15

Hlavolam firemní daně

BERKELEY – Spojené státy mají dnes mezi vyspělými zeměmi nejvyšší zákonem danou sazbu daně z příjmu právnických osob. I po různých odpočtech, úlevách a dalších daňových zvýhodněních zůstává efektivní mezní sazba – již firmy platí u nových investic v USA – jednou z nejvyšších na světě.

Ve světě mobilního kapitálu jsou sazby firemních daní podstatné a rozhodování podniků jak a kam investovat je čím dál citlivější na národní odlišnosti. Relativně vysoká americká sazba pobízí domácí obchodní společnosti, aby své investice, výrobu a zaměstnanost umisťovaly do zahraničí, a odrazuje zahraniční společnosti od působení v USA, což znamená pomalejší růst, méně pracovních míst, menší přírůstky produktivity a nižší reálné mzdy.

Podle všeobecného přesvědčení břemeno firemních daní doléhá v prvé řadě na vlastníky kapitálu v podobě nižších výnosů. Jelikož je však kapitál čím dál pohyblivější, větší část břemene nesou relativně imobilní pracující ve formě nižších mezd a menšího počtu pracovních příležitostí. Právě proto země po celém světě osekávají sazby firemních daní. Výsledný „sprint z kopce“ odráží sílící globální soupeření o kapitál a technické znalosti, které podporují místní pracovní místa a mzdy.

Vysoká firemní daň je navíc neefektivní a nákladný nástroj tvorby příjmů, vzhledem k inovativním finančním transakcím a mechanismům legálního vyhýbání se daním. Registrované sídlo společnosti a geografické zdroje příjmu se za tímto účelem manipulují, přičemž pobídky k takové manipulaci jsou obzvlášť silné v sektorech, kde konkurenční výhoda závisí na nehmotném kapitálu a vědomostech – což jsou sektory významně se podílející na konkurenční schopnosti americké ekonomiky.

Za neexistence těsné a široké mezinárodní spolupráce se Spojené státy budou muset ke sprintu přidat a sazbu firemní daně snížit. Nižší sazba by posílila pobídky k investicím a tvorbě pracovních míst v USA a oslabila motivaci k vyhýbání se daním. Dále by omezila četná pokřivení v americkém daňovém zákoníku, která snižují efektivitu, včetně značných daňových zvýhodnění dluhového financování oproti akciovému a privátních podniků oproti těm s akciovou strukturou.

Odlehčení sazby firemní daně o každý procentní bod by však připravilo federální příjmy asi o 12 miliard dolarů ročně. Tyto propady příjmů by bylo možné vynahradit seškrtáním takzvaných „daňových nákladů firem“ – odpočtů, úlev a dalších zvláštních daňových opatření, která jedny ekonomické aktivity subvencují, zatímco jiné znevýhodňují – a rozšířením základu firemní daně. Zaplatit snížení sazby firemní daně omezením takovýchto uznatelných nákladů navrhuje jak plán Baracka Obamy na reformu daní z podnikání, tak plán na snížení schodku z dílny Simpsona a Bowlese.

Uznatelné náklady zužují základ firemní daně, zvyšují cenu dodržování daňového souladu a pokřivují rozhodování o investičních záměrech a způsobech jejich financování a volbu formy podnikatelské organizace a výrobního místa. Jak v čerstvě publikované zprávě dokládají Michael Greenstone a Adam Looney, výsledné rozdíly v efektivním zdanění u různých typů podnikatelských aktivit jsou značné.

Je-li však cílem reformy firemních daní rozproudit investice a tvorbu pracovních míst, rozšíření daňového základu s cílem finančně kompenzovat nižší sazbu by mohlo být kontraproduktivní. Odstranění „prolobovaných“ skulin, jako jsou daňové úlevy pro producenty ropy a plynu či odpočty na firemní tryskáče, by nepřineslo dostatek příjmů, které by zaplatily smysluplné snížení daně. Potlačení urychlených odpisů, odpočtů za výrobní produkci a daňových úlev za výzkum a vývoj – tvořících asi 80 % nákladů u firemních daní – by zase přineslo jiná významná negativa.

Osekáváním těchto položek ve snaze „uhradit“ snížení sazby firemní daně bychom skutečně mohli dospět až k nárůstu zdanění ekonomické aktivity firem v USA. Zrušení urychlených odpisů nákladů na zařízení by zvýšilo efektivní zdanění nových investic, odstranění odpočtů za domácí produkci by zvýšilo efektivní zdanění americké výroby a ukončení daňových úlev za výzkum a vývoj by snížilo investice do inovací.

Namísto škrtání prověřených daňových pobídek k obchodním investicím by USA měly alespoň část příjmového výpadku z nižší sazby firemní daně kompenzovat zvýšením daňových sazeb pro akcionáře firem. Touto cestou se vydala většina zemí, jež sazby firemní daně snížily, zatímco USA udělaly opak.

Na úrovni 15 % jsou americké sazby daně z dividend a kapitálových výnosů na historickém minimu, zatímco podíl výnosů na národním důchodu ještě nikdy nebyl vyšší. Obhájci nízkých sazeb pro vlastníky kapitálu tvrdí, že minimalizují „dvojí“ zdanění korporátního příjmu – nejprve akciové společnosti a pak jejích akcionářů. Nižší firemní daň by tuto argumentaci oslabila. Navíc penzijní fondy, systémy důchodového pojištění a neziskové organizace, které čerpají asi 50 % všech firemních dividend, daně z těchto výnosů neplatí, takže by jim nižší sazba firemní daně prospěla.

Přestože daně z akciových příjmů jednotlivců snižují výnosy z úspor po zdanění, mají méně pokřivující účinky na umístění investic než firemní daně a pravděpodobně dolehnou spíš na vlastníky kapitálu než na pracující. Navíc je mnohem snazší vybírat daně od jednotlivých občanů a trvale usazených akcionářů než od nadnárodních korporací. Společnost Apple dokáže využívat důmyslných postupů k manipulaci umístění svého firemního příjmu, avšak jednotliví občané USA, kteří vlastní akcie Apple, musí přiznat dividendy a kapitálové výnosy získané z celosvětových příjmů společnosti.

Nedávná studie zjistila, že zdanění kapitálových výnosů a dividend jako běžného příjmu, podléhajícího maximálně 28% sazbě u dlouhodobých kapitálových výnosů (sazba z doby před rokem 1997), by dokázalo financovat snížení sazby firemní daně z 35 % na 26 %. Taková změna by oslabila pobídky firem k přesouvání investic do zahraničí či převádění zisků do jurisdikcí s nízkým zdaněním a zároveň by zvýšila progresivitu výsledků zdanění, jelikož by větší část zdanění firem přenesla z pracujících na vlastníky kapitálu.

Mnoha americkým voličům imponuje zvýšení sazby firemní daně, neboť jsou přesvědčeni, že korporace neplatí spravedlivý díl daní, a obávají se bobtnající příjmové nerovnosti. Avšak ve světě mobilního kapitálu by zvýšení sazby firemní daně – anebo její prosté ponechání na současné úrovni – představovalo nevhodný způsob tvorby daňového příjmu, nevhodný způsob posilování progresivity daňové soustavy a nevhodný způsob pomoci americkým pracujícím.