Thursday, October 30, 2014
11

Bestie, kterou nevyhladovíš

CAMBRIDGE – Zatímco svět sleduje, jak Spojené státy zápasí o svou fiskální budoucnost, v konturách té bitvy se odráží obecnější společenské a filozofické rozdíly, které v příštích desetiletích zřejmě vyjdou najevo v různých převlecích po celém světě. Hodně se diskutuje o tom, jak vládní výdaje seškrtat, ale příliš málo pozornosti se věnuje tomu, jak u vládních výdajů zajistit vyšší efektivitu. Přitom bez kreativních přístupů k zajišťování vládních služeb bude výše těchto výdajů s postupem času dále neúprosně stoupat.

Týmž výzvám čelí každá branže náročná na služby. O „nákladové chorobě“ sužující tato odvětví psali už v 60. letech ekonomové William Baumol a William Bowen. Proslulým příkladem, který použili, bylo mozartovské smyčcové kvarteto, vyžadující stejný počet hudebníků a hudebních nástrojů jako v devatenáctém století. Rovněž učiteli dnes trvá zhruba stejně dlouho oznámkovat písemku jako před sto lety. Dobrý instalatér vyjde draho, protože i tady se technika vyvíjí velmi pomalu.

Proč pomalý růst produktivity ústí ve vysoké náklady? Problém je v tom, že odvětví služeb musí nakonec o pracovníky soupeřit v téže národní zásobě pracovních sil jako sektory s rychlým růstem produktivity, jako je finančnictví, zpracovatelský průmysl a informační technologie. Přestože rezervy pracovních sil mohou být zčásti rozdělené na segmenty, je tu dostatečný překryv, takže odvětví náročná na služby jsou nucena vyplácet vyšší mzdy, přinejmenším v dlouhodobém výhledu.

Vláda je samozřejmě srovnatelná se sektorem náročným na služby. Mezi zaměstnance vlády patří učitelé, policisté, popeláři či vojenský personál.

U moderních škol je podobnost s jejich předchůdkyněmi z doby před 50 lety větší než u moderních výrobních podniků. Inovace ve vojenství jsou sice ohromné, ale stále jde o oblast velmi náročnou na pracovní síly. Pokud lidé chtějí tutéž úroveň vládních služeb v poměru k ostatní spotřebě, vládní výdaje budou časem tvořit větší a větší díl národního výstupu.

Ostatně rostou nejen vládní výdaje jako podíl důchodu; výdaje se zvyšují v mnoha oblastech služeb. Sektor služeb, který zahrnuje vládu, dnes ve většině vyspělých ekonomik tvoří přes 70 % národního důchodu.

Zemědělství, které zkraje 19. století tvořilo víc než polovinu národního důchodu, se scvrklo na pouhých několik procent. Zaměstnanost ve výrobě, před druhou světovou válkou zdroj asi třetiny pracovních míst, se dramaticky snížila. Například v USA výrobní sektor zaměstnává méně než 10 % všech pracujících. Takže i když ekonomičtí konzervativci požadují výdajové škrty, jsou tu mocné síly, které působí v opačném směru.

Je třeba přiznat, že ve vládním sektoru je problém horší: růst produktivity je tu ještě mnohem pomalejší než v jiných odvětvích služeb. Může to být projev konkrétní směsi služeb, jejichž zajišťování se od vlád vyžaduje, ale stěží se jedná o celé vysvětlení.

Část problému je zajisté v tom, že vlády využívají zaměstnanosti nejen k poskytování služeb, ale i k uskutečňování nepřímých transferů. Vládní orgány navíc působí v mnoha oblastech, kde čelí chabé konkurenci – a tedy slabému inovačnímu tlaku.

Proč do vlády nevnést větší angažmá soukromého sektoru nebo alespoň konkurenci? Vhodným místem pro začátek by bylo školství, kde jsme zatím revoluční technologie sotva pocítili. Důmyslné počítačové programy si osvojují schopnost poměrně dobře hodnotit středoškolské eseje, třebaže laťka nejlepších učitelů je zatím výš.

Dalším místem, kde lze aktivitu soukromého sektoru rozšířit, je infrastruktura. Kdysi se například obecně předpokládalo, že řidiči na soukromě provozovaných silnicích by neustále čekali na placení mýtného. Moderní palubní jednotky a automatické platební systémy tuto obavu ovšem zcela rozptýlily.

