WASHINGTON – Samp#160;přibývajícími důkazy, že se vamp#160;mnoha koutech světa zvyšuje nerovnost příjmů, si tento problém získává stále větší pozornost akademiků i politiků. Například ve Spojených státech se podíl nejbohatšího jednoho procenta obyvatel na celkových příjmech od konce 70. let více než zdvojnásobil zamp#160;přibližně 8% ročního HDP na nedávných více než 20%, což je úroveň, které bylo naposledy dosaženo ve 20. letech minulého století.
Existují sice etické i sociální důvody, proč se nerovnosti obávat, avšak ty nemají mnoho společného samp#160;makroekonomickou politikou jako takovou. Na počátku dvacátého století ovšem lidé tuto vazbu spatřovali: kapitalismus, tvrdili někteří, má kvůli rostoucí koncentraci příjmů sklon generovat chronickou slabost efektivní poptávky, což vede kamp#160;přebytku úspor, poněvadž velmi bohatí lidé hodně spoří. To může rozpoutat „obchodní války“, protože státy se vamp#160;takovém případě snaží najít větší poptávku vamp#160;zahraničí.
Od konce 30. let však tento argument ochaboval, neboť západní tržní ekonomiky po druhé světové válce rychle rostly a distribuce příjmů začala být rovnoměrnější. Existovaly sice hospodářské cykly, ale neobjevila se žádná patrná tendence kamp#160;chronické slabosti poptávky. Krátkodobé úrokové sazby, řekla by většina makroekonomů, se vždy dají nastavit tak nízko, aby vedly kamp#160;rozumné míře nezaměstnanosti a poptávce.
WASHINGTON – Samp#160;přibývajícími důkazy, že se vamp#160;mnoha koutech světa zvyšuje nerovnost příjmů, si tento problém získává stále větší pozornost akademiků i politiků. Například ve Spojených státech se podíl nejbohatšího jednoho procenta obyvatel na celkových příjmech od konce 70. let více než zdvojnásobil zamp#160;přibližně 8% ročního HDP na nedávných více než 20%, což je úroveň, které bylo naposledy dosaženo ve 20. letech minulého století.
Existují sice etické i sociální důvody, proč se nerovnosti obávat, avšak ty nemají mnoho společného samp#160;makroekonomickou politikou jako takovou. Na počátku dvacátého století ovšem lidé tuto vazbu spatřovali: kapitalismus, tvrdili někteří, má kvůli rostoucí koncentraci příjmů sklon generovat chronickou slabost efektivní poptávky, což vede kamp#160;přebytku úspor, poněvadž velmi bohatí lidé hodně spoří. To může rozpoutat „obchodní války“, protože státy se vamp#160;takovém případě snaží najít větší poptávku vamp#160;zahraničí.
Od konce 30. let však tento argument ochaboval, neboť západní tržní ekonomiky po druhé světové válce rychle rostly a distribuce příjmů začala být rovnoměrnější. Existovaly sice hospodářské cykly, ale neobjevila se žádná patrná tendence kamp#160;chronické slabosti poptávky. Krátkodobé úrokové sazby, řekla by většina makroekonomů, se vždy dají nastavit tak nízko, aby vedly kamp#160;rozumné míře nezaměstnanosti a poptávce.