12

Měření naděje

SEATTLE – Životy nejchudších lidí světa se za posledních 15 let zlepšily rychleji než kdykoli dřív, přesto jsem optimistou a věřím, že za dalších 15 let na tom budeme ještě lépe. Vždyť znalostí lidstva přibývá. Konkrétně to můžeme vidět v rozvoji a klesajících cenách nových léčiv, například preparátů proti HIV, a ve vývoji nových semen, která umožňují chudým zemědělcům zvyšovat svou produktivitu. Jakmile jsou takové vymoženosti vynalezeny, už nikdy se neztratí – jen se zdokonalují.

Skeptici poukazují, že nám působí těžkosti dostat nové vymoženosti k lidem, kteří je potřebují. Právě tady má velký význam inovace v měření výkonnosti vlád a filantropie. Tento proces – stanovení jasných cílů, volba správného přístupu a pak měření výsledků kvůli zpětné vazbě a neustálému cizelování přístupu – nám pomáhá dostat nástroje a služby ke každému, komu prospějí.

Stěžejní jsou inovace přispívající k odstraňování překážek v distribuci. Pokrok, pokračující ve stopách dávného parního stroje, není „odsouzen k zřídkavosti a nahodilosti“. Ve skutečnosti můžeme zajistit, že bude běžný.

Přestože jsem optimistou, nepřehlížím problémy, na něž narážíme, ani těžkosti, které musíme překonat, abychom v příštích 15 letech pokrok urychlili. Dvě věci, které mě znepokojují nejvíc, jsou možnost, že nedokážeme shromáždit dostatek prostředků potřebných k úhradě zdravotních a rozvojových projektů a že se nám nepodaří sjednotit se kolem jasných cílů zaměřených na pomoc nejchudším.

Dobrou zprávou je, že ekonomiky mnoha rozvojových zemí rostou a dávají jim možnost uvolňovat více prostředků na pomoc svým nejchudším. Například závislost Indie na cizí pomoci klesá a nakonec ji nebude potřebovat.

Některé země, třeba Spojené království, Norsko, Švédsko, Jižní Korea a Austrálie, své rozpočty zahraniční pomoci posilují; jiné, dokonce i tradičně štědré země jako Japonsko a Nizozemsko, rozpočty snížily. Směřování mnoha zemí, včetně Spojených států, Francie, Německa a Kanady, je nejasné.

Pomoc je ovšem zásadní. Pomáhá lidem v nejchudších zemích naplnit jejich základní potřeby. Financuje inovace při vytváření nových nástrojů a služeb a při jejich distribuci. Rozpočty pomoci bohužel ohrožuje fiskální vysílenost téměř všech vyspělých zemí. Pokud voliči neuslyší, jaké pozitivní důsledky jejich štědrost přináší, nevyhnutelně se zaměří na problémy bližší jejich domovu.

Jediná zpráva, ať pravdivá či nepravdivá, o zneužití malé části pomoci dokáže často vrhnout stín na celou oblast. Představte si, co byste si mysleli o investování, kdyby každý článek, který si přečtete, pojednával o špatných výsledcích akcií a o velkých úspěších by se nepsalo.

Historicky se o pomoci diskutovalo převážně ve smyslu celkové výše investovaných peněz. Když teď ale přesněji měříme ukazatele, jako je dětská úmrtnost, mohou lidé zřetelně vidět účinky pomoci – totiž že znamená rozdíl třeba mezi tím, jestli lidem zpřístupníme terapii proti HIV, anebo je necháme umřít. Když se věc zformuluje tímto způsobem, pomoc má větší šanci stát se prioritou.

Sjednotí se ale svět v příštích 15 letech kolem jasného souboru cílů? Organizace spojených národů začíná podrobněji plánovat nové mety na léta, která přijdou poté, co v roce 2015 vyprší současné Rozvojové cíle tisíciletí (RCT). Příští soubor cílů by mohl, stejně jako RCT, pomoci sjednotit skupiny, které dělají potřebnou práci, připomínají voličům, že jejich štědrost pomáhá a umožňují nám sledovat, kde dosahujeme pokroku v distribuci řešení mezi chudé lidi.

Úspěch RCT znamená, že je velký zájem na jejich rozšíření tak, aby zahrnovaly širší soubor potíží. Mnoha z potenciálních nových cílů ale chybí jednohlasná podpora a přidávání nových cílů – popřípadě cílů, jež nelze snadno měřit – může oslabit elán.

RCT byly soudržné, protože se zaměřily na pomoc nejchudším lidem na světě. Bylo snadné určit skupiny, jejichž spolupráce bylo k dosažení cílů zapotřebí, a bylo možné jim dát za věc zodpovědnost. Až OSN dojde k dohodě u dalších významných met, jako je zmírňování důsledků změny klimatu, měla by zvážit, zda pro potřebné snahy nebude nejlepší jiný okruh aktérů a samostatný proces.

Pokrok, který svět za posledních 15 let udělal v oblasti pomoci těm nejchudším, je právě onen typ dobrých zpráv, které se odehrávají v konkrétních životech, takže není vidět tak dobře jako velké komplikace, například nástup nové epidemie. Tu a tam bychom se měli na věc podívat s odstupem a oslavit úspěchy, jež přinášejí dobře stanovené cíle, nezbytná politická vůle, štědrá pomoc a inovace nástrojů a jejich distribuce. Ve mně takový postup rozhodně prohloubil oddanost této práci.

Z angličtiny přeložil David Daduč