Člověk by se ale neměl domnívat, že posun k větší míře poskytování služeb soukromým sektorem je všelék. Pořád by byla nutná regulace, zejména tam, kde je ve hře monopol nebo téměř monopol. Také by bylo nadále nezbytné rozhodovat, jak při poskytování služeb vyvažovat efektivitu a rovnost. Vzdělávání je rozhodně oblast, kde má každá země silný národní zájem na zajištění rovné hrací plochy.

Konzervativní ikona Ronald Reagan jako americký prezident v 80. letech popsal svůj přístup jako snahu „vyhladovět tu bestii“: seškrtávání daní nakonec donutí lidi spokojit se s nižšími vládními výdaji. V mnoha ohledech jeho přístup slavil velké úspěchy. Vládní výdaje ale setrvale rostou, protože voliči stále chtějí služby, které poskytuje vláda. Dnes je zřejmé, že přitáhnout vládě opratě znamená také najít způsoby jak formovat pobídky tak, aby inovace ve vládním sektoru držely krok s inovacemi v ostatních odvětvích služeb.

Bez dalších nápadů, jak inovovat poskytování vládních služeb, se bitvy jako ta, jejíž průběh právě sledujeme v USA, mohou jedině vyostřovat, neboť od voličů se žádá, aby za méně služeb neustále platili víc. Politici umí slibovat a slibují, že odvedou lepší práci, ale nenalezneme-li způsoby, jak posílit efektivitu a produktivitu vládních služeb, nemohou uspět.

Z angličtiny přeložil David Daduč

Hide Comments Hide Comments Read Comments (11)

Please login or register to post a comment

  1. CommentedOliver Kovacs

    Reading Prof. Rogoff's articles is always instructive.
    As the empiria showed, neither the fiscal stimuli nor the fiscal austerity could trigger growth impact, instead, fiscal conditions have just worsened further due to the decline in GDP. A some type of aurea mediocritas consolidation should be of paramount importance that addresses the issue of supporting R&D&I in a pro-cyclical way while counter-cyclically reduces expenditures in inproductive spheres (public sector wages, salaries, social transfers as Alesina and other works on non-keynesian effects justified).
    I would raise the issue of how to incentivise public sector to be more innovative in favouring the term "more for less". Innovation, as it was rightly pointed out by many, is hampered by a lot well-documented factor, however, the literature does not devote enough attention to the importance of inherent incentives of innovation that differ across institutional architectures. /see a policy brief on "Policies Supporting Innovation in Public Sector Provision" which tries to address this crucial gap /

  2. Commentedjack lasersohn

    While it is certainly true that 'voters want the services that government provides' it is equally true that most of them do not bear the cost of those services, which is shifted to a tiny fraction of the population through progressive taxation. As a result, and exactly as in the market for healthcare, the demand for essentially 'free' service increases without limit.
    Moreover, most government expenditures are transfer payments, which arguably have experienced nearly exponential productivity growth over the past 50 years as it takes virtually the same number of labor hours to process checks for $1 trillion as for $1 million.
    Also, as you point out, the growth in 'productivity' in Defense has also increased dramatically.
    The areas of government where productivity has remained stagnant, like education, are still relatively small and not really relevant to the problem of government growth.
    The real problem is in the growth of entitlements, where certain voters have learned that they can force others to pay for services they desire.
    That is the core problem of all democratic systems and has nothing to do with lack of productivity growth in government (although of course it would be less of a problem if we had faster productivity growth overall).
    There is no obvious solution to this problem, except that it will stop when it reaches some natural limit , as in parts of Europe.

  3. CommentedCharles Broming

    I agree with Prof. Rogoff's analysis at the highest level, viz., the service sector's problems with productivity, cost and, therefore, price. I agree as well that we need to change our conversations from exhortations to reduce government spending to conversations about how to deploy government funds more effectively. But, the issue needs to be framed appropriately and the news media needs to observe and report on it. There has been plenty discussion about government spending effectiveness over the decades, but the news media have ignored it. It's complicated, contentious, doesn't offer good sound bites and is, therefore, hard to cover and offers lower returns.

    The fundamental questions that need to be addressed (and probably never answered completely or finally) are, "What is the "right" size of government (at which level)?" and, "Which services do governments provide more effectively and efficiently than the private sector over the long run?"

