Saturday, August 30, 2014
7

Klam nezaměstnanosti mladých

PAŘÍŽ – Ekonomové na celém světě potřebují lepší způsoby měření ekonomické aktivity. Při spoléhání na tempa růstu HDP jako způsobu hodnocení zdravotního stavu ekonomiky téměř všem unikly výstražné signály finanční krize roku 2008, včetně realitní bubliny v rozsahu osmi bilionů dolarů ve Spojených státech a bublin nemovitostí ve Španělsku, Irsku a Velké Británii. Ekonomové byli společně s domácnostmi, finančními ústavy, investory a vládami uneseni finanční euforií, která vedla k přílišnému podstupování rizik a vážnému předlužení bank a domácností. Bez povšimnutí z větší části prošly i makroekonomické nevyváženosti eurozóny.

Odhady nezaměstnanosti jsou také kupodivu zavádějící – což je vážný problém, uvážíme-li, že právě na nezaměstnanosti, společně s ukazateli HDP, stojí tak velká část debaty o hospodářských politikách. Nehorázně vysoká nezaměstnanost mladých – údajně téměř 50% ve Španělsku a Řecku a více než 20% v eurozóně jako celku – denně proniká na přední stránky novin. Tato čísla jsou ale plodem chybné metodologie, takže situace vypadá mnohem hůř, než jaká opravu je.

Problém vychází ze způsobu zjišťování nezaměstnanosti: míra nezaměstnanosti dospělých se počítá jako podíl počtu nezaměstnaných osob počtem všech osob zařazených do pracovních sil. Jestliže tedy pracovní síly tvoří 200 pracujících a 20 z nich je bez zaměstnání, míra nezaměstnanosti činí 10 %.

Jenže miliony mladých lidí, kteří navštěvují vysoké či vyšší odborné školy se nepovažují za součást pracovních sil, protože nepracují ani práci nehledají. Při kalkulaci nezaměstnanosti mladých se proto tentýž počet nezaměstnaných osob dělí mnohem menším číslem, které odráží méně početné pracovní síly, a tak míra nezaměstnanosti vypadá výrazně vyšší.

U výše uvedeného příkladu uvažujme, že 150 z 200 pracujících nastoupí do denního studia na vysoké škole. V řadách pracovních sil zůstane jen 50 osob. Přestože nezaměstnaných je stále dvacet, míra nezaměstnanosti čtyřnásobně vzroste, na 40 %. Zvráceným důsledkem tohoto způsobu počítání nezaměstnaných je to, že čím víc mladých lidí dále studuje nebo se odborně vzdělává, tím výše vystupuje míra nezaměstnanosti mladých.

Standardní výpočty zveličují nezaměstnanost mladých lidí, avšak nezaměstnanost dospělých patrně zlehčují, neboť ti, kdo hledání pracovního místa vzdají, se mezi nezaměstnané nezapočítávají. Jelikož Velká recese zvyšuje počet takto „demotivovaných pracujících“, vzniká dojem, že míry nezaměstnanosti dospělých klesají – což nám předkládá pokřivený obrázek reality.

Naštěstí existuje lepší metodologie: Podíl nezaměstnanosti mladých – počet nezaměstnaných mladých lidí ve srovnání s celkovou populací ve věku 16-24 let – je mnohem smysluplnější ukazatel než míra nezaměstnanosti mladých lidí. Eurostat, statistický úřad Evropské unie, počítá nezaměstnanost mladých oběma způsoby, ale všeobecně se informuje jen o zavádějícím indikátoru, navzdory velkým rozdílům. Například španělská míra nezaměstnanosti mladých ve výši 48,9 % ukazuje na výrazně horší podmínky pro mladé než tamní 19% podíl nezaměstnanosti. Obdobně řecká míra je 49,3 %, kdežto tamní podíl je jen 13 %. A 20,8% míra v celé eurozóně dalece přesahuje 8,7% podíl.

Ovšemže podíl nezaměstnanosti mladých lidí ve výši 13 či 19 % není důvodem ke spokojnosti. Třebaže však míra nezaměstnanosti mladých v eurozóně od roku 2009 stoupá, podíl zůstává stejný (ač oba ukazatele převyšují hladiny z doby před rokem 2008).

Během protestů francouzských studentů v roce 2006 se 22% míra nezaměstnanosti mladých ve Francii zdála nepříznivá oproti 11%, 12% a 13% míře v Británii, USA a Německu. List Financial Times ale doložil, že nezaměstnaných bylo jen 7,8 % Francouzů ve věku do 25 let – což byl poměr zhruba stejný jako v ostatních třech zemích. Francie jednoduše měla vyšší procento mladých lidí, kteří nastoupili do denního studia.

Neschopnost zohlednit miliony mladých lidí navštěvujících vysoké či vyšší odborné školy podrývá věrohodnost míry nezaměstnanosti. Byť někteří mladí lidé využívají vyššího vzdělávání k útěku ze svízelného trhu práce, jejich rozhodnutí prohloubit své dovednosti by se nemělo negativně promítat do vnímání zdravotního stavu ekonomiky země.

