Tuesday, September 2, 2014
0

Labyrint korupce

Korupce není v Latinské Americe právě novým fenoménem. Již od nepaměti tvoří korupční skandály nedílnou součást zdejší krajiny. Na současném téměř nekonečném dramatu, do něhož zabředl brazilský prezident Luis Ignacio „Lula“ da Silva, jeho politické uskupení – Partido dos Trabalhadores (PT neboli Dělnická strana) – a značná část politické elity země, tak není v zásadě nic nového ani překvapivého. Na rozdíl od řady předchozích skandálů se však tento odehrává v konsolidovaném demokratickém prostředí a na levici.

Nikdy pochopitelně neexistoval důvod očekávat, že levice bude poctivější než kdokoliv jiný. Jistě, socialistická, komunistická či kastrovská hnutí a jejich vůdci v Latinské Americe tradičně pranýřovali a pranýřují korupci, konexe a vládní krádeže ve velkém měřítku ze strany zdejších tradičních pravicových diktatur nebo i centristických ústavních režimů. Stejně tak se nedá popřít, že levice, která byla u moci jen zřídkakdy, měla méně příležitostí domoci se za tím či oním účelem přístupu ke státní pokladně.

V opozici je vždy snazší zachovávat poctivost, přestože nebýt v Latinské Americe u moci nebo v přízni bylo vždy daleko nebezpečnější, leckdy i s fatálními důsledky. Když však dnes latinskoamerická levice zaujímá místo ve stále větším počtu vlád – dnes je to v Brazílii, Chile, Venezuele, Uruguayi a částečně i v Argentině, v blízké budoucnosti pak možná také v Mexiku, Bolívii a Nikaragui –, neexistuje důvod, proč by měla být imunní vůči odvěkým neduhům regionu.

Je zřejmé, že brazilská levice podobně jako její venezuelský, argentinský, uruguayský, mexický a bolivijský protějšek nebyla proti korupci očkována. A pokud se chilská levice jeví vůči tomuto trendu do jisté míry odolná, pak to souvisí mnohem více s dějinami a kulturou celé země než s jejími socialistickými stranami.

A tak nejsou obvinění – a fakta – týkající se do nebe volajícího porušování brazilských zákonů o financování předvolebních kampaní Dělnickou stranou spolu s jejími evidentně bezostyšnými snahami koupit si v Kongresu hlasy (což není nepodobné tomu, co se často děje ve zralejších demokraciích) žádným velkým překvapením. Pouze naivní víra v ryzí poctivost levice by mohla vést někoho k názoru, že naprosto nefunkční institucionální rámec – v Brazílii, v Argentině, v Mexiku – a dlouhé období toho, co Octavio Paz nazval dědičnou kulturou státu, nevyvolá na levici stejné důsledky jako předtím na pravici a ve středu.

Pro Lulovu tragédii však existuje i další vysvětlení. Jedna věc je, když korupce vzkvétá a úplatkářství prorůstá vládou působící ve stínu diktatury a autoritářského režimu. (Je nemožné zjistit, nakolik zkorumpované ve skutečnosti byly či jsou levicové režimy na Kubě, v Nikaragui nebo ve Venezuele.) Něco zcela jiného však je, když se to děje v radikálně odlišném prostředí, v němž mají své pevné místo průhlednost, svobodný tisk, nezávislý Kongres a rozvinutá občanská společnost, jak je tomu v dnešní Brazílii, Mexiku nebo Chile.

Paradox současného korupčního skandálu v Brazílii a rozšířené korupce mexické levice v Mexico City spočívá v tom, že příchod demokracie, který korupci odhalil, doložil a upřel na ni pozornost, je v obou zemích do značné míry výsledkem levicového boje v průběhu posledních více než dvaceti let. Je nepravděpodobné, že by bez levice nastoupila vláda demokracie tak brzy, jak se nakonec stalo, nebo že by zapustila kořeny tak pevně, jak se to dnes jeví. Zdá se ovšem, že přitom levice ignorovala skutečnost, že demokracie a průhlednost se kromě pravice či kohokoliv jiného týká i jí samotné.

Přežije Lula záplavu obvinění a odhalení, která dnes zamořují jeho vládu? Bude bývalý starosta Mexico City Andrés Manuel López Obrador zvolen napřesrok mexickým prezidentem navzdory nemravné korupci, která charakterizovala jeho správu největšího města na světě?

Odpovědi se skrývají převážně v rozsahu skandálu a ve faktech, ale i v jisté únavě mnoha Latinoameričanů z ustavičného obviňování z korupce: dělají to všichni a levice není o nic horší než ostatní.

Chce se doufat, že Lula dokáže přežít i bez toho, aby se musel spoléhat na takový cynismus. Naproti tomu Mexičanům se již dostalo náležitého varování, jak by López Obrador řídil zemi, pokud by byl zvolen nástupcem Vicenteho Foxe ve funkci prezidenta: stejně, jako řídil jejich hlavní město.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured