Monday, July 28, 2014
Exit from comment view mode. Click to hide this space
3

Ideologická krize západního kapitalismu

NEW YORK – Uběhlo sotva pár let od doby, kdy mocná ideologie – víra ve volné a nespoutané trhy – přivedla svět na pokraj zhroucení. I ve své vrcholné době, od počátku 80. let do roku 2007, deregulovaný kapitalismus po americku přinášel v nejbohatší zemi světa hmotný blahobyt pouze těm nejbohatším. Vždyť za třicetileté nadvlády této ideologie většina Američanů z roku na rok zaznamenávala pokles či stagnaci příjmů.

Růst výstupu ve Spojených státech navíc nebyl ekonomicky udržitelný. Jestliže tak velká část amerického národního důchodu putovala do kapes hrstky lidí, růst mohl pokračovat jedině skrze spotřebu financovanou z hromadícího se dluhu.

Patřil jsem k těm, kdo doufali, že finanční krize tak či onak dá Američanům (a ostatním) lekci o potřebě větší rovnosti, silnější regulace a lepší rovnováhy mezi trhy a vládou. To se bohužel nestalo. Právě naopak, obroda pravicové ekonomie, jejíž hnací silou jsou, tak jako vždy, ideologie a zvláštní zájmy, znovu ohrožuje globální hospodářství – nebo alespoň ekonomiky Evropy a Ameriky, kde tyto ideje nadále vzkvétají.

V USA hrozí, že si tato pravicová renesance, jejíž příznivci se očividně snaží popřít základní zákony matematiky a ekonomie, vynutí platební neschopnost u národního zadlužení. Pokud Kongres stanoví výdaje převyšující příjmy, vznikne schodek a ten bude nutné financovat. Než aby pravice pečlivě hledala rovnováhu mezi přínosy každého programu vládních výdajů a cenou za zvýšení daní k financování těchto přínosů, rozhodne raději železnou palicí – národnímu zadlužení se nedovolí růst a to si vynutí omezení výdajů na příjmy z daní.

Které výdaje se upřednostní, zůstává otevřenou otázkou – a nebudou-li prioritou výdaje k úhradě úroků z národního dluhu, neodvratně dojde k platební neschopnosti. Navíc osekávat výdaje právě teď, vprostřed trvající krize vyvolané ideologií volného trhu, by jen nevyhnutelně prodloužilo pokles.

Před deseti lety, vprostřed ekonomického boomu, USA hospodařily s tak velkým přebytkem, že hrozilo úplné vymazání národního dluhu. Finančně drtivé daňové škrty a války, významná recese a vystřelující výdaje za zdravotní péči – zčásti vyvolané odhodláním vlády George W. Bushe dát farmaceutickým společnostem volnou ruku při určování cen, byť byly v sázce vládní peníze – obří přebytek rychle proměnily ve schodky, na mírové doby rekordně vysoké.

Opatření k nápravě deficitu USA vycházejí přímo z této diagnózy: stimulací ekonomiky pošleme Ameriku znovu do práce, ukončeme nesmyslné války, zkroťme výdaje za armádu a léky a zvyšme daně, alespoň těm nejbohatším. Pravice však na nic z toho nepřistoupí a namísto toho naléhá na další daňové škrty pro firmy a pro bohaté, společně s omezováním výdajů za investice a sociální ochranu, což ohrožuje budoucnost americké ekonomiky a cupuje zbytky společenské smlouvy. Americký finanční sektor přitom důrazně lobbuje, aby se vyvlékl z regulací a mohl se vrátit ke svým dřívějším, katastrofálně bezstarostným způsobům.

V Evropě ovšem situace není o nic lepší. Řecko a další země čelí krizi a medicínou dne jsou jednoduše zastaralé úsporné balíčky a privatizace, jejichž jediným výsledkem bude, že země zavádějící tato opatření zchudnou a budou zranitelnější. Tato léčba selhala ve východní Asii, Latinské Americe a dalších místech a tentokrát selže i v Evropě. Ostatně v Irsku, Lotyšsku a Řecku už selhala.

Alternativa existuje: strategie hospodářského růstu podpořená Evropskou unií a Mezinárodním měnovým fondem. Růst obnoví důvěru, že Řecko dokáže své dluhy splatit, což povede k poklesu úrokových sazeb a zajistí víc fiskálního prostoru pro další investice do posilování růstu. Samotný růst zvyšuje příjmy z daní a snižuje nutnost sociálních výdajů, kupříkladu dávek v nezaměstnanosti. Důvěra, již takový vývoj plodí, vede zase k dalšímu růstu.

Finanční trhy a pravicoví ekonomové naneštěstí k problému přistupují zcela opačně: věří, že důvěru přinesou úsporná opatření a že tato důvěra přinese růst. Jenže úsporná opatření buď růst podrývají, čímž zhoršují fiskální postavení vlády, anebo přinejmenším dosahují menších přínosů, než jejich zastánci slibují. Buď jak buď, dochází k narušení důvěry a pohyb po sestupné spirále začíná.

Skutečně potřebujeme další nákladný experiment opřený o ideje, které opakovaně selhaly? Neměli bychom, ale čím dál silněji se zdá, že budeme nuceni další takový pokus přestát. Nezdar Evropy či USA vrátit se k robustnímu růstu by poškodil globální ekonomiku. Neúspěch obou by byl pohromou – i kdyby významné země rozvíjejících se trhů dosáhly soběstačného růstu. Želbohu, nepřeváží-li moudřejší hlavy, svět kráčí právě tímto směrem.

Exit from comment view mode. Click to hide this space
Hide Comments Hide Comments Read Comments (3)

Please login or register to post a comment

  1. CommentedMilton Schwartz

    The remedies propounded are the direct opposite of the "push of the right", the Bush-Cheney program.

Featured