Jednou z nejstarších ctižádostí lidstva je uvést do souladu morálku s organizací společnosti, tedy sladit etiku a politiku. Mezi první osobnosti, které se tomto úsilí věnovaly, patřili Chammurabi, Ramesse II., Solon, Konfucius a Perikles. Vznik národního státu v osmnáctém století a krajní míra barbarismu, k níž se dopracovalo století dvacáté, mohly vytvořit dojem, že mravní politika je sen buď přímo neuskutečnitelný, nebo čím dál méně zřetelný, jak se vzdaluje do budoucnosti.

Přesto se demokracie šíří, navzdory rivalitě národů a krvavosti moderních válek. Za pouhé půlstoletí Latinoameričané vybředli ze všech vojenských i civilních diktatur na kontinentě a Afrika se zbavila více než poloviny tyranů, kteří byli metlou její éry nezávislosti.

Ve srovnání se všemi ostatními politickými režimy, jež lidstvo zná, představuje demokracie mravní pokrok hned nadvakrát: zaprvé proto, že je založena na úctě k lidským právům, a zadruhé proto, že všeobecné volební právo, jež moderní demokracie zahrnuje, znemožňuje přehlížení a utiskování menšin.

Ovšemže, vyspívání k demokracii a mravnosti je v mezinárodních veřejných záležitostech stále nesmírně pomalé. Přesto by rok 2004 mohl dějinám odkázat jeden z největších pokroků lidstva v této oblasti.

Známek naděje a pokroku je dost. Španělská vláda padla, protože lhala svým občanům ve věci původu teroristických náloží, které na jaře rozmetaly železniční nádraží v Madridu. Tony Blair a George W. Bush mají se svými voliči obrovské problémy také proto, že lhali ohledně důvodů, jimiž ospravedlňovali svou válku v Iráku.

Demokracii se daří i v rozvojovém světě. Spravedlnost a zodpovědnost volebního postupu v Indonésii dosahuje úrovně, již tato země dosud nepoznala. Maroko a Alžírsko podnikají kroky k posílení ženských práv. Turecko se zavázalo k nesmírnému legislativnímu úsilí o zlepšení stavu lidských práv, svobody myšlení, zacházení s vězni a civilní kontroly nad ozbrojenými silami.

Potřebu naslouchat hlasu lidu a zajistit si veřejnou podporu ospravedlňující jednání vlády si vzhledem k nebezpečnému šíření AIDS začíná uvědomovat i Čína, země k demokratickým principům značně lhostejná. Spojené státy kvůli svému děsivému trýznění a mučení vězňů v Bagdádu nemají na výběr, a chtějí-li se vymanit z chaosu a dramatu současného dění v Iráku, musí usilovat o získání mezinárodní legitimity, třebaže se jí tak dlouho vzpíraly a popíraly ji.

Izrael prožívá zpochybnění legitimity své „bezpečnostní zdi" i její zamýšlené trasy skrz palestinské území - rozdílným, ale obdobným způsobem - ze strany jeho vlastního Nejvyššího soudu a Mezinárodního soudního dvora v Haagu. Ani jeden ze soudních výnosů nebude Izrael moci úplně ignorovat.

Organizaci africké jednoty nahradila Africká unie. Afrika tak sama za sebe vyvíjí obrovské úsilí o zamezení konfliktů na kontinentu, rozšíření respektu k lidským právům a uskutečňování boje proti chudobě.

Navíc ze všech směrů pociťuje tlak samotný kapitalismus. Čím dál větší hněv stíhá přemrštěné platy vysoce postavených šéfů, riskantní spekulace i otevřené podvádění.

Ustavení Mezinárodního trestního soudu posiluje všechny snahy o zúčtování se zneužíváním moci, jehož se mocní dopouštějí.

Navzdory irácké válce a zdánlivé neschopnosti světových institucí by tak tempo zdokonalování politické morálky mohlo na počátku jedenadvacátého století růst rychleji než kdy v minulosti. Aby se však tento trend skutečně uchytil, dobrá politika potřebuje víc než jen morálku. Státy musí začít vysvětlovat své nejráznější kroky, totiž ty činy, které si vynucuje úsilí o bezpečnost a nevyhnutelná nedůvěra mezi státy. „Raison d'Etat" úplně nevymizí. Má-li však směřování demokracie k mravnímu pokroku vytrvat, zájmy státu musí hledat ospravedlnění u širší veřejnosti a zodpovídat se jí.