Prvního ledna 2007 se generálním tajemníkem Organizace spojených národů stane někdejší jihokorejský ministr zahraničí Pan Ki-mun, který tak po deseti letech vystřídá ve funkci Kofiho Annana. Ten sice inspiroval svět diplomacií a vedoucí rolí v oblasti lidských práv a snižování chudoby, avšak válka v Iráku svět rozdělila a odpoutala pozornost i finanční zdroje od krizových oblastí a klíčových dlouhodobých problémů, jako jsou změna klimatu, kontrola nemocí, zajištění udržitelné energie a přístup k vodě. Vzhledem k nedávným volbám ve Spojených státech a vzestupu celosvětového vlivu Asie je to příležitost nasměrovat pozornost veřejnosti k nejkritičtějším výzvám, jimž naše planeta čelí.

Vedle dlouhodobých problémů chudoby, životního prostředí, šíření jaderných zbraní a reformy OSN zdědí generální tajemník také dlouhou řadu „ožehavých míst“: Irák, Írán, Afghánistán, Palestinu, Libanon, Somálsko, Barmu, Súdán, Severní Koreu a další. Nedávné pokusy ovlivnit vývoj událostí v těchto státech výhrůžkami, sankcemi a někdy i válkou ztroskotaly. Většina jich je dnes nestabilnější než před pěti lety. Očividně je zde zapotřebí nový přístup.

Čelní asijské země včetně Panovy Jižní Koreje již dlouho upřednostňují rovnováhu diplomatických přístupů a ekonomických pobídek jakožto způsobu řešení složitých problémů. Tato myšlenka nespoléhá na sankce a pohrůžky síly, ale spíše na podporu dlouhodobé prosperity v dnešních nestabilních regionech. Takto vyvážený přístup je důležitý, poněvadž výhradní – a někdy ani ne hlavní – příčinou potíží ve většině problémových míst světa není politika, nýbrž hlubší problémy v podobě hladu, nemocí a ekologické krize.

Vezměme si například krizi v Dárfúru, o níž se v Radě bezpečnosti OSN diskutovalo jako o střetu mezi súdánskou vládou a dárfúrským lidem. Hlubší pravdou ovšem je, že Dárfúr je nestabilní, jelikož v něm žije zbídačelá a rychle rostoucí populace, která nemá dostatečné zásoby vody, potravin, zdravotních středisek, škol a dalších základních služeb. Hlavní světové mocnosti by tedy udělaly mnohem lépe, kdyby namísto sankcí navrhly ve spolupráci se súdánskou vládou dlouhodobé rozvojové strategie a pomohly s jejich financováním.

Zažehnání krizí v Dárfúru i jinde bude patřit k nejtěžším úkolům, které na nového generálního tajemníka čekají. Zároveň je však nezbytně nutné, aby se OSN pouze nepřesouvala z jednoho krizového místa na druhé. OSN má rovněž jedinečnou úlohu a příležitost nabídnout vedoucí roli při vytváření globálního konsensu o životně důležitých ekologických a ekonomických otázkách, jimž planeta čelí.

Klimatické změny, odlesňování, rostoucí počet obyvatel a další ekologické zátěže budou v nadcházejících desetiletích ohrožovat samotné přežití stamilionů lidí po celém světě. OSN tak bude hrát vedoucí roli při navrhování a koncipování řešení těchto tíživých dlouhodobých celosvětových problémů.

Vlády členských zemí OSN podepsaly od roku 1992 do roku 2002 řadu smluv a dohod, které se mohou a měly by se stát základem dlouhodobých globálních řešení. Tyto smlouvy vzešly v roce 1992 z konference o životním prostředí v Rio de Janeiru – která se týkala klimatických změn, ochrany biodiverzity a šíření pouští. V roce 2000 se vlády členských zemí dohodly na rozvojových cílech tisíciletí a v roce 2002 uzavřely monterreyský konsensus, v jehož rámci se zavázaly ke konkrétnímu úsilí ztrojnásobit pomoc nejchudším zemím za účelem splnění mezinárodního cíle zahraniční pomoci, který činí 0,7% HNP bohatého světa.

Pro dnešní OSN je tudíž klíčové nestanovovat další cíle, nýbrž plnit ty, které již byly stanoveny. Také to je v přesvědčivém souladu s tím, v jakém duchu Pan Ki-mun ke své nové funkci přistoupil. Dal totiž jasně najevo názor, že by OSN měla zavádět do praxe závazky dané světovým společenstvím. Bez následné implementace nás totiž ani všechny smlouvy na světě nikam nedovedou.

Generální tajemník se během svého funkčního období bude muset potýkat s palčivým problémem uzavření globální dohody o klimatických změnách po roce 2012, kdy skončí platnost kjótského protokolu. Rozvojové cíle tisíciletí, do jejichž naplnění zbývá pouhých devět let, zůstávají v nejchudších zemích daleko za očekáváním. A navzdory celosvětovému závazku podstatně snížit ztrátu biodiverzity do roku 2010 jsou i nadále ničeny rozsáhlé oblasti deštného pralesa a oceánů.

Budou-li Spojené státy úžeji spolupracovat v rámci OSN, najdou v sílících asijských mocnostech ochotné partnery, kteří jsou odhodláni využít svého vlivu a prostředků k vyřešení současných problémů. Asijské země mají koneckonců zájem na globální stabilitě, která by podepřela jejich dlouhodobý rozvoj.

Naléhavě si uvědomují svůj rostoucí globální potenciál v roli investorů, obchodních partnerů, ale i přispěvatelů k ekologickým změnám a jejich obětí. Asijské mocnosti mohou v zákulisí pomoci zažehnat krize v Dárfúru, Severní Koreji, Barmě i jinde. Navíc sehrají klíčovou roli při vytváření nových kooperujících přístupů ke klimatickým změnám, nedostatku vody a podobně.

Nový generální tajemník OSN nastupuje do funkce v době, kdy svět touží po řešení palčivých problémů. Důležité je, že v řadě společných cílů již panuje široký konsensus. Tyto cíle jsou dosažitelné. Hlavní úkol spočívá v jejich naplnění.