NOVÉ DILLÍ – Skupina G20 na svém nedávném summitu v Cannes uložila k ledu, ne-li pohřbila skomírající Rozvojové kolo mnohostranných obchodních jednání Světové obchodní organizace, započaté v Dauhá. Krizí vyčerpaná Evropa a Amerika narážejí doma na rostoucí vlnu ochranářství a snaží se najít způsoby jak otupit ostří netransparentní obchodní konkurenceschopnosti Číny.

Americký prezident Barack Obama obrátil pozornost od Atlantiku k Pacifiku a se zrakem opět upřeným na Čínu teď představil novou regionální obchodní iniciativu. Proč se USA zdráhaly pohnout vpřed s rozhovory z Dauhá, ale ochotně se zabývají regionální dohodou o volném obchodu?

Odpověď tkví ve skutečnosti, že Transpacifické partnerství (TPP), jejž vytvořili Obama a vlády osmi dalších pacifických ekonomik (Austrálie, Brunej, Chile, Malajsie, Nový Zéland, Peru, Singapur a Vietnam), se netýká jen obchodu.

Zatímco Obama se rozhodl držet se ekonomických faktorů, které vznik TPP motivovaly, americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová v předvečer právě ukončeného shromáždění členů Ekonomické spolupráce Asie a Tichomoří na Havaji položila základy širšího strategického kontextu iniciativy. „Spojené státy budou i nadále argumentovat, že… [tento region] musí usilovat nejen o více růstu, ale o lepší růst,“ což „není pouze otázka ekonomie,“ řekla Clintonová. „Otevřenost, svoboda, transparentnost a poctivost mají svůj význam daleko za hranicemi obchodní sféry,“ pokračovala. „Právě tak jak je Spojené státy prosazují v ekonomických souvislostech, prosazujeme je také v souvislostech politických a společenských.“

V návaznosti na tyto výroky Obama obrátil pozornost na neutuchající znepokojení USA nad čínskou kurzovní politikou, tamní nedostatečnou ochranou duševního vlastnictví a nad překážkami v přístupu na čínské trhy. „Pro ekonomiku typu Spojených států – kde naší největší konkurenční výhodou jsou naše znalosti, inovace, patenty a autorská práva – je nepřijatelné, aby se nám na velkém trhu, jako je Čína, nedostávalo ochrany, již potřebujeme,“ podotkl Obama.

Na iniciativu TPP je třeba pohlížet v těchto souvislostech a ne jen v kontextu krachu vyjednávání z Dauhá. Devět účastníků TPP se zavázalo „vytvořit komplexní regionální dohodu příští generace, která liberalizuje obchod a investice a bude řešit nové i tradiční obchodní záležitosti a výzvy jedenadvacátého století.“

Zúčastnění lídři se také domluvili, že iniciativu TPP urychlí a že budou uvažovat o jejím otevření pro další členy – především Japonsko, které si myšlenku tichomořské regionální dohody o volném obchodu osvojilo se zpožděním.

Agenda TPP se dělí do tří kategorií: jádrová, průřezová a nastupující témata. Jádrem agendy je zformulovat tradiční dohodu o volném obchodu zaměřenou na průmyslové zboží, zemědělství a textilní průmysl. Dohoda má mít také ujednání na ochranu duševního vlastnictví a ve vztahu k tomu, čemu se říká sociální a environmentální otázky. Krátce, jádrová agenda regionu nabídne dohodu „ve stylu rozhovorů z Dauhá“, která zahrne sociální a environmentální témata, jimž se rozvojové země ve WTO bránily.

K průřezovým tématům, jdoucím za hranice jádrové agendy, patří regulatorní systémy vstřícné k investorům a politiky, které „inovativním“ a „zaměstnanost vytvářejícím“ malým a středním podnikům umožní volné přeshraniční působení v rámci regionu TPP.

Konečně TPP chce do rámce dohody o obchodu a investicích zahrnout „nová a nastupující“ témata. K těm patří „obchod a investice v oblasti inovativních produktů a služeb, včetně digitálních technologií, a zajištění, aby státní podniky férově konkurovaly soukromým společnostem a nepokřivovaly konkurenční soutěž způsoby znevýhodňujícími americké společnosti a pracující.“

Krátce, USA si daly tu práci, že v regionu spojily všechny ekonomiky, které se obávají čínských obchodních a kurzovních politik ožebračujících sousedy. Pro USA představuje osm ostatních členů TPP, s celkovým počtem obyvatel dosahujícím 200 milionů, čtvrtý největší exportní trh, hned za Čínou, Evropskou unií a Japonskem. Pokud se Japonsko připojí, význam TPP dramaticky vzroste.

Přestože je ekonomická stránka TPP důležitá, jeho strategická složka je ještě důležitější. Jedná se o druhou nohu nové americké „tichomořské ofenzivy“, jejímž cílem je státům v regionu nabídnout alternativu k přílišné a překotně rostoucí závislosti na stoupající Číně.

První nohou této ofenzivy byla myšlenka „indopacifického“ regionu, již Clintonová vyvinula loni a letos na ni navázala pojednáním nazvaným „Tichomořské století Ameriky“. V něm tento nový region strategické angažovanosti USA vymezuje jako „rozkládající se od indického subkontinentu k západním břehům Amerik“.

USA pronikají na východ od Indického oceánu a na západ přes Pacifik, čímž vytvářejí nový strategický rámec pro jedenadvacáté století. TPP je jen jedním z pilířů této nové stavby.