RAMALLÁH – Fatah, vůdčí gerilové hnutí uvnitř Organizace pro osvobození Palestiny, udělal krok k proměně v běžnou politickou stranu. Jeho právě završený šestý sjezd se poprvé uskutečnil na okupovaných územích, což znamená, že někdejším gerilovým bojovníkům z Libanonu a Jordánska byl umožněn vstup do Izraele. Jak se zdá, konferenci se podařilo znovusjednotit a oživit hnutí, které od smrti svého zakladatele a dlouholetého předáka Jásira Arafata skomíralo.

Více než 2000 delegátů Fatahu, zastupujících někdejší fidájíny (gerilové bojovníky) a aktivisty intifády, odhlasovalo pokračování všech forem odboje za osvobození Palestiny. Ani jeden z dokumentů, které byly na konferenci schváleny, ale neobsahuje termín „ozbrojený odboj“. Mahmúd Abbás – jednohlasně zvolený lídrem a vrchním velitelem Fatahu – dal jasně najevo, že k ukončení okupace jsou sice stále otevřené všechny možnosti, ale přednost má nadále vyjednávání. Přestože někdo (například izraelský ministr obrany Ehud Barak) vzal vážně odbojovou rétoriku některých delegátů, mluvčí Fatahu Nabíl Amr všechny dotčené oficiálně ujistil, že Fatah zůstává věrný „mírovému rozřešení palestinsko-izraelského konfliktu“.

Každá organizace, která si nezajistí demokratické mechanismy změny a obnovy, má sklon stárnout a upadat do monotónnosti a neefektivity. Toto stárnutí a šeď se v několika posledních letech začaly nejzřetelněji ukazovat, když Fatah v roce 2006 poprvé prohrál ve volbách do zákonodárného sboru a pak jej Hamás připravil i o přítomnost v pásmu Gazy.

Známek, že Fatah směřuje k proměně v normální politickou stranu, bylo víc než dost. Vytratily se khaki úbory i vojenské propriety a nahradily je společenské obleky a řádné visačky pro delegáty konference. Zákulisní rozhodování a pokyny shora vystřídalo demokratické soupeření, během něhož odpadla řada historických předáků Fatahu, čímž vznikl prostor pro mladší, na místní úrovni oblíbené lídry. Dvacet křesel v rozšířené stočlenné revoluční radě bylo přiděleno vězňům drženým v izraelských žalářích. Mezi nové lídry navolené na nejvyšší příčky do ústředního výboru, výkonného orgánu hnutí, se zařadil vězněný vůdce intifády Marván Barghútí.

Přirozeně že dvacetiletá odmlka od posledního sjezdu vytvořila obrovskou mezeru, kterou rychle zaplnili spíš veteráni intifády než geriloví bojovníci ve starém stylu, kteří hnutí dominovali od jeho založení. Čtrnáct z 19 zvolených členů ústředního výboru je na postu nováčkem a většinu z nich tvoří vůdci povstání na okupovaných územích v roce 1987. Příčinou neúspěchu některých historických vůdců Fatahu, například Ahmada Kuráji a Intisár Vazírové, vdovy po zesnulém Abú Džihádovi, byl věkový a geografický posun členské základny hnutí.

Skutečnost, že se sjezd konal v Palestině, dále ukončila úlohu mnoha lídrů Fatahu, kteří se stavěli proti úmluvám z Osla, například Fárúka Kadúmího a Mahmúda Džiháda. Střídání mužů, jako je Kadúmí, jenž v předvečer sjezdu obvinil Abbáse a Muhammada Dahlana, že pomohli Izraeli otrávit Arafata, Fatah rovněž vzdaluje jeho někdejšímu spojenectví se zatvrzelými arabskými zeměmi, jako jsou Sýrie a Libye.

Zatímco stará garda musela hledat rovnováhu mezi různými arabskými zeměmi, jež byly oporou OOP, nová garda bude muset najít schůdné řešení sporu se soky z Hamásu, má-li být možné dopracovat se k životaschopné dohodě s Izraelem. Názory se různí: jedni vyzývají k tvrdému postoji vůči Hamásu, druzí jsou zastánci mírnějšího přístupu.

Další významnou výzvou, která na nové vedení Fatahu čeká, je vypořádat se nějak s podvojností funkcí těch, kdo zastávají jednak partajní posty a jednak ministerské úřady v palestinské samosprávě. Někteří členové lídry Fatahu vyzývají, aby se ministerských rolí stranili, kdežto jiní nevidí žádný důvod, proč by někdo nemohl být čelným představitelem ve straně i ve vládě.

Abbás ve svém projevu po zvolení promluvil o vůdcích první intifády a řekl sjezdu, že právě oni načrtli zásady, které se staly politickou platformou hnutí. Lídři jako Barghútí, bývalý šéf preventivních bezpečnostních sil Džibríl Radžúb a předák z Gazy Dahlan jsou dnes u kormidla hnutí Fatah.

Dahlan, jemuž někteří přičítají zodpovědnost za ztrátu Gazy ve prospěch Hamásu, pronesl důrazný projev, v němž bývalé vedení Fatahu obvinil, že Gazu ztratilo dávno před tím, než v červnu 2007 padla do rukou Hamásu. Dahlan podrobně popsal, jak bývalé vedení Fatahu opakovaně ignorovalo jeho výstrahy a naléhavé žádosti, aby členové ústředního výboru přijeli do Gazy a na vlastní oči se přesvědčili o situaci v terénu.

Sjezd Fatahu uštědřil ránu i zneužívání moci a korupci, které v posledních letech hnutí sužovaly, zejména od ustavení palestinské samosprávy. Jeden řečník za druhým trval na tom, že zesláblost hnutí zapříčinil fakt, že jeho předáci podlehli svodům, které přicházejí s vládními posty. O své místo ve vedení Fatahu tak přišel třeba Ahmad Kurája (Abú Aláa), bývalý premiér a přední vyjednavač, viněný z vlastnictví podílů v palestinské společnosti, která dodávala Izraeli cement na výstavbu nenáviděné zdi rozdělující palestinské území.

Před hnutím Fatah je ještě dlouhá cesta, než se stane politickou stranou se vším všudy. Delegáti se drtivou většinou shodli, že si hnutí musí zachovat otevřenou možnost návratu do ilegality, selže-li vyjednávání o státnosti, ale zároveň že musí být připravené stát se politickou stranou, zrodí-li se palestinský stát. Výsledky Šestého sjezdu Fatahu nicméně odrážejí zřetelný příklon k formování politické strany, nikoli ozbrojeného odbojového hnutí.