Saturday, October 25, 2014
9

Jen ať krvácí?

BERKELEY – Během 12 let Velké hospodářské krize – od zhroucení burzy v roce 1929 po americkou mobilizaci do druhé světové války – se výroba ve Spojených státech pohybovala zhruba 15 % pod předkrizovým trendem, což znamená celkový propad výstupu odpovídající HDP za 1,8 roku. Dnes platí, že i kdyby se americká produkce vrátila k potenciálu svého výstupu při stabilní inflaci do roku 2017 – což je velké „kdyby“ –, USA utrpí propad výstupu odpovídající 60 % ročního HDP.

Ztráty plynoucí z toho, co nazývám „Menší hospodářskou krizí“, ve skutečnosti téměř s jistotou nebudou v roce 2017 za námi. Na obzoru není žádný morální ekvivalent války, který by USA vtáhl do mohutného boomu a zahnal stín, jejž vrhá současný pokles. Když tedy vezmu současné hodnoty a promítnu nižší trend vývoje amerického hospodářství do budoucna, nedokážu současnou hodnotu následných ztrát odhadnout na méně než dalších 100 % aktuálního ročního výstupu – což v úhrnu odpovídá HDP za 1,6 roku. Jedná se tudíž o újmu téměř totožnou s újmou z Velké hospodářské krize – a je neméně bolestivá, třebaže dnes je americký reálný HDP oproti roku 1929 dvanáctkrát vyšší.

Když hovořím s přáteli, kteří působí v Obamově administrativě, hájí svůj přístup a dlouhodobý makroekonomický výsledek USA poukazem na to, že zbytek vyspělého světa si vede mnohem hůř. To mají pravdu. Evropa si zoufale přeje mít americké problémy.

Pro sebe si nicméně dělám závěr, že bych měl současné dění přestat nazývat Menší hospodářskou krizí. Pravda, formou se od Velké hospodářské krize liší, ale alespoň prozatím není důvod ji v hierarchii makroekonomických katastrof řadit na nižší příčku.

Trh s dluhopisy USA se mnou souhlasí. Od roku 1975 dosahuje nominální roční prémie u 30leté pokladniční poukázky v průměru 2,2 %: jinými slovy, během její platnosti jsou nominální výnosy z 30letých poukázek o 2,2 procentních bodů vyšší než očekávaný průměr budoucích nominálních sazeb u krátkodobých poukázek. Současná 30letá pokladniční poukázka vynáší 3,2 % ročně, což znamená, že nemá-li současný mezní zájemce o dluhopisy neobvyklou averzi vůči držení 30letých poukázek, očekává u krátkodobých poukázek během příští generace průměrně 1% nominální sazby.

Americká centrální banka drží krátkodobé nominální sazby u pokladničních poukázek kolem 1 %, jen když je ekonomika v depresi, kapacita nevytížená, pracovní síly nevyužité a hlavním problémem není tlak na růst cen, ale spíš deflace. Od druhé světové války platí, že když nominální sazby u krátkodobých poukázek činí 2 % nebo méně, americká míra nezaměstnanosti dosahuje průměrně 8 %.

Právě takovou budoucnost trh s dluhopisy v Americe předvídá: nevytíženou ekonomiku v propadu přinejmenším po většinu příští generace.

Nedojde-li k dalekosáhlé revoluci v myšlení a personálním obsazení Fedu a Kongresu USA, aktivistické politiky Ameriku nespasí. Kdysi tvůrci politik chápali, že by vláda měla upravit nabídku aktiv tak, aby zajistila dostatečný přísun likvidních aktiv, bezpečných aktiv a prostředků úspor. Ekonomika jako celek by se tak neocitla pod tlakem na zkracování dluhové páky, a produkce by tudíž nebyla tlačena pod potenciální výstup. Tento základní princip řízení makroekonomiky byl ale jednoduše vyhozen z okna.

