BRUSEL – Co bude za 25 let znamenat být Evropanem? Na rozdíl od Spojených států, jejichž dějiny „tavicího kotle“ propůjčily Američanům vskutku multietnický charakter, se rodilí Evropané stávají ohroženým druhem. Evropa zoufale potřebuje přistěhovalce, avšak zároveň není kulturně připravena je uvítat. Nadcházející desetiletí proto v Evropě přinesou podstatně větší sociální změny než jinde, třebaže povaha těchto změn není ani zdaleka jasná.

Na první pohled se současná evropská debata do značné míry týká politické a hospodářské integrace – otázky, jak daleko by měly národní státy jít při sdružování svých zdrojů a suverénních pravomocí pod hlavičkou Evropské unie. Pod povrchem však skutečné napětí souvisí s přistěhovalectvím a obavami, že národní kultury ohrožuje příliv „cizáků“, bělošských i nebělošských.

V Evropě dnes imigrace běží rychlejším tempem než v USA – oficiálně sem každý rok přijíždějí téměř dva miliony lidí, k nimž je třeba přičíst neznámý počet nezákonných přistěhovalců. Podle nejkonzervativnějšího odhadu statistického úřadu EU Eurostat dosáhne celkový počet nově příchozích do Evropy mezi dneškem a rokem 2050 čísla 40 milionů. Takový příliv nevyhnutelně způsobí, že krajně pravicoví politici v Evropě – již dnes halasní – získají ještě větší podporu.

Strašidlo sílících rasových pnutí je dostatečně znepokojivé. Je to však jen jeden aspekt naléhavé potřeby Evropy „importovat“ lidi z Afriky a Asie. Evropané zakusí také rozpad svých sociálních států a systémů sociálního zabezpečení; existuje riziko, že tolik opečovávaný „evropský model“ penzí, zdravotní péče a podpor v nezaměstnanosti bude nahrazen opovrhovaným a všeobecně obávaným „americkým modelem“. Netřeba dodávat, že se tak nestane proto, že by Evropané bažili po nezhýčkané drsnosti sociálních podmínek v Americe, nýbrž proto, že je to pro evropské vlády jediná cesta, jak se finančně udržet nad hladinou.

Prapříčinou tohoto vývoje je úbytek obyvatelstva v Evropě. „Demografická časovaná bomba“, o níž ekonomičtí analytici diskutují deset i více let, nyní vybuchuje. Výsledkem je rozsáhlý nedostatek pracovníků v mnoha státech EU a alarmující snížení podílu lidí v produktivním věku, z jejichž daní se platí důchody a zdravotní výlohy těch, kdo již odešli do penze. Řada zemí tento problém sama zhoršila, když buďto podporovala brzký odchod do důchodu, nebo se – tak jako Francie – snažila vytvářet pracovní místa „zázračnými“ prostředky typu pětatřicetihodinového pracovního týdne.

Přibližně jedna třetina mužských zaměstnanců v Evropě odešla do výslužby krátce po padesátce. Když se k tomu přičtou dvě generace, během nichž porodnost v celé Evropě klesla hluboko pod hodnotu přirozené reprodukce neboli dvou dětí na pár, a také „oslnivé“ zvýšení dlouhověkosti, jak to označuje Evropská komise, pak do roku 2050 nebudou na každého penzistu připadat čtyři zaměstnanci, nýbrž pouze dva.

Stručně řečeno se evropští politici nacházejí v neřešitelné situaci. Politické smýšlení se ve většině zemí EU i nadále silně zaměřuje na nezaměstnanost jakožto na hlavní zlo, které je potřeba léčit, avšak skutečnou hrozbu představuje zhoršující se nedostatek lidí, kteří by obsadili volná pracovní místa. Evropská komise varovala, že se tím sníží strop tempa růstu HDP. Podle generálního ředitele komise pro ekonomické a finanční záležitosti Klause Reglinga se produktivní evropská populace scvrkla natolik, že od roku 2010 poklesne maximální roční ekonomický růst v západní Evropě z průměrných 2,3% v posledních letech na 1,8%, přičemž od roku 2030 bude činit pouhá 1,3% ročně.

Hospodářská stagnace v takovém měřítku má alarmující důsledky, protože znamená méně a méně daňových příjmů k financování všech reformních projektů a infrastrukturních investic, které Evropa zoufale potřebuje, aby opět získala svou konkurenční výhodu v oblasti produktivity a špičkových technologií. A pokud situace v západní Evropě vypadá zle, pak u druhdy komunistických nováčků v EU je ještě horší, poněvadž z tamních demografických trendů vyplývá, že se průměrný potenciální růst střemhlav zřítí z dnešních zdravých 4,3% na pouhých 0,9% po roce 2030.

Velká část Evropy již dnes doplácí na špatně fungující trhy práce, na nichž se uchazeči o zaměstnání a potenciální zaměstnavatelé buďto nenajdou nebo najít nemohou. Setrvale vysoká nezaměstnanost mladých lidí spolu se snižujícím se počtem absolventů škol v Evropě již dnes anulují pozitivní důsledky přistěhovalectví. Zde v Bruselu, kde čtvrtinu obyvatel tvoří přistěhovalci převážně ze severní Afriky, se hotely a restaurace nedávno uchýlily k založení tísňové online náborové linky, která má čelit zhoršujícímu se nedostatku pracovních sil. Krize kolem nedostatku pracovníků je ještě naléhavější v sektorech, jež vyžadují větší schopnosti a kvalifikaci.

Podobně jako v USA také v Evropě tyto těžkosti dále zhoršuje vzestup Indie a Číny. Lze se jen dohadovat, jak si Evropané a v menší míře i Američané udrží vysokou životní úroveň. Problém Evropy je však větší, poněvadž její politici jsou v koncích, pokud jde o řešení vysoce vznětlivých otázek rasy, náboženství a etnického původu ve společnostech, které dávají najevo odhodlání zůstat zakotveny v minulosti.