Wednesday, October 1, 2014
7

Nový starý rok

NEW YORK – Jakékoliv zpětné ohlédnutí za rokem 2012 se nutně musí zaměřit na tři části světa: na eurozónu s její zdánlivě nekonečnou finanční nejistotou, na Blízký východ s jeho mnoha vzedmutími, mimo jiné i nástupem Muslimského bratrstva k moci v Egyptě nebo surovou občanskou válkou v Sýrii, která si již vyžádala přes 60 000 životů, a na asijsko-pacifickou oblast s jejím sílícím nacionalismem a politickým napětím po mnoha desetiletích charakterizovaných téměř výlučně mimořádným hospodářským růstem a značným politickým klidem.

Které otázky však budou převládat v roce 2013? Ve velké míře zde platí oblíbené přísloví Francouzů, že „čím víc se věci mění, tím víc zůstávají stejné“. Proto můžeme vcelku bezpečně předpovědět pokračující obtíže v celé Evropě, neboť zejména státy evropského jihu se budou usilovně snažit omezovat veřejné výdaje, aby uvedly své fiskální politiky do souladu se skutečnou hospodářskou kapacitou.

Rozdíl oproti loňsku by mohl spočívat v tom, že se v centru této bouře tentokrát neocitnou Řecko a Španělsko, nýbrž Francie. Tím by vyvstaly zásadní, ba přímo existenciální otázky pro Německo coby druhou polovinu tandemu, který už od konce druhé světové války stojí v srdci evropského projektu. Pravděpodobnost, že Evropa jako celek zaznamená jen malý, pokud vůbec nějaký hospodářský růst, ještě více ztíží situaci představitelům vlád, bank a regionálních institucí.

Blízký východ zase zůstává v rané fázi revolučního přechodu. Ode dneška za rok bude egyptský prezident Muhammad Mursí téměř jistě stále u moci, ale méně zřejmé je, jak s touto mocí naloží – a jak bude v důsledku toho vypadat politická a ekonomická situace Egypta. Nedávné neshody ohledně sepisování nové ústavy odhalují hluboce rozdělenou společnost a také vládu, která jako by kladla rovnítko mezi vládnutí většiny a demokracii (nebo si obojí pletla).

Naproti tomu režim syrského prezidenta Bašára Asada bude do konce roku pravděpodobně svržen. Jak jsme však už byli svědky na jiných místech v regionu, mnohem složitější bude nahradit ho nějakým neškodným a efektivním systémem. Docela dobře zde může vypuknout sektářská občanská válka, případně boje mezi různými antiasadovskými opozičními skupinami. Reálná možnost velkých povstání navíc existuje i v Bahrajnu a Jordánsku.

A konečně je pravděpodobné, že třenice v asijsko-pacifickém regionu nevymizí; dokonce lze pokládat za mnohem pravděpodobnější, že ještě zesílí. Možnost vojenského incidentu za účasti Číny a některého z jejích sousedů – ať už jsou to Japonsko, Filipíny nebo Vietnam – nelze zcela opominout a teprve uvidíme, zda diplomatické kruhy v regionu dokážou tato pnutí zvládnout. Budoucnost je o to nejistější, že v mnoha zemích regionu včetně Číny, Japonska a Jižní Koreje nastoupilo k moci nové vedení.

Co dalšího můžeme v roce 2013 očekávat? Jednou skličující a pravděpodobnou možností je, že globální snaha o uzavření nových dohod o podpoře obchodu, zpomalení tempa klimatických změn nebo regulaci kyberprostoru vyzní naprázdno. Rozsáhlý multilateralismus, v jehož rámci se k jednáním o nových dohodách scházejí zástupci většiny ze 193 zemí uznaných OSN, se stal příliš těžkopádným. Maximem, v něž můžeme doufat, je vznik malých dohod mezi vybranými vládami nebo dohod zahrnujících pouze určitou část mnohem širších problémů.

Největším úkolem pro svět bude možná otázka, co udělat s jaderným programem Íránu. Tato země už má k dispozici velkou část toho, co je zapotřebí k výrobě jaderných zbraní. Současně platí, že sankce uvalené velkou množinou států si vybírají na íránské ekonomice významnou daň.

Existují náznaky, že uvnitř země sílí debata o otázce, zda jaderné zbraně prosazovat i nadále – a riskovat tím nejen hospodářskou zkázu, ale i vojenský útok –, nebo zda raději přijmout diplomatický kompromis. Případný pakt by stanovil limity íránských jaderných aktivit a vyžadoval by, aby se Írán otevřel zevrubnějším mezinárodním inspekcím, než jaké kdy povolil.

Hlavní otázka pro letošní rok tak pravděpodobně bude znít, zda lze dojednat takový výsledek, který bude dostatečně vstřícný z pohledu Íránu a současně ne přehnaně vstřícný z pohledu Spojených států, Izraele a dalších zemí. Jisté však je, že otázka, zda v roce 2013 dojde k vojenské akci proti Íránu, nebo se ji podaří odvrátit, se stane pro tento rok zásadní a určující.

