Pracující ženy po celém světě si už dlouho stěžují na nespravedlnost plynoucí z faktu, že pobírají nižší mzdu než muži. Mzdové rozdíly mezi muži a ženami však nejsou pouze nespravedlivé. Jsou i ekonomicky škodlivé.

Ekonomové z Mezinárodního měnového fondu spočítali, že „genderová propast“ stojí svět kvůli nižšímu hospodářskému růstu miliardy dolarů ročně. Průřezový výzkum provedený ve 40 chudých i bohatých zemích ukazuje, že existuje silný vzájemný vztah mezi hospodářským a společenským postavením žen a celkovým ekonomickým růstem. Nedostatek vzdělání, zdravotní péče a ekonomických i společenských příležitostí pro ženy – a to jak absolutně, tak i v porovnání s muži – zpomaluje hospodářský růst. A hospodářský růst naopak zlepšuje podřízené postavení žen.

Ve zprávě Stav dětí ve světě 2007 uvádí organizace UNICEF, že rovnost pohlaví přináší hned dvojí výhodu: zdravé a vzdělané ženy vychovávají zdravé a vzdělané děti. Podle UNICEF cítí ženy větší zodpovědnost za chod domácnosti než muži a utrácejí více peněz za potraviny, léky a vzdělávání dětí. To, co však UNICEF navrhuje jako řešení pro rozvojové země – totiž aby se zodpovědnost za chod domácnosti a výchovu dětí přesunula na ženy –, je však ve skutečnosti příčinou problému.

Zmíněná „dvojí výhoda“ je totiž spíše prokletím než požehnáním, neboť váže ženy k domovu. Politická opatření, která kultivují tradiční vzorce rozdělení rolí, by měla být zrušena. Místo toho je třeba prosazovat hospodářské posílení žen s cílem pomoci generovat ekonomický růst.

Důkazy pro toto tvrzení lze nalézt v západní Evropě. Podle nizozemských historiků Tine de Moorové a Jana Luytena van Zandena měl brzký rozchod s patriarchátem v Evropě koncem středověku (1200-1500) za následek vzestup kapitalismu a rostoucí prosperitu v západním světě. Dívky se už nevdávaly za toho, koho jim určili rodiče, ale vybíraly si chotě samy. Rodičům se proto vyplácelo investovat do vzdělání a blahobytu dívek.

V důsledku toho dosáhla evropská ekonomika v následujících pěti staletích mnohem většího pokroku než čínská. Role se však obrátily. Jak loni poznamenal týdeník Economist , ženy se staly motorem globálního růstu, zejména v Číně a dalších asijských zemích. Zdá se, že asijské ekonomiky mnohem lépe než Evropané využívají prostředků, které mohou ženy nabídnout.

V Asii pracuje více žen, mají delší pracovní dobu a na firemním žebříčku postupují mnohem rychleji než ženy evropské. Na Filipínách figurují ženy v nejvyšším managementu 89% firem. Čína, Hongkong, Indonésie, Tchaj-wan a Singapur je co do podílu žen ve špičkových funkcích těsně následují. A dokonce i v Indii, kde je více než polovina žen a dívek negramotná, zastává funkce ve vyšším managementu více žen než v zemích, jako jsou Německo a Nizozemsko.

V Evropě ženy již dávno překonaly propast ve vzdělání oproti mužským protějškům. Přesto stále zaujímají pouhých 8,5% křesel ve správních radách firem. A s výjimkou Skandinávie počet žen ve správních radách špičkových evropských společností stagnuje.

Částečně je to klasický začarovaný kruh. Mužská převaha na trhu práce funguje jako kartel, který brání talentovaným ženám v postupu do špičkových funkcí. V průměru si ženy odnášejí domů polovinu částky, kterou pobírají muži.

Na vině jsou však i samotné evropské ženy. V evropských zemích, jako jsou Německo a Nizozemsko, se ženy s univerzitním vzděláním často rozhodují zůstat doma s dětmi nebo pracovat jen na částečný úvazek. Pouze každá desátá kvalifikovaná žena s dětmi v Nizozemsku pracuje na plný úvazek, oproti devíti z deseti kvalifikovaných mužů s dětmi. Nikoho by tedy nemělo překvapovat, že zaměstnavatelé neberou ženy vážně.

Podíl žen na nizozemské ekonomice činí asi 27%. Hrubý odhad naznačuje, že kdyby ženy pracovaly o trochu více mimo domov, a zvýšily tak svůj příspěvek do nizozemské ekonomiky řekněme na 35%, přineslo by to růst HDP o dalších 11%, což je přibližně 60 miliard eur ročně. Ženy by přitom ve srovnání s muži stále pracovaly mimo domov jen asi polovinu času. A vzhledem k penězům navíc, které by ženy vytvořily, by se vláda mohla postarat o stárnoucí populaci a ještě by jí zbyly miliardy na vzdělání a péči o děti.

Co platí pro Nizozemsko a Evropu, platí i pro celý svět: odbourání existujících nerovností mezi muži a ženami není jen otázkou spravedlnosti, ale má smysl i z ekonomického hlediska.