    The second question can be answered; the tools are available. A credible and reasonable answer to the second question would be a product of an answer to the first question. To argue for reduced spending based on some prior faith in the priority of "limited government" puts the cart before the horse. In point of fact, those who argue for "limited government" have no opponents in America or Western Europe, and I doubt that even the most totalitarian dictators (kings, princes, etc.) believe that "unlimited government" is a possibility, much less an alternative.

  4. CommentedMichael Scheps

    Surprised that Professor Rogoff would be so wrong in his evaluation of Reagan's "starve the beast" philosophy. David Stockman, after leaving the OMB, wrote in his book "The Triumph of Politics: Why the Reagan Revolution Failed", that they failed to understand Congress would not curtail spending in the face of reduced revenue. That, and the Reagan policy of outspending the Soviet's on defense, were the 2 primary reasons that Reagan left office with a large national debt that was not addressed until President Clinton's administration.

      CommentedMichael Scheps

      Mr. Bromberg,

      Thank you for verifying my point. Professor Rogoff wrote- "In many ways, his approach was a great success". I believe that a historical evaluation proves exactly what you stated- "pragmatic aspects of politics, especially re-election and post-congressional employment opportunities, were more important to members of Congress than was Reagan's ideological crusade". Reagan's approach might have been admirable, if that is ones political philosophy, but in reality it didn't, and up to now, hasn't worked.


      CommentedCharles Broming

      Mr. Scheps,

      Prof. Rogoff's account of Reagan's philosophy is accurate. Stockman (in his book and his Fortune magazine article) simply pointed out that the pragmatic aspects of politics, especially re-election and post-congressional employment opportunities, were more important to members of Congress than was Reagan's ideological crusade. Thus, the real, "don't-tax-and-spend" Republicans emerged.

  5. CommentedProcyon Mukherjee

    Central Bank actions had become virtually fiscal in nature and now we have seen that monetary release did not find its way in goods and services, if at all it had it had increased stocks of unused houses, or inventory and piles of commodities from Aluminum to many other forms.

    Uncertainty channelized investments into unproductive ‘investment assets’, which are a parking lot for ‘certainty’ to return, the attractiveness of such assets like commodities, stocks or bonds runs against the unattractiveness of real economy ‘options’ that produce goods and services that get consumed to create jobs. This is now becoming a permanent feature. So we have already a stock waiting to be consumed and then we are venturing into further fiscal stances that would make a push for further debt escalation as there is no shortage of funds but shortage of viable channelizing options into goods and services that create jobs.

    Is the government a better bet for this arrangement to continue in form of government spending that is financed by cheap debt again? Let us take stock of what has already been spent in the last three years and how many net jobs it actually created on a permanent basis.

    Procyon Mukherjee

  6. Portrait of Pingfan Hong

    CommentedPingfan Hong

    "If people want the same level of government services relative to other things that they consume, government spending will take up a larger and larger share of national output over time.": this is not true. Because people want an increasing level of public services relative to other things that they consume, government spending increases its share in the economy over time. Public healthcare is a good example.

  7. CommentedTim Chambers

    Privatization of government services is not the solution. What you advocate is rent extraction from services that are done well enough by government employees. There are far too many examples of companies handling this kind of work that waste enormous sums to raise profits on cost plus ten percent contracts.

    As for improving teacher productivity, it isn't going to happen. Computer programs might be good at finding spelling and grammar errors, but they can't tell a student how to do a better job of researching or elucidating his topic. That is something only a human can do.

    The real problem that we have is that by de-emphasizing manufacturing, we have off-shored the growth of wealth creation that supports the service sector, which simply moves existing wealth around. That wealth, in all too many cases, is not being returned to this country because the companies that create it refuse to pay taxes on it.

    Too many of the "wealth creators" demand a free lunch, and far too many of their current and former employees are being subsidized by the government because their economic circumstances have been so drastically reduced via free-trade agreements with third world countries.

    Neo-liberalism is the problem, not the solution.

  8. CommentedVictor Stern

    I disagree with the diagnosis. Education is not breaking the fisc. Its medical services, where increases in productivity increase demand to no natural boundary. We would all chose to live forever together, if we could.

    Also disagree with application of the "cost desease" concept. A significant portion of growth in the share of services in the economy may be due simply to monetization of services previously rendered within households and communities without exchange of money.

Featured