NEW YORK – Svět se topí ve firemních podvodech a tyto problémy jsou pravděpodobně největší v bohatých zemích – v těch, které mají údajně „kvalitní vedení“. Vlády chudých států pravděpodobně přijímají víc úplatků a páchají víc přestupků, ale jsou to bohaté země, v nichž sídlí globální společnosti, které se dopouštějí největších prohřešků. Peníze nejen mluví, ale také po celém světě korumpují politiku a trhy.

Prakticky nemine den, kdy by se neobjevila nová zpráva o zneužití prostředků. Všechny wallstreetské firmy zaplatily v uplynulých deseti letech značné pokuty za falešné účetnictví, zneužívání neveřejných informací (tzv. insider trading), podvody s cennými papíry, pyramidová schémata nebo přímé zpronevěry ze strany generálních ředitelů. Před newyorským soudem dnes stojí rozsáhlá síť insider traderů a do případu jsou zapletené i některé čelní postavy finančního průmyslu. Proces navíc přichází po sérii pokut zaplacených největšími americkými investičními bankami v rámci mimosoudního vyrovnání za různé prohřešky proti pravidlům obchodování s cennými papíry.

Zodpovědnosti je ovšem poskrovnu. Dva roky po největší finanční krizi v dějinách, kterou rozdmýchalo bezskrupulózní chování největších wallstreetských bank, nečelí jediný finanční lídr hrozbě vězení. Když dostanou firmy pokutu za porušování pravidel, nezaplatí ji generální ředitelé a manažeři, nýbrž akcionáři. Pokuty přitom vždy představují jen malý zlomek neprávem nabytých zisků, což si Wall Street vykládá tak, že korupční praktiky mají solidní návratnost. Dokonce i dnes si bankovní lobby dělá z regulátorů a politiků dobrý den.

Korupce se vyplácí také v americké politice. Současný guvernér Floridy Rick Scott působil jako generální ředitel velké zdravotnické firmy s názvem Columbia/HCA. Tato společnost čelila obvinění, že ošidila vládu Spojených států předražováním účtů za výkony, a nakonec přiznala vinu ve 14 bodech a zaplatila pokutu ve výši 1,7 miliardy dolarů.

Vyšetřování FBI donutilo Scotta odstoupit z funkce. Deset let po firemním přiznání viny je ovšem Scott zpátky, tentokrát jako republikánský politik a stoupenec „volného trhu“.

Když Barack Obama hledal někoho, kdo mu pomůže se záchranou amerického automobilového průmyslu, obrátil se na wallstreetského „kejklíře“ Stevena Rattnera, přestože věděl, že je tento muž vyšetřován za vyplácení všimného vládním činitelům. Když Rattner dokončil práci pro Bílý dům, dosáhl v případu mimosoudního vyrovnání a zaplatil několikamilionovou pokutu.

Proč se však zastavovat u guvernérů či prezidentských poradců? Bývalý viceprezident Dick Cheney přišel do Bílého domu z funkce generálního ředitele firmy Halliburton. Během jeho působení se tato firma dopouštěla nezákonného podplácení nigerijských činitelů, aby získala přístup na ropná pole v této zemi – přístup v ceně několika miliard dolarů. Když nigerijská vláda obvinila Halliburton z podplácení, vyřídila firma tuto záležitost mimosoudně a zaplatila pokutu ve výši 35 milionů dolarů. Pro Cheneyho neměla aféra samozřejmě vůbec žádné následky. Zpráva se sotva mihla v amerických médiích.

Beztrestnost je rozšířená – většina firemních zločinů zůstává bez povšimnutí. A těch několik málo, které pozornosti neujdou, obvykle končí plácnutím přes prsty, přičemž firma – rozuměj její akcionáři – obdrží skrovnou pokutu. Skuteční viníci na vrcholu těchto společností se jen zřídkakdy musí něčeho obávat. A i když firmy zaplatí milionové pokuty, jejich generální ředitelé zůstávají. Akcionáři jsou totiž tak roztroušení a bezmocní, že mají nad managementem jen malou kontrolu.

Explozivní nárůst korupce – v USA, Evropě, Číně, Indii, Africe, Brazílii i jinde – vyvolává řadu palčivých otázek o jejích příčinách a o tom, jak ji lze omezit, když už dnes dosáhla epidemických proporcí.

Firemní korupce se vymkla kontrole ze dvou důvodů. Za prvé jsou dnes velké firmy nadnárodní, zatímco vlády zůstávají národní. Velké společnosti jsou finančně tak silné, že se vlády bojí vzít si je na mušku.

Za druhé patří firmy v zemích, jako jsou USA, k významným přispěvatelům na volební kampaně, přičemž samotní politici bývají mnohdy částečnými vlastníky nebo přinejmenším tichými podílníky na firemních ziscích. Přibližně polovina amerických kongresmanů jsou milionáři a mnozí mají úzké vazby na firmy ještě dříve, než se dostanou do Kongresu.

V důsledku toho politici často zavírají oči, když chování firem překročí únosnou mez. A i když se vlády snaží prosadit zákon, firmy mají armády právníků, kteří se ho snaží obejít. Výsledkem je kultura beztrestnosti založená na podloženém očekávání, že firemní zločinnost se vyplácí.

Vzhledem k úzkým vazbám bohatství a moci na zákon bude omezení firemní zločinnosti nesmírně náročným bojem. Současný rychlý a vydatný tok informací by naštěstí mohl fungovat jako svého druhu odpuzující či dezinfekční prostředek. Korupce vzkvétá v temnotě, avšak dnes vychází na světlo víc informací než kdykoliv dříve – prostřednictvím e-mailu a blogů, ale i Facebooku, Twitteru a dalších sociálních sítí.

Kromě toho budeme potřebovat nový typ politika, jenž povede nový typ politické kampaně – kampaně založené spíše na bezplatných internetových médiích než na médiích placených. Až se politici dokážou emancipovat od firemních darů, opět získají schopnost kontrolovat firemní zlořád.

Navíc budeme muset prosvětlit temná zákoutí mezinárodních financí, zejména daňové ráje typu Kajmanských ostrovů a tajnůstkářské švýcarské banky. Daňové úniky, provize, nezákonné platby, úplatky a další ilegální transakce vesměs procházejí přes tyto účty. Bohatství, moc a nezákonnost, které tento systém umožňuje, jsou dnes tak obrovské, že ohrožují legitimitu globální ekonomiky, obzvláště v době nevídané příjmové nerovnosti a ohromných rozpočtových schodků vzniklých v důsledku toho, že jsou vlády politicky – a někdy i provozně – neschopné uvalit daně na bohaté.

Až tedy příště uslyšíte o nějakém korupčním skandálu v Africe nebo jiném chudém regionu, položte si otázku, kde to začalo a kdo korumpoval. USA ani kterákoliv jiná „rozvinutá“ země by neměly ukazovat prstem na chudé státy, protože to mnohdy bývají nejmocnější globální firmy, kdo daný problém způsobil.