Většina guvernérů Fedu je přesvědčena, že rázná měnová expanze dosáhla hranice uvážlivosti, pokud ji dokonce nepřekročila. Většina v Kongresu USA jedná po vzoru „Ranhojiče Teodorika z Yorku“ (v 70. letech pevné součásti amerického komediálního programu Saturday Night Live). Je přesvědčena, že churavá americká ekonomika potřebuje znovu pořádně pustit žilou, ve formě dalších přísných úsporných opatření.

Lady Bracknellová v komedii Oscara Wilda Jak je důležité míti Filipa říká: „Ztratit jednoho rodiče… lze považovat za neštěstí. Ztratit ale oba už zavání nedbalostí.“ Amerika měla smůlu, že musela projít jednou pohromou rozsahu Velké hospodářské krize; projít však dvěma skutečně budí dojem nedbalosti.

Co by tedy měli dělat ekonomové, kteří chtějí světu pomoci, nemohou-li reálně očekávat, že postrčí politiku správným směrem?

Za Velké hospodářské krize se John Maynard Keynes v podobném okamžiku přestal na vliv na politiku soustředit. Namísto toho se pokusil transformovat makroekonomické uvažování a napsal Obecnou teorii zaměstnanosti, úroku a peněz, aby ekonomové, až příště propukne krize, přemýšleli o hospodářství jiným a přínosnějším způsobem než v letech 1929 až 1933.

Ekonom a častý vysoký úředník USA Lawrence Summers tento týden při přednášce na London School of Economics vyzval k další transformaci makroekonomického uvažování – a institucí a orientace centrálního bankovnictví. To je keynesiánská ambice, ale lze ji dovést k úspěchu? Soudobý Keynes není k nalezení a ani globální konsenzus v brettonwoodském stylu nad reformou centrálního bankovnictví se na obzoru nerýsuje.

Z angličtiny přeložil David Daduč

Hide Comments Hide Comments Read Comments (9)

Please login or register to post a comment

  1. CommentedZsolt Hermann

    There is no easy, or pleasant way to go around this: we are not in a depression, macroeconomic crisis, but we are in a system failure.
    The whole socio-economic system, based on the dream of infinite, constant, quantitative economic growth has reached dead end, since such a system is without any natural foundations, thus the model cannot be sustained within a natural system.
    This model is based on inventing and then implanting artificial desires, cravings for pleasures in people in order to keep consuming, changing goods, pleasures they do not have natural inclination, need for.
    And they are forced to keep consuming beyond their means which lead to the present unsolvable debt burden both for individuals and nations alike.
    Even if we had unlimited natural resources to drive such system, the human resources are already exhausted, indicated by rising unemployment, especially among the youth, social inequality, loss of purchasing power and confidence, not to mention other worsening social statistics related to health, family, human relationships, culture, education and so on.
    Although the article claims that there is no credible war chance on the horizon to give a reviving shock to the economy, we already have experience that the major power brokers in the world, especially the US can design and initiate a war whenever it wants to, but on one hand such adventures became more and more unpredictable in the present global, interdependent system, and since the problem is a fundamentally wrong direction for the whole of humanity, even a war could not change that unless we change ourselves, our attitude, lifestyle, and how we relate to each other.
    Now this will be the most difficult to accept in the US, since it is this country who "perfected" the constant quantitative growth model, and the "American Dream".
    But if we do not face the facts, and start understanding the closed, finite natural system we exist in, and the fully interconnected human network, meaning that the whole of humanity moves together, either developing or sinking, the worsening crisis and inevitable meltdown will force us to do the same but in much worse and highly unpredictable conditions.

      CommentedEdward Ponderer

      Paradigm shifts are very hard to recognize -- and here it is often one's very expertise in the field that set them up for not catching something completely new. It is often only the young child, eyes wide-open without prejudicial blinders that can blurt out that the emperor is naked.

      The tell-tale signs are dimensions of the problem unseen -- constants of the model that weren't -- only made known by approaching a limiting boundary.

