Mytologie kolem zasutých vzpomínek

Nejkontroverznějším tématem, s nímž se dnes psychologie a psychiatrie vyrovnávají, je to, jak si oběti pamatují trauma. Mnozí kliničtí teoretici traumatu jsou přesvědčeni, že boj, znásilnění a další děsivé zážitky se podle všeho do paměti vrývají a nikdy nejsou zapomenuty.

Jiní nesouhlasí a tvrdí, že mysl se dokáže uvědomění hrůz bránit vytěsněním vzpomínek na trauma, takže je pro oběti nesnadné se na nejhorší zážitky upamatovat až do doby, než je to po mnoha letech bezpečné. Ač tito kliničtí teoretici traumatu uznávají, že trauma je často až příliš nezapomenutelné, mají za to, že onemocnění známé jako „traumatická disociační amnézie“ způsobuje u významné menšiny obětí neschopnost vzpomenout si na své trauma, a to právě proto, že bylo tak nesmírně děsivé.

Tito kliničtí teoretici traumatu ovšem netvrdí, že by „potlačené“ či „disociované“ vzpomínky na hrůzné události byly netečné či neškodné. Právě naopak, tyto zasuté vzpomínky v tichosti vypouštějí do života obětí jed vyvolávající zdánlivě nevysvětlitelné psychiatrické symptomy, a proto má-li dojít k léčbě, je třeba je vynést na světlo.

https://prosyn.org/UOvLmy9cs