Wednesday, April 16, 2014
Exit from comment view mode. Click to hide this space
0

Fiskální krize v nižších patrech

PALO ALTO – Správní úřady na nižší než celonárodní úrovni – státy federace, spolkové země, města, provincie, obce, kraje – mají v různých zemích různé úlohy, ale obvykle poskytují důležité veřejné služby, jako je policejní a požární ochrana, doprava, vzdělávání, zdravotnictví a sociální pomoc. V mnoha zemích se v poslední době pod společnou vahou špatného hospodaření a celosvětové ekonomické a finanční krize zhroutilo jejich fiskální postavení.

Vztah mezi nižšími správními celky a centrální vládou zahrnuje obecné rozdělení povinností při poskytování a hrazení veřejných služeb, dále celonárodní dotace, které přinejmenším zčásti hradí různé služby poskytované lokálně, a výběr daní.

Ve Spojených státech je federální vláda zodpovědná především za obranu, veřejné starobní penze (program Social Security) a zdravotní péči pro seniory (program Medicare); správní orgány na nižší úrovni jsou zodpovědné za školství a vymáhání práva. Zdravotní péče pro chudé (program Medicaid) je společným závazkem. Odpovídající finanční prostředky se z federální vlády převádějí na vlády jednotlivých států a místní samosprávy podle vzorců, který vymezují sdílené závazky. Některé z těchto vzorců ponechávají nižším správním orgánům široké pole pro vlastní uvážení, jiné nikoliv.

Globální ekonomická a finanční krize zapříčinila na straně centrální vlády nesmírnou expanzi výdajů, úvěrů přijatých (a tudíž budoucího zdanění) i udělených, regulace a mandátních pověření, zčásti kvůli „pomoci“ správním orgánům na nižší úrovni (kolem 200 miliard dolarů v rámci amerického stimulačního zákona). Klíčovou otázkou je, zda se moc centrálních vlád po celém světě permanentně rozšíří – nejen do oblasti privátní ekonomiky, ale i nižších správních orgánů.

Oproti centrálním vládám je úloha nižších správních orgánů nesmírně různorodá. Před nynější krizí byly americké vládní příjmy zhruba ze 60 % federální a ze 40 % státní a místní. Nejsilněji centralizovaná mezi předními ekonomikami byla Francie, vyznačující se rozdělením 80 % pro národní vládu a 20 % pro nižší správní orgány, zatímco Velká Británie spadá někam mezi, s rozdělením 75-25 %. Nejméně centralizovaná byla Čína, s poměrem 30-70 %. Nejvyváženější byla Argentina, s rozdělením přibližně 50-50 %.

Debaty o centralizaci vlády sahají hluboko do historie a do ústav většiny zemí. Ústava USA stmelila třináct původních kolonií a její desátý dodatek vyhrazuje jednotlivým státům veškerá práva, která nejsou výslovně delegována na federální vládu. Třenice nad otázkou další centralizace (kupř. vůči nadnárodním orgánům, třeba v Evropě) či přenosu pravomocí na nižší úroveň (kupř. do Skotska, Québecu či Kurdistánu) jsou vyhrocené dodnes.

Existuje několik důvodů ve prospěch zdravé dávky decentralizace. Soudce Nejvyššího soudu USA Louis Brandeis proslul obhajobou „států jako laboratoří“. Nedávným příkladem byla reforma sociálního zabezpečení v USA. Když státy získaly výjimky v oblasti časových omezení nároku na dávky či pracovních a rekvalifikačních požadavků na příjemce sociálních dávek, byly tak úspěšné, že následovala federální reforma sociální politiky.

Konkurence mezi lokalitami – například mezi státy o podniky a pracovníky a mezi školskými obvody o studenty – může vést k účinnější a efektivnější alokaci veřejných prostředků. Mají-li lidé možnost migrovat, budou se stěhovat do jurisdikcí se směsí daní a služeb (kupř. kvalitních škol), která jim více vyhovuje. Konkurence ve vládních službách vede k lepším výsledkům, stejně jako konkurence na privátních trzích.

Místní správní orgány jsou k problémům blíž než celonárodní činitelé uzavření v hlavním městě. Mezi jurisdikcemi existují významné rozdíly. V některých oblastech jsou důležitější nemocnice, v jiných zase školy. Geografické rozdíly v životních nákladech se v uniformních celonárodních programech zohledňují těžko.

Některé funkce jsou vhodnější pro financování centrální vládou. Zřetelným příkladem je národní obrana, jakož i funkce, u nichž jsou významné úspory z rozsahu. Centrální vláda musí zakročit tam, kde se lokality snaží přehodit podporu chudých na jiné lokality, a buď dané programy financovat přímo, anebo stanovit minimální standardy.

V USA bývaly za vzdělávání zodpovědné místní školské obvody, což se změnilo až v posledních třech desítkách let. Rozličné výroky soudů určily, že dřívější postup umožňoval bohatším obvodům vyšší výdaje než obvodům chudým, a přikázaly státům, aby výdaje srovnaly. Státy od Kalifornie po Texas teď rutinně vybírají daně z nemovitostí, které dříve bývaly místní, aby se z nich financovaly školy, a pak je přerozdělují mezi lokální školské obvody. Řada lidí je přesvědčena, že tento úbytek místní kontroly nad školami v důsledku zrušení místního financování se významně podílí na chatrných výsledcích některých amerických škol.

Příkladem střetu dlouholeté fiskální pošetilosti s krátkodobou národní a globální hospodářskou krizí, jenž vyústil v chaos, je Kalifornie. Řadu desetiletí se Kaliforňané těšili svižně rostoucím životním úrovním, bezplatnému školství od školek po střední školy a bezprecedentní možnosti stoupat na společenském žebříčku. Jenže kalifornská míra nezaměstnanosti, 12,3 % v listopadu 2009, se měla ukázat jako třetí nejvyšší v zemi. Jak lidé, tak i pracovní místa si hledají lepší příležitosti jinde. Rating kalifornských dluhopisů je na chvostu pelotonu.

K ekonomickým potížím Kalifornie přispěly přehnané výdaje státu a nebezpečně vysoké daně. Nejvyšší sazba daně z příjmu fyzických osob (odváděná i z kapitálových výnosů) i sazby daně z obratu, z příjmu právnických osob a z pohonných hmot patří k nejvyšším ze všech států.

Nejvýše postavené 1 % výdělečně činných osob ve státě platí téměř polovinu daní z příjmu. Státní pokladna (a tedy výdaje) během konjunktur přetéká, leč během poklesů krachuje a vynucuje si nouzové škrty ve výdajích. Je ironické, že kalifornské progresivní zdanění a výdajové politiky vytvářejí takovou volatilitu, že ničí schopnost státu cokoli financovat, dokonce i základní služby od školství po zdravotnictví pro tamní nejzranitelnější občany.

Tváří v tvář dalšímu schodku ve výši 20 miliard dolarů, a to navzdory přechodným zvýšením daní a výdajovým škrtům, kalifornské fiskální těžkosti zastiňují potíže mnoha správních orgánů na nižší než národní úrovni – ba vlastně i na úrovni národní – po celém světě. Třebaže se všichni musí poprat v prvé řadě s nynější krizí, jsou nutné uvážlivé politické reformy, které obnoví rovnováhu mezi centralizovanou a decentralizovanou správou věcí veřejných.

Exit from comment view mode. Click to hide this space
Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured