KODAŇ – Hlad se z povědomí bohatého světa vytratil. Televizní záběry dětí třetího světa se zbytnělými bříšky už diváky nešokují. Průzkumy veřejného mínění dokládají, že vyspělé země se dnes domnívají, že největšími problémy světa jsou terorismus a změna klimatu.

Podvýživa u matek a jejich malých dětí si ovšem letos vyžádá 3,5 milionu životů. Globální zásoby potravin jsou na historických minimech. V západní Africe a v jižní Asii propukly potravinové nepokoje. Pokrok na cestě k cíli Organizace spojených národů snížit počet hladovějících lidí do roku 2015 na polovinu je zoufale pomalý. Těmi, kdo trpí nejvíc, je miliarda lidí živořících za nanejvýš jeden dolar denně.

Osobní tragédie a národní strádání jdou ruku v ruce. Kratší životy znamenají nižší hospodářský výstup a příjem. Hlad vyvolává náchylnost k nemocem, což vyžaduje vyšší výdaje na zdravotní péči. Ti, kdo důsledky podvýživy přežijí, jsou méně produktivní; tělesné i duševní znevýhodnění znamená, že vzdělávání dětem přináší menší prospěch.

Celosvětově žije osmdesát procent podvyživených dětí v jižní Asii a subsaharské Africe. Konkrétní opatření na pomoc lidem v těchto regionech by měla obrovské přínosy. Výzkum provedený Kodaňským konsenzem dokládá, že výborným přístupem by bylo věnovat více peněz na zajištění stopových prvků, které ve stravě chudých lidských společenství scházejí.

Bohaté země jodizací soli bezmála vykořenily strumu (zduření štítné žlázy), což je preventivní opatření, které u 30% domácností v rozvojovém světě chybí, přestože náklady činí jen 0,05 dolaru na osobu a rok. Kapsle vitaminu A, který přispívá k předcházení potíží postihujících zrak a imunitu, stojí jen dalších 0,20 dolaru. Nedostatek železa, jeden z nejvýznamnějších problémů v oblasti stopových prvků, způsobuje chudokrevnost, která je příčinou slabosti a nižší produktivity lidí. Iniciativa za obohacení mouky si klade za cíl do konce roku 2008 obohatit 70% pšeničné mouky z válcových mlýnů železem a kyselinou listovou. Roční náklady? Pouhých 0,10 dolaru na osobu.

Rozšíření těchto programů – přidáním folátových a zinkových doplňků – s cílem zajistit dodávky pro 80% obyvatel jižní Asie a subsaharské Afriky by vyšlo asi na 347 milionů dolarů ročně, ale vyneslo by pozoruhodných 5 miliard dolarů z vyšších budoucích výdělků a nižších zdravotnických výdajů.

Existují další způsoby, jak lze rychle a lacino dosáhnout změny. Střevní paraziti jako škrkavka, tenkohlavec a měchovec, odebírají ze zažívacího traktu postiženého železo, čímž způsobují onemocnění a mentální retardaci. Odčervovací přípravky tuto překážku zdravé výživy odstraňují. Léčebný program probíhající v keňských školách byl tak úspěšný, že bylo zapotřebí přijmout více učitelů, protože školy se zaplnily.

Prospěch by zajistila i léčba mladších dětí. Odčervení předškoláků upevní přínosy motorického a jazykového vývoje při ročních nákladech 0,50 dolaru na dítě. Pomoc 53 milionům dětí v jižní Asii a subsaharské Africe by zajistila ekonomické přínosy šestkrát převyšující úžasně skromné roční náklady ve výši 26,5 milionu dolarů.

Každá z těchto taktických možností by řešila jen jednu složku celkového problému podvýživy. Tvůrci politik v rozvojových zemích by tedy měli uvažovat o povzbuzení domácností ke změně stravovacích návyků.

Jedna z nejvýznamnějších příležitostí pro předání osvětového poselství ohledně výživy nadchází během těhotenství. Strava matky, rozhodnutí kojit a odstavovací postupy jsou pro dobrý stav dítěte nesmírně důležité. V chudých komunitách, kde se ženy obvykle podílejí na zemědělských a jiných náročných pracích, mohou být programy podporující kojení náročné.

Propagace kojení v čase porodu ale může být účinná. Vážení nastávající matky a vážení a měření novorozence jsou důležité nástroje, v jejichž rámci je možné předávat poučení, a osvětových setkání lze využít i k poskytnutí doplňků stravy se stopovými prvky a odčervovacích preparátů.

Komunitní osvětové kampaně řízené dobrovolníky, které by pokryly 80% jižní Asie a subsaharské Afriky, by vyšly na 798 milionů dolarů ročně. Roční přínosy by činily 10 miliard dolarů.

Ve světě mnoha problémů a nedostatku peněz musíme dělat nesnadná rozhodnutí a nemůžeme udělat všechno. Vypořádat se s hladověním tím nákladově nejefektivnějším způsobem by ale jistě mělo být nejvyšší globální prioritou.

Takže zatímco chudí světa potřebují osvětové ponaučení ohledně kojení a výživy, bohaté národy zase potřebují odlišnou výchovu. Musíme zřetelně tlumočit poznání, že hlad ve třetím světě zůstává obrovským globálním problémem a že je naší morální povinností ho řešit. Jen s drobnou investicí bychom jej mohli začít proměňovat v problém včerejška.