Tuesday, September 2, 2014
0

Konečná porážka Thomase Malthuse?

OSN nedávno přehodnotila své populační odhady. Na Zemi dnes žije asi 6,3 miliard lidí. Pokud bude míra porodnosti v relativně chudých zemích nadále sledovat tendence stanovené dnešními relativně bohatými zeměmi, jsme coby kamenem dohodil od maximálního zalidnění planety - 9 až 10 miliard lidí tu bude někdy mezi lety 2050-2100.

Poté se ale může počet obyvatel planety dost dobře zase snižovat. Gramotné, vzdělané ženy s mnoha sociálními a ekonomickými možnostmi v dnešních bohatých zemích posunuly porodnost pod úroveň přirozené reprodukce. Problém není v tom, že by tyto ženy chtěly průměrně méně než dvě děti - ve skutečnosti si přejí mít v průměru o něco více než dvě. Ale vzhledem k tomu, že mnohé z nich odsunují první dítě až za třicítku, skutečná porodnost nedokáže naplnit jejich přání.

Světová populace, která dosáhne maxima při devíti až deseti miliardách, ještě není důvodem k obavám z pastora Malthuse, anglického ekonoma 19. století, který prorokoval budoucnost, v níž se lidé budou množit rychleji než zdroje potřebné k jejich výživě a budou tedy vymírat po milionech. Zjištění, že éra populační exploze se možná chýlí ke konci, je skutečně poněkud šokující.

Před pouhými třiceti lety nám lidé jako Paul Ehrlich ze Stanfordské univerzity říkali, že malthusiánský anděl smrti je už za dveřmi. Ujišťovali nás, že už je příliš pozdě, abychom zastavili hladomory, které připraví o život stovky milionů na indickém subkontinentu, a že osudem lidstva ve 21. století bude válka a boj o zdroje, jejichž cílem bude pořídit pro svůj národ kůrku chleba navíc.

Dnes ovšem ohnisko politických sporů kolem potravin netkví v tom, že je jich nedostatek, nýbrž že je jich nadbytek. Jak politici, tak obyvatelé rozvojových zemí si trpce stěžují, že bohaté průmyslové země pěstují příliš mnoho potravin.

,,Vývoz potravin je jedním z mála způsobů, jak si můžeme obstarat valuty, které potřebujeme k nákupu moderních průmyslových technologií," říkají. ,,Vaše zemědělské dotační programy nám ovšem u většiny zemědělských produktů znemožňují vytvořit si nějakou komparativní výhodu. Říkáte, že volný trh je dobrý u výrobků, jež vyvážíte, že vynucování vlastnických práv má zásadní význam pro vaše investory, ale nějak ztrácíte sluch, jakmile se téma stočí na stejná pravidla pro všechny v zemědělském sektoru..."

Mají pravdu. Ne každá rozvojová země může zbohatnout výrobou a vývozem počítačových čipů, plastových hraček nebo banánů. Některé musí vyvážet ocel. Jiné budou muset exportovat nábytek nebo textil. A ještě jiné budou muset exportovat citrusy, obilí, zpracované potraviny atd. Přesto už téměř deset let nedošlo k žádnému posunu v otevírání světového obchodu. Vzhledem k názorové orientaci volební základny americké Demokratické strany to není překvapením. Naopak překvapuje, že prezident Clinton měl v roce 1993 a 1994 tolik odhodlání jít proti proudu své zaměstnanecky a protekcionisticky zaměřené základny, že ustavil NAFTA a WTO.

Velkým překvapením je i to, že republikánská administrativa George W. Bushe, která se dostala k moci na konci roku 2000, byla dosud vůči volnějšímu obchodu velmi nepřátelská. Bush skutečně podpořil několik zásadních antiliberálních iniciativ: clo na ocel, rozšíření zemědělských dotací a prohlášení, že při jednáních o Americké zóně volného obchodu (FTAA) nelze ani uvažovat o dopadech amerických zemědělských dotačních programů na obchod.

Překážky kladené světovému obchodu ohrožují globální ekonomický rozvoj. Transfer technologií je nesmírně obtížný. Je dost možné, že se prokáže, že čtyři dolary pomoci jsou chabou náhradou jediného dolaru vývozu, protože jen málo škol, kde si lze osvojit organizační formy a technologie vzniklé od počátku průmyslové revoluce, dokáže naučit víc než škola vývozu.

Je-li v ohrožení globální rozvoj, pak je v ohrožení i konečné vítězství nad Malthusem. Nevymaní-li se nejchudší země z chudoby, tempo jejich populačního růstu by mohlo klesat mnohem pomaleji, než Organizace spojených národů předpovídá.

Klesající porodnost závisí na zlepšení postavení žen, důvěře ve veřejné zdravotnictví, růstu prosperity a silných kulturních signálech, které lidi přesvědčí, že existují jiné a lepší ukazatele úspěchu než velká rodina. Fakt, že většina zemí prochází demografickou proměnou, nezaručuje, že jí projdou všechny země. Je možné, že jednou bude Malthus opět vládnout - v geograficky malých, ale hustě zalidněných chudých částech světa.

Země s vysokými a středními příjmy by si neměly malovat, že se relativně bohaté národy můžou navždy zabarikádovat před bídou a utrpením nejchudších zemí. Nacionalismus je už dlouho významnou příčinou politického násilí. Nic neposílí nacionalismus silněji a nic jej nepromění v násilí určitěji než pocit, že ostatní národy mou zemi zneužívají a drží ji v chudobě a bezmoci, aby uspokojovaly své vlastní sobecké zájmy. Dnešní svět je příliš malý na to, aby si kdokoli z nás mohl dovolit ponechat jakýkoli kout planety vítězství malthusianismu.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured