8

Klam nezaměstnanosti mladých

PAŘÍŽ – Ekonomové na celém světě potřebují lepší způsoby měření ekonomické aktivity. Při spoléhání na tempa růstu HDP jako způsobu hodnocení zdravotního stavu ekonomiky téměř všem unikly výstražné signály finanční krize roku 2008, včetně realitní bubliny v rozsahu osmi bilionů dolarů ve Spojených státech a bublin nemovitostí ve Španělsku, Irsku a Velké Británii. Ekonomové byli společně s domácnostmi, finančními ústavy, investory a vládami uneseni finanční euforií, která vedla k přílišnému podstupování rizik a vážnému předlužení bank a domácností. Bez povšimnutí z větší části prošly i makroekonomické nevyváženosti eurozóny.

Odhady nezaměstnanosti jsou také kupodivu zavádějící – což je vážný problém, uvážíme-li, že právě na nezaměstnanosti, společně s ukazateli HDP, stojí tak velká část debaty o hospodářských politikách. Nehorázně vysoká nezaměstnanost mladých – údajně téměř 50% ve Španělsku a Řecku a více než 20% v eurozóně jako celku – denně proniká na přední stránky novin. Tato čísla jsou ale plodem chybné metodologie, takže situace vypadá mnohem hůř, než jaká opravu je.

Problém vychází ze způsobu zjišťování nezaměstnanosti: míra nezaměstnanosti dospělých se počítá jako podíl počtu nezaměstnaných osob počtem všech osob zařazených do pracovních sil. Jestliže tedy pracovní síly tvoří 200 pracujících a 20 z nich je bez zaměstnání, míra nezaměstnanosti činí 10 %.

Jenže miliony mladých lidí, kteří navštěvují vysoké či vyšší odborné školy se nepovažují za součást pracovních sil, protože nepracují ani práci nehledají. Při kalkulaci nezaměstnanosti mladých se proto tentýž počet nezaměstnaných osob dělí mnohem menším číslem, které odráží méně početné pracovní síly, a tak míra nezaměstnanosti vypadá výrazně vyšší.

U výše uvedeného příkladu uvažujme, že 150 z 200 pracujících nastoupí do denního studia na vysoké škole. V řadách pracovních sil zůstane jen 50 osob. Přestože nezaměstnaných je stále dvacet, míra nezaměstnanosti čtyřnásobně vzroste, na 40 %. Zvráceným důsledkem tohoto způsobu počítání nezaměstnaných je to, že čím víc mladých lidí dále studuje nebo se odborně vzdělává, tím výše vystupuje míra nezaměstnanosti mladých.

Standardní výpočty zveličují nezaměstnanost mladých lidí, avšak nezaměstnanost dospělých patrně zlehčují, neboť ti, kdo hledání pracovního místa vzdají, se mezi nezaměstnané nezapočítávají. Jelikož Velká recese zvyšuje počet takto „demotivovaných pracujících“, vzniká dojem, že míry nezaměstnanosti dospělých klesají – což nám předkládá pokřivený obrázek reality.

Naštěstí existuje lepší metodologie: Podíl nezaměstnanosti mladých – počet nezaměstnaných mladých lidí ve srovnání s celkovou populací ve věku 16-24 let – je mnohem smysluplnější ukazatel než míra nezaměstnanosti mladých lidí. Eurostat, statistický úřad Evropské unie, počítá nezaměstnanost mladých oběma způsoby, ale všeobecně se informuje jen o zavádějícím indikátoru, navzdory velkým rozdílům. Například španělská míra nezaměstnanosti mladých ve výši 48,9 % ukazuje na výrazně horší podmínky pro mladé než tamní 19% podíl nezaměstnanosti. Obdobně řecká míra je 49,3 %, kdežto tamní podíl je jen 13 %. A 20,8% míra v celé eurozóně dalece přesahuje 8,7% podíl.

Ovšemže podíl nezaměstnanosti mladých lidí ve výši 13 či 19 % není důvodem ke spokojnosti. Třebaže však míra nezaměstnanosti mladých v eurozóně od roku 2009 stoupá, podíl zůstává stejný (ač oba ukazatele převyšují hladiny z doby před rokem 2008).

Během protestů francouzských studentů v roce 2006 se 22% míra nezaměstnanosti mladých ve Francii zdála nepříznivá oproti 11%, 12% a 13% míře v Británii, USA a Německu. List Financial Times ale doložil, že nezaměstnaných bylo jen 7,8 % Francouzů ve věku do 25 let – což byl poměr zhruba stejný jako v ostatních třech zemích. Francie jednoduše měla vyšší procento mladých lidí, kteří nastoupili do denního studia.

Neschopnost zohlednit miliony mladých lidí navštěvujících vysoké či vyšší odborné školy podrývá věrohodnost míry nezaměstnanosti. Byť někteří mladí lidé využívají vyššího vzdělávání k útěku ze svízelného trhu práce, jejich rozhodnutí prohloubit své dovednosti by se nemělo negativně promítat do vnímání zdravotního stavu ekonomiky země.

Tvůrci politik samozřejmě musí problém nezaměstnanosti mladých řešit; ale musí si také uvědomit, že problém není až tak vážný, jak naznačují novinové titulky. Pokřivené výsledky se bohužel staly součástí všeobecného mínění – i v případě uznávaných ekonomů, jako je nositel Nobelovy ceny Paul Krugman, který nedávno odkazoval na zavádějící „50% nezaměstnanost mladých“.

Čtyři roky od propuknutí krize zůstávají metody měření a hodnocení ekonomického zdravotního stavu znepokojivě nevhodné. Jak každý pilot ví, let bez radaru či přesné předpovědi počasí skončí nejspíš pádem.

Z angličtiny přeložil David Daduč