      And we have reached the greatest such boundary ever in history and ever in any system. This being that it is the limit of the globe itself, and the system so limited is the system of all natural and man-made systems. These are now "stepping on each others toes" and so the dance no longer goes well. Point in fact, human socio-economics and Nature's homeostasis are spinning out of control and heading for a crash to the dance floor.

      This is the time not to try to fix our Harlem Shake, but to move our way into a waltz as elegantly as possible. The transition is played by playing down artificial consumerism, bring the unemployed into integral education classes under stipend, and slowly move society through a paradigm shift from every man for himself to mutual responsibility.

      In the end, distribute work according to such models as crowd sourcing -- in some way incorporating everyone in an effort of a couple of hours a day. As we see just how much wasteful duplication of efforts and ab initio needless product has been produced in the past, we'll know what direction to course correct into.

      -- And therein lay the essence of the paradigm shift, the hardest thing of all for the emperor to realize, but obvious to the child. The process will not ultimately be by simple model planning by the know-how of upper echelon experts, but rather by the seat-of-you-pants sense how of an interconnected Humanity. That is, the will to balance globally by individuals in mutually responsible connection.

      We must adapt to survive and thrive...

  2. CommentedDavid Wetzell

    I believe that we must subvert the cut-throat competitive nature of US politics so it no longer tilts to single-party rule and there are more checks and balances. The use of low-number proportional representation elections for "more local" elections seems a simple solution that would have far reaching consequences, enabling solutions to be worked out simply by changing the incentives of the major parties...

    This is a conservative solution, since we used 3-seat quasi-PR for state assembly elections in IL from 1870-1980 and it made it so neither major party could dominate the state assembly or IL politics. This can be done again (and improved on) so that there will be a trickle-up effect to make other elections more competitive. If neither major party can dominate the state assembly then neither will be able to leverage their control of the state assembly. If interests groups then have to hedge then there'll be more equity in the state-level party infrastructure that affects nat'l elections

    There will be more diversity within the major party leadership, more moderates from both parties will get elected and if an expectation is established that neither can dominate, so both will have more incentive to cooperate on many fronts, then it will spill over to change economic expectations for the USA.

    This is what I believe is the most important area for change in the USA. Campaign Finance Regulations are hard to enforce in our current system. Realistic regulations will be easier to work out if the system itself is harder for major intere$t$ to manipulate.

  3. CommentedWill Fletcher

    One slight flaw...the US is broke! Your national debt increased 75% in 5 years....do you think that will continue ad infinitum?

    Total debt, including unfunded liabilities almost $60 TRILLION..the $ will soon be dispensed in Walmart on a cardboard tube to hang in the 'rest room' - along with all other FIAT currencies.

  4. CommentedColin Wiles

    You raise many good questions but don't give any answers. Are you calling for a drift away from inflation and employment targeting and more towards a form of NGDP targeting?

  5. CommentedAvraam Dectis

    "Barring a wholesale revolution in thinking and personnel at the Fed and in the US Congress"
    -------------------------------------------------------------------------------------

    There are only about 600 people in the Congress and important FED positins.

    If every competent economist would throw his hat into the local Congressional primary, and make a good economic argument, enough would win to influence policy.

    The well known economists, no names needed, should be running for President.

    The circumstances make it the patriotic duty for competent economists to run for office.
    .


  6. CommentedJoshua Ioji Konov

    An excelent article, the observation is precise under the tricle-down used economics there is no way out of the last recession's lost of equity...., only major macroeconomic enchancements and changes coulf stir up the needed business activities to prompt faster rebuilt...

  7. CommentedRichard Foosion

    The standard counter-arguments are (1) the Fed is artificially lowering interest rates across the yield curve and (2) markets are not great at forecasting the future.

    (1) is clearly wrong. Rates are low throughout the world. Rates seem appropriate given the state of the economy.

    (2) seems could be a reason for optimism. Markets may be hard to beat, but the notion that market prices (and therefore yields) are correct is not very popular.

    Why did you choose 1975 as the base for the statement that the nominal annual premium on the 30-year Treasury bill has averaged 2.2%?

Featured