Saturday, April 19, 2014
Exit from comment view mode. Click to hide this space
0

Nekouřící pistole

MEXICO CITY – Zdá se, že každý má dnes svou oblíbenou americkou diplomatickou depeši – nebo ji brzy bude mít vzhledem k faktu, že 250 000 dokumentů získaných serverem WikiLeaks obsahuje zmínky o téměř všech zemích na světě. Latinské Americe prozatím WikiLeaks nabídl lákavé lahůdky v podobě klevet i podstatných informací o Brazílii a Argentině, dále zajímavou prvotřídní analýzu týkající se Hondurasu, Bolívie a Mexika a několik fascinujících poznámek o regionální politice a mezinárodních vztazích.

Nic mimořádného nebylo vyzrazeno, avšak zveřejněné depeše umožňují čtenářům a analytikům vyvodit některé předběžné závěry o pohledu Obamovy administrativy na zmíněný region, o postojích latinskoamerických představitelů ke Spojeným státům a o kvalitě amerických diplomatických a zpravodajsko-sběrných aktivit na západní polokouli. Nejde o nic světoborného, ale za přečtení to rozhodně stojí.

Některé dokumenty jsou pozoruhodné, ačkoliv jich není mnoho. Jedním z nich je bezpochyby zpráva amerického velvyslance v Hondurasu Huga Llorense z 24. července 2009, tedy bezprostředně po státním převratu, který vyhnal do exilu prezidenta Manuela Zelayu. Americký velvyslanec správně vyhodnotil situaci i její důsledky a umožnil nastupující administrativě Baracka Obamy, aby se inteligentně – a jinak než v minulosti – vyrovnala s jednou ze svých prvních latinskoamerických krizí. Převrat je převrat, nelze ho akceptovat, a jakkoliv byl Zelaya provokativní, jediným možným stanoviskem USA je jeho bezpodmínečný návrat k moci.

Další působivou depeši odeslal 17. listopadu 2009 americký velvyslanec ve Francii Charles H. Rivkin. Týkala se soupeření francouzských firem s firmou Boeing o zakázku v hodnotě několika desítek miliard dolarů na dodání vyspělých stíhaček do Brazílie. Také zde to autoři vystihli správně: francouzský prezident Nicolas Sarkozy dělá vše pro to, aby mohl obchod uzavřít on, včetně podpory brazilského prezidenta Luize Inácia Luly da Silvy v otázkách, které ho zajímají, a včetně přijetí technologických, právních a vojenských podmínek předepsaných Brazílií francouzským firmám, zejména pak zbrojovce Dassault.

Tyto zprávy byly možná poněkud naivní, když opomenuly jakoukoliv zmínku o mnoha zvěstech, které v Brazílii kolovaly a týkaly se rozsáhlé korupce provázející dotyčný kontrakt (američtí diplomaté se samozřejmě mohli o této otázce zmínit jinde). Nicméně lze zřejmě bez obav prohlásit, že firma Dassault a Francie tuto zakázku pravděpodobně získají, což se bude pokládat za milník na cestě USA k bezvýznamnosti v Jižní Americe.

Dalším dobrým příkladem zajímavého a kompetentního informovaní je depeše odeslaná 30. března 2006 z bolivijského La Pazu velvyslancem Davidem Greenleem. Tato zpráva rozebírá napětí mezi kubánskými a venezuelskými poradci a bezpečnostním personálem obklopujícím prezidenta Evo Moralese a také elitní kruhy kolem něj. Nešlo sice o nic mimořádně nového, ale Greenlee správně označil jeden z přetrvávajících problémů, jimž Morales čelí – jak si zajistit oddanost bolivijských ozbrojených sil jeho „revoluci“ –, i jeho hlavní nástroj k řešení: kubánskou a venezuelskou bezpečnostní podporu, která má odradit vojenský převrat.

A pak jsou zde případy svědčící o razantnosti nebo silné podrážděnosti. Depeše z Managuy z let 2006 až 2009 znovu omílají staré historky o vazbách nikaragujského prezidenta Daniela Ortegy na drogové překupníky, jako byl kolumbijský kokainový král Pablo Escobar, včetně zmínky o videozáznamu z roku 1984, který údajně zachycuje sandinisty při vykládce kokainu z letadel. Depeše se rovněž zabývají neoficiální finanční podporou Ortegy ze strany venezuelského prezidenta Huga Cháveze. Je tu i jedna kuriózní perlička týkající se slavného nikaragujského boxera Ricarda Mayorgy, kterého sandinistická bezpečnost dopadla, když ve svém hotelu znásilňoval nebo obtěžoval mladou ženu; podle depeší Ortega Mayorgu vydíral, aby se s ním dělil o výdělky z boxu a podpořil ho ve volbách konaných v tomtéž roce.

Nic z toho není nijak zvlášť převratné nebo originální, snad jen s tou výjimkou, že to naznačuje přetrvávající mentalitu studené války v americkém zahraničně-politickém myšlení ve vztahu k Latinské Americe.

Podobně i depeše týkající se letošní, Mexikem podporované snahy vytvořit něco na způsob Organizace amerických států, ovšem bez USA a Kanady, překypuje do značné míry přesnou, ale přehnanou rétorikou odsuzující mexickou diplomacii. Podpora vzniku „Společenství latinskoamerických a karibských států“ je podle depeše logická pro potenciálního regionálního hegemona, jako je Brazílie, ale poněkud absurdní pro Mexiko, které realizuje 90% všeho (obchodu, investic, cestovního ruchu, přistěhovalectví) s USA a Kanadou a je závislé na podpoře USA v boji proti drogovým kartelům v zemi.

Obama se na počátku své administrativy vrhl na drogovou válku v Mexiku a dnes čelí nástrahám, o nichž se ve Washingtonu prakticky nemluví, ale v depeších vzniklých v Mexiku figurují. Na téma popravy čelního drogového magnáta Artura Beltrana Leyvy na konci loňského roku americký velvyslanec Carlos Pascual napsal, že „odmítnutí“ SEDENA (národního obranného sekretariátu) „rychle jednat odráželo nechuť k riziku, kvůli níž přišla tato instituce o velké protidrogové vítězství“. Velvyslanec dále popisuje naprostou absenci spolupráce mezi zpravodajskými agenturami a armádou, protože se mnozí američtí a mexičtí představitelé obávají, že veškeré informace, o něž se podělí s armádou, budou předány kartelům.

Z toho všeho vyplývá evidentní logický závěr: protože samotný mexický prezident Felipe Calderón nemůže být prezidentem a současně drogovým carem a protože právem není ochoten a logicky ani schopen provádět v Mexiku nezbytnou každodenní meziagenturní koordinaci, zaplní prázdné místo někdo jiný. Stále více je přitom zaplňuje americké velvyslanectví v Mexico City obsazené prvotřídními diplomaty, kteří si však možná ukousli příliš velké sousto.

V depeších zveřejněných na serveru WikiLeaks, které se týkají politiky USA vůči Latinské Americe, nenajdeme žádnou „kouřící pistoli“ v podobě inkriminující informace (alespoň ne zatím). Depeše však představují bohatou studnici informací, potvrzení, postřehů a doktrín, ze kterých bude region čerpat poznatky ještě několik let.

Exit from comment view mode. Click to hide this space
Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured