Globální tíseň likvidity a úvěrové schopnosti, která začala letos v srpnu, se v posledních týdnech přiostřila. To lze snadno doložit: ve Spojených státech, eurozóně a Velké Británii jsou rozpětí mezi úrokovými sazbami LIBOR (za nichž si půjčují banky navzájem) a úrokovými sazbami centrálních bank – jakož i státních dluhopisů – mimořádně vysoká a od začátku krize vzrostla. To signalizuje podrážděnost a nedůvěru mezi protistranami.

Jistěže, významné centrální banky nalily do komerčního bankovního sektoru desítky miliard dolarů likvidity a Federální rezervní úřad USA, Bank of England a Bank of Canada snížily úrokové sazby. Zhoršující se finanční poměry ale dokazují, že tato politická reakce bídně selhala.

Není tedy divu, že centrální banky jsou tváří v tvář nejvážnější krizi od nástupu finanční globalizace čím dál zoufalejší. Nedávné ohlášení koordinovaných injekcí likvidity ze strany Fedu a čtyř dalších významných centrálních bank je, upřímně řečeno, příliš málo příliš pozdě.

Tato opatření nedokáží mezibankovní rozpětí výrazně srazit, protože měnová politika nedokáže řešit problémy, z nichž krize vyplývá. Nejde jen o chybějící likviditu, tedy potíž finančních institucí s krátkodobými pasivy a dlouhodobějšími nelikvidními aktivy. Problémům s úvěrovou a platební schopností čelí mnohem víc ekonomických aktérů, včetně milionů nadměrně hypotečně zadlužených domácností v USA, Británii a eurozóně, stovek zbankrotovaných poskytovatelů podřadných hypoték, rostoucího počtu stavitelů domů v ohrožení, mnoha spekulativně obchodujících a nyní ohrožených finančních institucí a rostoucí měrou i firem v podnikovém sektoru.

Zároveň platí, že peněžní injekce nemohou přinést řešení všeobecné nejistoty finanční soustavy, v níž globalizace a sekuritizace vedla k nedostatku transparentnosti, která podryla spoleh a důvěru. Kdo svým finančním protistranám nedůvěřuje, nebudete jim chtít půjčit bez ohledu na to, kolik má peněz.

USA v současnosti směřují do recese, bez ohledu na to, co udělá Fed. Vzhledem k hromadění reálných i finančních potíží – vůbec nejhorší recese bytové výstavby, ropa za 90 dolarů za barel či víc, vážný propad úvěrové schopnosti, klesající investice ze strany podnikového sektoru, spotřebitelé bez úspor a s dluhovým břemenem, zmítaní několika negativními šoky – je recese nevyhnutelná. Až se americká nákaza rozšíří, další ekonomiky budou rovněž taženy dolů.

Ke zmírnění důsledků recese USA a globálního ekonomického propadu by Fed a další centrální banky měly agresivněji seškrtat sazby a nespoléhat na nevelké injekce likvidity, jež jsou odsouzeny k nezdaru. Prosincový škrt Fedu o 25 bazických bodů byl vůči tomu, co je třeba, nepatrný; obdobná snížení provedená britskou a kanadskou centrální bankou neznamenala ani začátek řešení vzestupu nominálních a reálných úvěrových sazeb, jejž prudké zvýšení sazeb LIBOR vyvolalo. Centrální banky měly ohlásit koordinované snížení o 50 bazických bodů, aby signalizovaly serióznost svého odhodlání zabránit celosvětovému tvrdému přistání.

Chybou je rovněž rozhodnutí Evropské centrální banky sazby nesnižovat – ba její sebeklam, že by je mohla zvýšit, jakmile údajně „přechodná“ úvěrová tíseň přejde. V době, kdy praskají bubliny bydlení, ceny ropy jsou vysoké a silné euro už brzdí růst, ECB se vlastně jen ujišťuje, aby došlo k prudkému zpomalení eurozóny.

Buď jak buď, opatření ohlášená nedávno Fedem a dalšími centrálními bankami jsou nesprávně zaměřená. Dnešním finančním trhům dominují nebankovní instituce – investiční banky, fondy peněžního trhu, hedžové fondy, hypoteční věřitelé nepřijímající vklady, takzvané „strukturované investiční nástroje“, ba i investiční fondy států a samospráv –, které k likviditní podpoře centrálních bank nemají přímý ani nepřímý přístup. Všem těmto nebankovním institucím teď hrozí potenciální riziko runu na likviditu.

Americká legislativa Fedu úvěrování nedepozitních institucí striktně zakazuje, kromě stavů nouze. Ty však s sebou nesou složitý a těžkopádný schvalovací proces a požadavek vysoce jakostního kolaterálu. Fed dosud nikdy v historii nedepozitním institucím nepůjčil.

Riziko jakéhosi ekvivalentu runu na banku u nebankovních finančních institucí tedy vzhledem k jejich krátkodobým pasivům a dlouhodobějším a nelikvidním aktivům roste – jak naznačují nedávné runy na některé banky (Northern Rock), fondy peněžního trhu, státní investiční fondy a hedžové fondy v nesnázích. Existuje malá šance, že banky těmto nebankovním ústavům půjčí finance, které si samy vypůjčily od centrálních bank, vzhledem k vážným potížím samotných bank s likviditou a k nedůvěře vůči nebankovním protistranám.

K očistě od současného marasmu a k vytvoření zdravější globální finanční soustavy bude zapotřebí zásadních reforem v oblasti politik, regulace a dohledu. Samotná měnová politika nemůže napravit důsledky nečinnosti regulačních a kontrolních orgánů během úvěrové přemíry posledních několika let. Tvrdé přistání USA a globální zpomalení je tedy nevyhnutelné. Mnohem rozsáhlejší a rychlejší snížení oficiálních úrokových sazeb může přinejlepším ovlivnit to, jak dlouhý a neústupný tento pokles bude.