Jednostranným stažením Izraele ze všech jednadvaceti osad v Gaze a čtyř na západním břehu Jordánu vznikla pro Palestince nová realita. Způsob, jakým Palestinci na tyto změněné okolnosti zareagují, může docela dobře rozhodnout, zda se konečně dočkají nezávislého státu. Z hlediska Palestinců se proto tento okamžik může ukázat jako největší příležitost. Anebo, řečeno slovy Abba Ebana, může jít o další příležitost, jak promarnit příležitost.

Jak Palestinci odpovědí, to závisí do značné míry na tom, jak se palestinská politická garnitura vyrovná s rostoucí mocí palestinských islámských hnutí, která bezpochyby očekávají, že jim v Gaze po stažení Izraelců připadne významný podíl na moci. Obnoví ozbrojené skupiny svůj boj proti Izraeli, anebo se do věci vloží Palestinská samospráva a bude útoky odvracet či proti nim bojovat? Do jaké míry jsou sekulární hnutí Fatah kontrolované předsedou Palestinské samosprávy Abbásem a islamistický Hamás připraveni dospět k dohodě, jak po stažení Izraelců postupovat?

Abbás a další představitelé Palestinské samosprávy zdůrazňují potřebu „jednoho režimu, jednoho právního systému a politického pluralismu“. Abbás si rovněž přeje, aby se zbraně dostaly pouze do jedněch rukou – do rukou Palestinské samosprávy. Podařilo se mu přesvědčit palestinské radikály, aby zastavili palbu a ukázali Izraelcům i světu, že vyklízení osad se může obejít bez izraelsko-palestinského násilí.

Dokáže však Abbás tento úspěch přetavit v trvalé zastavení palby, pokojné volby a konsolidovanou vládu Palestinské samosprávy v Gaze a v severní části západního břehu Jordánu? Pokud v tomto úsilí selže, povede to k další porážce legitimního palestinského cíle v podobě získání životaschopného státu.

Obtížnost tohoto úkolu lze jen stěží vyjádřit slovy. Hamás zahájil intenzivní mediální kampaň, která má izraelské stahování vykreslit jako vítězství jeho „ozbrojeného boje“. Kampaň i její témata odrážejí vnitřní boj o kontrolu nad pásmem Gazy i dalšími územími spravovanými Palestinskou samosprávou a zdůrazňují odhodlání Hamásu nenechat se odzbrojit a pokračovat v „ozbrojeném boji“ na západním břehu Jordánu.

Hamás během evakuace odhalil také dvě „vojenská tajemství“. Prvním z nich je nová raketa s názvem Sadžíl, která má dolet 15 kilometrů a je s to zasáhnout více izraelských vesnic a měst. Druhým jsou pak „kasamitky“, mladé ženy účastnící se bojového výcviku. Hamás tato odhalení načasoval na dobu izraelského stahování, aby vyvolal dojem, že jeho zintenzivňující se vojenská strategie slavila úspěch.

Podle jednoho sloganu Hamásu, který během izraelského stahování visel v ulicích Gazy, mají „čtyři roky obětí větší váhu než deset let vyjednávání.“ V podobném duchu tvrdí předák vojenského křídla Hamásu Mohamed Deif na nedávno zveřejněné videonahrávce, že poučením z Gazy je poznání, že Izrael lze přinutit k odchodu ze západního břehu Jordánu, Jeruzaléma i Haify.

Cílem toho všeho je posílit jediné tvrzení: totiž že o stahování z Gazy se zasloužil Hamás. Jeden odhad zveřejněný na webové stránce spojované s Hamásem přičítá zásluhy za zabití 54% všech Izraelců, kteří zemřeli v důsledku palestinského ozbrojeného boje, Hamásu, jenž toto číslo vydává za svůj úspěch.

Kdo bude za těchto okolností spravovat až do voleb vyklizené oblasti? Jak se budou daňové příjmy dělit mezi ty, kdo si přisvojují vůdčí roli v odporu, a ty, kdo se ohánějí výlučnou legitimitou k vládnutí?

Toto nejsou problémy, jejichž vyřešení může počkat. Někdo musí brzy rozhodnout například o rozdělení půdy a bytů, jež budou postaveny ve městě, které již vešlo ve známost jako „Město Chalífy bin Zaída“ a jež se nachází na místě někdejší izraelské osady v pásmu Gazy.

Na žádnou z těchto otázek prozatím neexistuje odpověď. Zatímco Hamás požaduje zřízení palestinské administrativy, která bude na oblasti vyklizené Izraelem dohlížet, Abbás to odmítl a souhlasil nanejvýš s „monitorovací komisí“, v níž budou zastoupeni i představitelé Hamásu. K žádnému „dělení území“ každopádně nedojde do chvíle, kdy se Izrael zcela stáhne a budou odklizeny trosky. Teprve poté, před volbami, vypukne hořký politický boj.

Bez ohledu na to, co se stane den po konečném stažení Izraele z Gazy, nikdo nemůže pominout fakt, že vojenské možnosti Hamásu se podstatně zmenšily. Stavba separační zdi na západním břehu Jordánu bojovníkům Hamásu téměř znemožnila pronikat na území samotného Izraele. Kromě toho Izrael po opětovném obsazení měst na západním břehu v dubnu 2000 zatkl asi 7 000 Palestinců, kteří jsou údajně napojeni na Hamás, Fatah a další palestinské skupiny. Pokračování ozbrojeného boje Hamásu tak nebude snadné.

Hamás to ví, a proto soustředí pozornost na stahování z Gazy ve snaze využít tohoto vítězství k tomu, aby pro sebe požadoval podíl na správě opuštěných území. Vůbec poprvé souhlasil s účastí ve volbách do palestinské Legislativní rady, které se mají konat v lednu 2006, a očekává se, že v nich získá velký počet křesel. To by samozřejmě upevnilo jeho stěžejní roli v palestinské politice – a stejně jistě by to Abbásovi ztrpčilo úkol, před nímž nyní stojí.