Tvůrci politik samozřejmě musí problém nezaměstnanosti mladých řešit; ale musí si také uvědomit, že problém není až tak vážný, jak naznačují novinové titulky. Pokřivené výsledky se bohužel staly součástí všeobecného mínění – i v případě uznávaných ekonomů, jako je nositel Nobelovy ceny Paul Krugman, který nedávno odkazoval na zavádějící „50% nezaměstnanost mladých“.

Čtyři roky od propuknutí krize zůstávají metody měření a hodnocení ekonomického zdravotního stavu znepokojivě nevhodné. Jak každý pilot ví, let bez radaru či přesné předpovědi počasí skončí nejspíš pádem.

Z angličtiny přeložil David Daduč

Hide Comments Hide Comments Read Comments (7)

Please login or register to post a comment

  1. CommentedGianpiero de Pascalis

    Original point of view but far distant from reality. Very shortly:
    1. perhaps we should add to the numerator all those thousands of young individuals there were obliged to leave their country because of the lack of work opportunity at home. Such a major issue with great social cost which is overlooked by the ratio.

    2. what about underemployment? I mean those who hold a degree or even a phD in law, finance, politic science that are forced to work in call centers or even as pizza boy? That happens so often and is again overlooked by the ratio.

    3. including students in the denominator is very misleading too. Are they considered as if they were employed? Perhaps once they finished their studies their chances to get a job is better measured by what is here defined as the FLAWED ratio.

    4. even those who are employed are often relying on family support to live off their life. Low salary, overtime working, precarious conditions in general must be addressed by a set of active policies. We already lost state’ support, are we also losing the economist’s one?

    This is a dramatic period for the so called NO FUTURE generation I would suggest to use less statistic and to get down in the streets, talk with people and understand what the REAL problems we are facing are.

  2. CommentedHerm E

    Agreed that the youth unemployment number can be misleading, but it seems your example exaggerates how misleading. First, your example assumes (perhaps only to make the point more clear) no reduction in the number of youth unemployed once others cease looking for work, but as a practical matter I suspect that would be untrue and thus the difference between the rate and ratio should be less extreme in practice. Also, while you acknowledge the point, your analysis strikes me as too dimissive of the how job market prospects truly affect the number of young people seeking to "build new skills". As college and post-graduate admissions numbers reflect, lack of jobs is a huge driver of college admissions, which is to say that a lot of these people would prefer not to go to school, which explains increased frustration and anger despite a ratio that is unmoved since 2009.

    When you consider the issues concerning debt now associated with higher education, this isn't exactly a trivial aspect of the youth issue.

  3. CommentedTom Walker

    Although I would agree that the raw unemployment rate gives a misleading impression, Mr. Hill's solution is also unsatisfactory because it ignores the effect of exit from the labor force of youth because of dim job prospects. Ultimately any "measurement" of unemployment is going to be misleading because the nature of unemployment changes from period to period. This is especially true when government policy targets headline statistics and "solves" problems by fiddling with the dials. Let's face it, the entire conceptual apparatus in which GDP growth and unemployment rates predominate is broken beyond repair. Rearranging the statistical deck chairs won't keep the sinking ship afloat.

  4. CommentedZsolt Hermann

    As one of the comments suggest, statistics and numbers are open for interpretation and politicians, decision makers, people influencing public opinion can use and twist them any way they like.
    Even more confusing is that we still examine everything in isolation, talking about Greek or Spanish problems, soft landing or hard landing in China, American elections and real estate bubble, but we still do not want to put a comprehensive picture together to see if the vector of our global development is going in the right direction or not.
    All our individual, local problems originate from two sources.
    1. Although we talk about a global world, global economy incessantly, in our planning, attitude and action we still behave as we existed isolated without direct connections to each other.
    Despite the totally interdependent nature of today's human network we still only make calculations on self interest without any consideration for the well being of the whole.
    2. In terms of the economy, more and more experts from all fields conclude that it is impossible to maintain the constant quantitative growth model as it has exhausted all of its principle foundations from markets to labor, from financial support to social tolerance, not to mention natural resources.
    If we truly want to solve the crisis and build a sustainable future we have to start looking at and understanding the whole picture instead of picking the individual details that suit our own argument.

      CommentedMark Pitts

      Five billion people remain in poverty. Without significant future economic growth, they have no hope.

  5. CommentedThomas Haynie

    Problems are rarely as significant as headlines make them out to be. If the same metric is used universally then is it really an issue? You understand that it’s a little high but what we are usually concerned wit his the relative comparisons and the rates of change anyway. Assuming the country’s economic structure will set some natural rate of unemployment then fixating on the exact number isn’t so productive from a policy stand point is it? The important questions become more about are adding jobs or losing jobs? How does it compare to our peers. Then again a little more accuracy is usually a good thing in any endeavor.

  6. CommentedJ. C.

    ...at the very ends it´s just a percentage... the interpretation depends on what you use for comparison...

  7. CommentedFrank O'Callaghan

    An eye opener of an article. Without a clear picture there are inevitable mistakes to be made. Does this explain why Europe has not exploded in flames?

    The situation is further calmed by the social provision in Europe's model. We should hear more from Steven Hill.

Featured