15

Měli bychom žít do tisíce?

PRINCETON – Na jaké problémy bychom v medicíně a biologických vědách měli zaměřit výzkum? Existuje pádný důvod k řešení nemocí, které zabíjejí nejvíc lidí – nemocí jako malárie, spalničky a průjmy, na něž v rozvojových zemích umírají miliony, ale ve vyspělém světě jen velmi málo lidí.

Vyspělé země však většinu svých finančních prostředků určených vědě vyčleňují na choroby, jimiž trpí jejich občané, a zdá se pravděpodobné, že to tak v předvídatelné budoucnosti zůstane. Zohledníme-li toto omezení, jaký lékařský průlom by největší měrou zlepšil naše životy?

Pokud vás jako první napadá „lék na rakovinu“ nebo „lék na srdeční choroby“, zamyslete se ještě jednou. Vědecký ředitel nadace SENS a nejvýznačnější světový propagátor výzkumu zaměřeného proti stárnutí Aubrey de Grey tvrdí, že nemá smysl vynakládat naprostou většinu prostředků v lékařství do úsilí o potírání nemocí souvisejících se stárnutím, aniž bychom bojovali proti samotnému stárnutí. Pokud některou z chorob vyléčíme, u osob, jež by na ni zemřely, lze očekávat, že během několika let podlehnou jiné. Přínos je tudíž skrovný.

Ve vyspělých zemích je stárnutí stěžejní příčinou 90 % všech lidských úmrtí; lék proti stárnutí by tudíž znamenal jistou formu preventivního medikamentu proti všem nemocem našeho věku. Navíc ještě než nám stárnutí přivodí smrt, snižuje naši schopnost těšit se ze života a pozitivně přispívat k životům ostatních. Nebylo by tedy lepší strategií ustoupit od zaměřenosti na konkrétní choroby, které se s mnohem vyšší pravděpodobností objevují po dosažení určitého věku, a snažit se předcházet poškození našich těl vlivem procesu stárnutí, případně taková poškození opravovat?

De Grey je přesvědčen, že i mírný pokrok v této oblasti během příštích deseti let by vedl k dramatickému prodloužení lidského života. Potřebujeme pouze dosáhnout toho, co nazývá „únikovou rychlostí dlouhověkosti“ – tedy momentu, kdy dokážeme život prodloužit natolik, že získáme čas na další vědecký pokrok, který umožní další prodlužování života, a tedy další pokrok a vyšší dlouhověkost. V nedávném projevu na Princetonské univerzitě de Grey prohlásil: „Nevíme, jak starý je dnes první člověk, který bude žít do 150, ale první člověk, který bude žít do tisíce, je téměř určitě o méně než 20 let mladší.“

De Greye nepřitahují nejvíc vyhlídky na věčný život, ale spíš prodloužení zdravého, mladistvého života, který by doprovázela určitá míra kontroly nad postupem stárnutí. Ve vyspělých zemích by možnost lidí v mladším a středním věku zůstat déle mladiství zmírnila nastupující demografický problém s historicky bezprecedentním poměrem populace dosahující pokročilého věku – a často závislé na mladších lidech.

Na druhou stranu si stále musíme klást etickou otázku: je úsilí o tak dramatické prodloužení našich životů sobectvím? A kdybychom uspěli, nebude výsledek prospěšný jedněm, ale nespravedlivý k druhým?

Lidé v bohatých zemích mohou už teď očekávat o 30 let delší život než lidé v nejchudších zemích. Zjistíme-li, jak stárnutí zpomalit, budeme možná žít ve světě, kde chudá většina musí čelit smrti v době, kdy příslušníci bohaté menšiny mají za sebou teprve desetinu očekávané délky svého života.

Tato nerovnost je jedním důvodem k přesvědčení, že vítězství nad stárnutím zvětší rozsah nespravedlnosti na světě. Dalším je, že budou-li se lidé stále rodit, zatímco ostatní neumírají, počet obyvatel planety se bude brzy zvyšovat ještě rychlejším tempem než teď, což také některým lidem přivodí těžší život, než jaký by jinak měli.

Zda dokážeme tyto námitky překonat, závisí na míře optimismu, s nímž pohlížíme na budoucí technické a ekonomické pokroky. De Greyovou odpovědí na první výtku je, že ačkoliv kúra zpomalující stárnutí může být zpočátku drahá, cena nejspíš poklesne, jak tomu bylo u mnoha jiných inovací, od počítačů po léky zabraňující rozvoji AIDS. Dokáže-li se svět nadále ekonomicky a technicky rozvíjet, lidé budou bohatší a v dlouhodobém výhledu brzda stárnutí prospěje všem. Proč tedy nezačít a nestanovit si ji za prioritu už teď?

Co se druhé námitky týče, oproti předpokladu většiny lidí by nám úspěch v boji proti stárnutí dal prostor k nalezení východisek z populačního problému, protože by též oddálil nebo potlačil menopauzu, takže by ženy oproti dnešku mohly mít první dítě mnohem později. Bude-li hospodářský rozvoj pokračovat, míry porodnosti v rozvojových zemích se sníží, jak se stalo ve vyspělých zemích. Nakonec k překonání populační námitky může přispět i technický vývoj, a to novými zdroji energie, které nebudou zvětšovat naši uhlíkovou stopu.

Populační námitka přináší hlubší filozofickou otázku. Jestliže naše planeta má omezenou schopnost podporovat lidský život, je lepší mít méně lidí s delším životem, anebo více lidí s kratším životem? Jedním důvodem k názoru, že je lepší mít méně lidí, kteří budou žít déle, je to, že pouze ti, kdo se narodí, vědí, o co je smrt připraví; ti, kdo neexistují, nemohou vědět, o co přicházejí.

De Grey založil nadaci SENS, aby propagoval výzkum zaměřený proti stárnutí. Podle většiny měřítek se mu shánění peněz daří, neboť nadace má dnes rozpočet ve výši kolem čtyř milionů dolarů ročně. Ve srovnání s nadacemi v oblasti lékařského výzkumu je to však stále žalostně málo. De Grey se může mýlit, ale i když snad existuje jen malá šance, že má pravdu, vzhledem k obrovským přínosům je ve výzkumu potlačování stárnutí více naděje než v oblastech lékařského výzkumu, které jsou v současnosti lépe financované.

Z angličtiny přeložil David Daduč