pravděpodobnost konfliktu mezi velkými světovými mocnostmi – Spojenými státy, Čínou, Japonskem, Ruskem, Evropou a Indií – mizivá. Špatnou zprávou je, že pravděpodobnost prakticky jakéhokoliv jiného typu konfliktu je naopak vysoká a mezinárodní agenda je nabitá událostmi a současně náročná.

Pan musí začít chladným a nekompromisním vyhodnocením svého nového postavení. Generální tajemník OSN je spíše tajemníkem než generálem. Nemůže velet. Je to něco jiného než být prezidentem či výkonným ředitelem. Generální tajemník disponuje spíše vlivem než mocí.

Moc v OSN je navíc rozdělená, a to nikoliv jednoduše mezi Radu bezpečnosti a Valné shromáždění, ale v podstatě i mezi všech 192 členských zemí a samotnou OSN. Organizaci spojených národů tvoří suverénní státy, ale ona sama suverénní není a nemůže se chovat, jako by byla.

Kromě toho OSN víc než cokoliv jiného odráží schopnost hlavních mocností (především USA, Číny, Ruska, Francie a Velké Británie, tedy pětice stálých členů Rady bezpečnosti s právem veta) dohodnout se – a podepřít své dohody finančními zdroji. Když jsou mocnosti ochotny a schopny to dělat, pak může OSN něco změnit; když takovou ochotu nejeví, pak může OSN jednat pouze nanejvýš omezeným způsobem, pokud vůbec, a to bez ohledu na přání generálního tajemníka.

Vezměme si například Dárfúr. Svět zde do značné míry jen přihlížel genocidě. Nebylo to však ani tak selhání OSN či generálního tajemníka jako spíše odraz skutečnosti, že velké mocnosti jsou rozdělené. Čína lpí na pojetí suverenity, které dopřává vládám uvnitř jejich hranic svobodu konání. V dnešním světě je však taková definice ničím nepodmíněné suverenity nepřiměřená.

Skutečnost je nicméně taková, že situaci nezmění ani sebedelší vyjednávání v New Yorku. Důležité jsou instrukce, které dostane z Pekingu čínský velvyslanec při OSN. V tomto případě je zapotřebí, aby Pan strávil nějaký čas v čínském hlavním městě a argumentačně zdůvodnil představu, že vlády nesou zodpovědnost za ochranu svých občanů, a pokud této zodpovědnosti nedostojí (což pro súdánskou vládu očividně platí), pozbudou některých výhod, které jsou se suverenitou obvykle spojovány.

Pan nemůže jednoduše reformovat Radu bezpečnosti tak, aby lépe odrážela realitu naší éry. Může však uvést důvody, proč si země, jako jsou Japonsko, Indie, Německo a další, zaslouží lepší pozici v nejdůležitějším orgánu OSN – pozici, jež bude lépe odpovídat jejich síle a postavení. Také v tomto případě nebrzdí OSN ona sama, nýbrž její přední členové, kteří se nedokážou dohodnout, jaká změna je vlastně zapotřebí.

Pan může rovněž ukázat, že v dnešním světě nelze nikterak ospravedlnit teror – který je zde definován jako úmyslné poškozování civilistů z politických důvodů. Je třeba přesvědčit nejen vlády, ale i náboženské a jiné vůdce, aby odsoudili terorismus a zostudili a delegitimizovali ty, kdo ho uskutečňují. Postavení generálního tajemníka umožňuje tento názor hlasitě a opakovaně vyslovovat.

Existují dvě další oblasti, kde jsou praktické změny dosažitelné a současně žádoucí. Pan by měl podpořit vytvoření mezinárodní instituce, která by poskytovala vládám přístup k obohacenému uranu a plutoniu (nikoliv ovšem fyzickou kontrolu nad nimi) za účelem výroby elektrické energie. Taková inovace by pomohla zastavit šíření jaderných materiálů a zbraní a zároveň přispěla k posunu od spalování ropy a plynu, čímž by jedním dechem snížila globální oteplování.

Druhou oblastí je udržování míru. Zřízení velké a trvalé mezinárodní jednotky pod kontrolou OSN není uskutečnitelné a možná ani optimální. Poskytování pobídek vládám, aby takové síly na nejvyšším stupni pohotovosti udržovaly, a nastolení standardů pro vybavení, výcvik a profesionalitu, to jsou naopak věci, které OSN dělat může a měla by.

Všechny tyto návrhy zdůrazňují to, co je možná nejdůležitějším aktivem jakéhokoliv generálního tajemníka: jeho hlas. Vše, co se Pan rozhodne říci, ale i jak a kde to řekne, může posílit jeho vliv. A silnější vliv mu postupem času umožní dosahovat většího počtu cílů.

Toto vše bude nyní obzvláště důležité s ohledem na postavení USA jakožto nejmocnější země na světě, jejíž vztah k OSN však bývá často komplikovaný. Výzkumy veřejného mínění naznačují, že OSN se u americké veřejnosti těší slušné podpoře. V některých segmentech společnosti a také u určitých elit nicméně panuje vůči této organizaci silná nedůvěra.

Také v tomto případě by bylo záhodno, aby Pan opustil New York a trávil více času v americkém hlavním městě i po celé zemi. Pro USA je v globalizovaném světě potřebný i přínosný účinný multilateralismus – takový, v němž problémy nemůže vyřešit kterákoliv jediná země konající na vlastní pěst. Efektivní mezinárodní spolupráci potřebují USA obzvláště nyní, kdy čelí v důsledku své politiky vůči Iráku a Afghánistánu vojenskému, ekonomickému i politickému tlaku. Pokud by generální tajemník přispěl k vytvoření plodnějšího vztahu mezi nejdůležitější mezinárodní organizací na světě a jejím nejmocnějším členem, rozhodně by to nebylo málo.