Na seznam „nevyzpytatelných faktorů“ je však třeba připsat ještě jednu zemi: USA. Zde otázka stojí tak, zda se americký politický systém dokáže popasovat s úkoly, před nimiž stojí, z nichž mnohé se v poslední době zkomplikovaly. USA jsou i nadále největší hospodářskou a vojenskou mocností na světě, avšak otázky týkající se jejich solventnosti vrhají pochyby na jejich schopnost jednat a zaujímat ve světě vedoucí úlohu. Nedávné události ve Washingtonu nejsou právě uspokojivé. Globální vývoj nejen v roce, který nás čeká, ale i během příštích deseti a více let bude do značné míry záviset na tom, zda USA dokážou lépe řešit své domácí problémy a rozkoly.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (7)

Please login or register to post a comment

  1. CommentedLeo Arouet

    Debe esperarse que más adelante se incrementen los conflictos debido a un mayor poder económico de las sociedades emergentes. En Asia, vemos que al poder económico le sigue el poder militar inevitablemente y que este poder es una forma de prestigio que eleva la autoafirmación nacional. Este camino ha seguido Japón, antes, a mediados y después de la segunda guerra mundial. Y ahora lo hace China.

    En Oriente Próximo, la cosas están en Stand By, debido a la lucha de ideas que se está produciendo; entre los valores e instituciones liberales y las formas tradicionales de vivir de cada sociedad y que están estrechamente ligadas con la religión.

  2. CommentedPaul A. Myers

    The problem of Iran is greatly exaggerated. Iran could and can be contained. The cost of a military attack by the US would be enormous and the benefits small. At any future "final" decision point, an "attack" will never pencil out.

    In contrast, Pakistan, with its 50 nuclear weapons, is always under-exaggerated by the international foreign policy community. The struggle between its Supreme Court and its premier, the struggle between its intelligence service and everyone else, the armed confrontations going on with India in Kashmir, the threat of another Mumbai -- and on and on, should say to any rational observer that the threat to the world community from Pakistan is somewhere between 100 and 1000 times the threat posed by Iran.

    So I suspect that by the end of 2013, the confrontation with Iran will be a non-event. The larger problem is that in the Middle East and South Asia, the possibility for very large unfavorable events is simply excellent.

    I would say that the correct strategy for the US and the world community at large would be to "contain and divide" and not let conflicts conflate into something larger, which would be most likely "world changing."

  3. CommentedCarol Maczinsky

    I think the doom mongering gets the situation wrong, the real trouble is in the US given the current debt figures. Europe seems pretty stable all drama aside, and tightens its ordo for the future.

  4. CommentedJoshua Ioji Konov

    The existing diversity in the European Union is not preventing it from economic growth, but the lack of economic structures to accommodate and expand business diversity (noise): the relying only on Productivity and Investment along the Transnationals to solve all economic issues the theory of trickle-down economics so much accepted by the EU as their guide line by which only by reduced public expenses and lowering corporate taxes plus reducing consumer and labor protection may bring investment and much expected economic growth, theory that does not perform at all. The wrong direction to where EU is heading has been well shown by the negative economic results... to improve it the direction must be changed... http://joshuakonov.wordpress.com/

  5. CommentedShane Beck

    Europe will probably delay things until the mid year German elections, but by the end of 2013, they will have to decide whether to cut the weaker members loose or integrate more fully, in effect running national economies from Brussels.
    The United States is a basket case. A dysfunctional political system, an aging baby boomer population that will fight to the death against any cuts to their welfare system, a national debt that is astronomical, the politicians will do what they have always done- kick the can down the road. The only question is how long will the Chinese bondholders let them? Probably as long as it is worthwhile to park their money in US treasury bonds, reduce their exposure to a US default or give them leverage with the US in Asian Pacific disputes over such issues such as the Spratlys and Senkaku Islands, or a combination of all three.
    The biggest issue in 2013 is the Chinese-Japanese relationship. The government sanctioned anti-Japanese sentiment in China has forced Japan to rethink it's economic relationship with China, increase its defence spending and seek closer diplomatic ties with nations such as the Phillipines and India.

  6. CommentedHamid Rizvi

    Frankly 2013 is going to remain a year of confusion and chaos. And sure the middle East will remain as turbulent as ever to include Israel. I am not sure of which political chaos you speak of in Asia, the run of the Mill Asian chaos is not Chaos this is how they get things done.

    The biggest challenge will not be Iran or its nuclear ambitions. The biggest challenge may come from China and Russia. However, the political and social instability in the US is going to rise and frankly continue to rise for years to come. I really think we will see an acceleration in reverse migration.

  7. CommentedZsolt Hermann

    Actually what I expect from 2013 that we stop thinking in terms of regions, nations, and individuals and start sensing a truly global, interconnected, common human network, wrestling with the same global problems, feeling any financial, economical, social, environmental influence, impulse cursing through the whole system from one end to the other affecting everybody.
    Humanity will finally start feeling like a school of fish caught in the same net, understanding that to escape they all have to work together, stop pulling in their individual or national direction and start working for the common goal, the well being of the whole system.
    Achieving such sensation is crucial for our future survival, as we exist exactly in such an interdependent system.

Featured