Friday, July 25, 2014
Exit from comment view mode. Click to hide this space
2

Nepravosti ve vědě?

WOLLERAU, ŠVÝCARSKO – Ve sdělovacích prostředcích se objevuje stále více zpráv o vědeckých podvodech, plagiátorství a psaní pod jiným jménem, což vyvolává dojem, že nejrůznější nepravosti se staly ve vědeckém výzkumu rozšířeným a všudypřítomným zlem. Zmíněné zprávy jsou však spíše dokladem senzacechtivé honby médií za žhavým tématem než pravdivým svědectvím o erozi vědeckých hodnot.

Podvody a podvádění zdaleka nejsou ve vědeckém výzkumu normou a ostatní vědci je obvykle rychle odhalí. Navíc se zdá, že to veřejnost chápe. Informace o nepravostech rozhodně nepodkopaly důvěru a spolehlivost ve vědeckém výzkumu. Stejně tak tyto ojedinělé incidenty nezbrzdily vědecký pokrok, který je pro lidstvo tak cenný.

Jistě, i málo případů vědeckých nepravostí je příliš mnoho. Od vědců se očekává, že budou majáky naděje v pátrání po poznatcích – a že budou dost chytří na to, aby se nepokoušeli beztrestně podvádět. Pro hrstku těch, kteří by chtěli tento hazard podstoupit, existují preventivní mechanismy ženoucí je k zodpovědnosti. Vědecká komunita – včetně akademických a profesních institucí, šéfů agentur, manažerů a odborných redaktorů – se sice mnohdy zdráhá řešit případy nepřijatelného počínání s dostatečnou přísností, avšak v sázce je zde pověst celé vědy, nikoliv jen dotyčné osoby, instituce, časopisu nebo národního vědeckého orgánu.

Ti, kdo jsou přistiženi, často ospravedlňují své chování konkurenčním bojem, tlakem na publikování, snahou o uznání a získávání cen – tedy právě těmi praktikami a pobídkami, které zavedla a podporuje sama vědecká komunita. Riziko nepravostí je sice zveličené, ale přesto se musíme znovu zamyslet nad otázkou, jakým způsobem vlastně vědu vedeme – nad jejími hodnotami, přednostmi a nedostatky.

Vědci musí prošlapávat cestu, která není vědecky předdefinovaná, což vyžaduje rozhodování o každém kroku. Zda mají pravdu, nebo se mýlí, obvykle vyjde najevo až zpětně, a z toho důvodu se při této činnosti nelze vyhnout omylům (ačkoliv ty by neměly zůstat dlouho neopravené). Věda se rovná neustálé chůzi po laně nataženém mezi slepou vírou a zvědavostí, mezi odborností a kreativitou, mezi podjatostí a otevřeností, mezi zkušeností a intuicí, mezi ambicemi a vášní i mezi arogancí a přesvědčením – stručně řečeno mezi starým dneškem a novým zítřkem.

Dnešní výzkum je však ve stále větší míře špatně zaměřený na lukrativní ceny, profesní uznání a finanční zisky – tyto odměny dusí tvořivost a vášeň, které vědecký pokrok vyžaduje. Jak napsal T. S. Eliot: „Kde je moudrost, již jsme ztratili ve vědomostech? Kde jsou vědomosti, jež jsme ztratili v informacích?“

V „tvrdé“ vědě, jako jsou matematika nebo fyzika, lze pravdu stanovit průhledněji, díky čemuž jsou tyto obory méně náchylné k vědeckým nepravostem. V oborech, jako jsou medicína, filozofie, ekonomie a další společenskovědní disciplíny, které se více opírají o otevřenost a fantazii, však lze s poznatky snáze manipulovat tak, aby vyhovovaly cílům byrokratů.

Dnes existuje až příliš mnoho oblastí, které se označují za vědu, přestože zdaleka nesplňují vědecká měřítka originality a hledání základního porozumění – například shromažďování pokřivených statistických údajů tak, aby jejich výsledek vyhovoval cílům určitého politika (nebo korporace), případně publikování nějaké varianty na již existující poznatek.

Zatímco však byrokratizace vědy přiživila obavy o její přitažlivost pro talentované myslitele, neměli bychom být přehnanými pesimisty. Jistě, řada lidí naříká nad odchodem geniálních mozků do finančního sektoru v posledních několika desetiletích. Možná bychom však měli pokládat za štěstí, že tito géniové napáchali svůj svinčík někde jinde.

Navíc podceňujeme mladší generaci vědců. Stejně jako v případě předešlé generace si mnoho nadaných mladých badatelů uvědomuje, že musí tvrdě pracovat, aby si poradili s epochálními výzvami a poskytli cenný příspěvek společnosti.

Musíme si však dát pozor, abychom jejich práci nezkazili pochybnými praktikami, které si vědecká komunita v posledních letech osvojila. Nová generace vědců musí dostat odbornost i hodnoty – nejen vědecké ideály, ale i vědomí lidských slabin –, které jim umožní napravit chyby svých předchůdců.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

Exit from comment view mode. Click to hide this space
Hide Comments Hide Comments Read Comments (2)

Please login or register to post a comment

  1. CommentedMike Muller

    I suspect there is one form of scientific misconduct that is widespread: false co-authorship. Probably a minor offense.

  2. CommentedOdysseas Argyriadis

    An excellent piece. Of note is the fact mentioned concerning the forced bias of statistics, where in polls you have to answer by choosing one of the following 3 answers to the question presented: with us/against us/don't know-won't answer. Really, textbook morality on statistic research would invalidate 9 out of 10 statistical "researches" being performed every day. And, while we're at social sciences, it appears that we have placed Economics in place of "God", forgetting that Economics are just a social science, meaning it is not as fact-driven as, say, Physics, and whatever an economist may say or predict would be the same as what a soothsayer might say or predict. And, as much as I bemoan it, it is the same with Political Science and Sociology.

Featured