Friday, August 1, 2014
Exit from comment view mode. Click to hide this space
0

Konec populačního růstu

DILLÍ – Podle Populačního oddělení Organizace spojených národů dosáhne počet obyvatel na zeměkouli 31. října sedmi miliard. A jako vždy, když se přiblížíme k podobnému milníku, vyvolala tato událost zvýšení počtu konferencí, seminářů a informovaných článků, a to včetně obvyklých strašlivých malthuziánských předpovědí. OSN koneckonců předpovídá, že se počet obyvatel na zeměkouli zvýší do roku 2050 na 9,2 miliard a do konce tohoto století překoná desetimiliardovou hranici.

Takové předpovědi však špatně interpretují skrytou demografickou dynamiku. Nečeká nás totiž budoucnost charakterizovaná příliš vysokým populačním růstem, nýbrž růstem příliš nízkým.

Většina zemí uskutečnila v loňském roce sčítání lidu a výsledky naznačují, že ve většině států prudce klesá plodnost. V rozvinutých zemích jsou počty narozených dětí nízké už delší dobu, ale plodnost se dnes rychle snižuje i ve většině zemí rozvojových. Číňané, Rusové a Brazilci už nedosahují ani prosté reprodukce a také Indové mají mnohem méně dětí než dříve. Potrvá jen něco málo přes deset let a celosvětová plodnost klesne na úroveň prosté reprodukce. Vzhledem k prodlužující se délce života může počet obyvatel na zeměkouli ještě do poloviny století stoupat, ale z hlediska reprodukce by se už náš druh neměl dále rozšiřovat.

Údaj, který demografové nazývají úhrnnou plodností (TFR), uvádí průměrný počet narození živých dětí na jednu ženu během jejího života. Tvrdí se, že populace je dlouhodobě stabilní, pokud se TFR pohybuje na úrovni prosté reprodukce, což je pro svět jako celek něco přes 2,3 a pro rozvinuté země 2,1, přičemž rozdíl obou hodnot odráží nižší novorozeneckou úmrtnost v rozvinutém světě.

Ve skutečnosti se dnes TFR ve většině rozvinutých zemí pohybuje hluboko pod úrovní prosté reprodukce. Průměr pro země OECD se pohybuje kolem 1,74, přičemž některé státy včetně Německa a Japonska vykazují méně než 1,4 dítěte na jednu ženu. Největší pokles TFR však v posledních letech zaznamenaly rozvojové země. V roce 1950 dosahovala TFR v Číně a Indii hodnot 6,1, respektive 5,9. Dnes dosahuje v Číně hodnoty 1,8, což je následek agresivní oficiální politiky jednoho dítěte, zatímco rychlá urbanizace a měnící se společenské postoje snížily indickou TFR na 2,6.

Budoucí porodnost v Číně a Indii by navíc mohl omezit i další faktor. Výsledky čínského sčítání lidu naznačují, že na každých 100 dívek se v zemi narodí 118,6 chlapců. Také v Indii se poměr pohlaví pohybuje zhruba na úrovni 110 chlapců na 100 dívek, přičemž zde existují velké regionální rozdíly. Přirozený poměr přitom činí 105 chlapců na 100 dívek. Tato odchylka bývá obvykle připisována kulturnímu upřednostňování chlapců, které si však na obou populacích vyžádá dodatečnou daň, poněvadž vzhledem k budoucímu nedostatku žen bude faktická reprodukční schopnost ve zmíněných zemích nižší, než jakou naznačuje TFR neupravená o tento jev.

A skutečně: po očištění o nerovnováhu pohlaví se efektivní plodnost (EFR) Číny pohybuje kolem 1,5, zatímco v případě Indie je to 2,45. Jinými slovy mají Číňané velmi daleko i k prosté reprodukci a Indové se pohybují jen lehce nad její úrovní. Celosvětově dosahuje EFR hodnoty zhruba 2,4, což je jen o vlas nad úrovní prosté reprodukce. Současné trendy přitom naznačují, že začátkem 20. let už lidský druh nebude dosahovat ani prosté reprodukce. Růst počtu obyvatel bude od té chvíle způsoben převážně prodlužováním délky života, kterýžto faktor začne od poloviny století ztrácet na významu.

Tyto posuny mají vážné důsledky pro globální nabídku pracovních sil. Čína velmi rychle stárne a počet jejího práceschopného obyvatelstva se do několika let začne snižovat. Uvolnění politiky jednoho dítěte by mohlo mít ve velmi dlouhodobém horizontu jistý pozitivní dopad, ale Čína už překročila bod zvratu, kam ji dotlačil kombinovaný efekt nerovnosti pohlaví a notně vychýlené věkové struktury.

Počet žen v plodném věku (15-49 let) klesne v Číně mezi lety 2010 a 2020 o 8%, ve 20. letech o dalších 10%, a nedojde-li k nápravě, bude se poté snižovat ještě rychleji. Čína tak bude muset stahovat stále větší podíl své ženské pracovní síly z trhu práce a orientovat ho na reprodukci a péči o dítě. I kdyby Čína dokázala takové inženýrství uskutečnit, předpokládá to okamžitý odliv pracovních sil, jehož přínos se projeví se zpožděním 25 let.

Objem pracovních sil dosáhl ve většině velkých ekonomik vrcholu nebo se k němu blíží. V Německu, Japonsku a Rusku se už počet pracovníků snižuje. Spojené státy patří k pouhé hrstce rozvinutých zemí, v nichž objem pracovních sil roste, a to díky relativní otevřenosti země vůči imigraci. To se však může změnit, neboť zdrojové státy bohatnou a zaznamenávají rychlý pokles porodnosti. Mnoho rozvinutých zemí se tak bude muset zamyslet nad otázkou, jak udržet své občany v produktivním pracovním procesu do sedmdesáti let a déle.

Indie, jediná velká ekonomika, jejíž pracovní síla v příštích třech desetiletích v dostatečné míře poroste, může poklesy očekávané v jiných velkých ekonomikách částečně vyvážit. Vzhledem k tomu, že porodnost klesá i zde, však současné trendy naznačují, že se počet obyvatel Indie pravděpodobně stabilizuje počátkem 50. let na úrovni 1,55 miliard, což je o plných deset let dříve – a na hodnotě o 170 milionů nižší –, než předpovídala OSN.

Vzhledem k tomu je pravděpodobné, že počet obyvatel na zeměkouli dosáhne devítimiliardového vrcholu v 50. letech, tedy o půl století dříve, než se všeobecně očekávalo, a pak bude následovat prudký pokles. S ohledem na omezenou kapacitu naší planety by se dalo tvrdit, že je to dobrá zpráva. Jakmile se však demografická dynamika otočí, bude se svět muset potýkat se zcela odlišnou skupinou problémů.

Exit from comment view mode. Click to hide this space
Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured