MOGADIŠU – V jedné ze svých nejranějších vzpomínek z dětství se koupu v malé rokli nedaleko od babiččina domku v Yaaq Bari Wayne, zaprášeném shluku stavení z nepálených cihel a s plechovými střechami, choulících se k sobě v nížině jihosomálského regionu Bay. Po deštích Gu se z rokle vždy stala trojúhelníková průrva sahající do velké hloubky a zaplavená bahnitou vodou. Děti se k ní sbíhaly jako mravenci k rozsypanému cukru, s nadšeným křikem a výskáním skákaly z okrajů a potápěly se do kalných hlubin.
Mnohé z nich byly dětmi kočovných pastevců, kteří se v květnu a červnu přesouvali na jih za lepšími pastvinami. Když dorazili, začaly na předměstích vyrůstat hnědé kupole vyrobené ze zkřížených větví a vrstev pestrobarevných rohoží, které vypadaly jako houfy strakatých brouků.
Nomád byl tehdy pro mě romantickou postavou podobnou americkému kovbojovi na Divokém západě. V nejnehostinnějším prostředí na světě dokázal cestovat stovky kilometrů a přežívat jen na velbloudím mléce a sušeném mase, přičemž veškerý majetek měl uvázaný na velbloudím hřbetu.
V posledních dvaceti letech však příběh somálských nomádů začal být mnohem méně romantický – a daleko složitější. Nomádi byli a jsou oběťmi hladomorů, násilných konfliktů a dalších nepříznivých okolností, což se podepisuje na tom, že právě oni tvoří významné procento úmrtí v důsledku 22 let občanské války – při níž zahynul plný milion Somálců – a také obětí hladomoru, který si v letech 2010-2012 vyžádal životy 260 000 Somálců. Současně platí, že i nomádi se dopouštějí násilností a terorismu.
Existuje však i další způsob, jak na nomády pohlížet: jako na lidi schopné přežít, na podnikatele, obstaravatele a hybnou sílu transformace. V době, kdy živobytí lidí po celém světě ohrožují globální problémy, jako jsou nedostatek potravin nebo klimatické změny, má kočovný a pastevecký životní styl potenciál chránit a udržovat při životě miliony lidí.
Právě katastrofální klimatické změny – které proměnily bujně zelenou Saharu v nehostinnou poušť – totiž přinesly ve východní Africe před 5000 lety rozvoj podobných životních stylů. Chov dobytka umožnil nomádům zajistit si živobytí i ve stále nevyzpytatelnějším a proměnlivějším prostředí charakterizovaném suchým klimatem a nedostatkem zdrojů. Dnes žije v subsaharské Africe zhruba 50 milionů kočovných pastevců a plných 150 milionů agropastevců, kteří kombinují tradiční kočovný chov dobytka s nějakou formou zemědělství.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Politici často pokládají kočovné pastevectví za archaický a neproduktivní způsob života, který má jen malý ekonomický přínos. Opak je však pravdou. Pastevecké systémy jsou o 20% produktivnější než tradiční metody farmářského chovu. A pastevci jsou mnohem tržněji založení, než se řada lidí domnívá; odhaduje se, že obchod s pasteveckým dobytkem a masem v Africkém rohu dosahuje objemu miliardy dolarů.
Pastevci a agropastevci využívají půdu, na které se konvenční zemědělství neuživí, a produkují maso, mléko a další živočišné produkty pro miliony lidí. Podle studie OECD dokonce zajišťují 10% světové produkce masa; v některých regionech dodávají plných 60% veškerého spotřebovaného hovězího masa a 70% mléka.
Pastevectví tedy patří k základním systémům lidského živobytí, jež má potenciál přispět k překonání nedostatku potravin – a to zejména v Somálsku, kde kočovní pastevci tvoří více než 50% obyvatel. Aby se tento potenciál využil, je zapotřebí silný podpůrný systém, který zlepší přístup pastevců ke kapitálu a trhům a současně podpoří rozvoj lidských zdrojů a budování kapacit.
Po vzoru Mongolska, kde si mohou pastevci sjednat soukromé pojištění, aby se chránili před ztrátou dobytka v důsledku sucha, by se daly zavést programy mikroúvěrů, které by pojistily nomády proti podobným rizikům a v případě katastrofy jim poskytly prostředky na doplnění stavů. V zájmu dalšího zvýšení stability a ziskovosti jejich živobytí je pak třeba začlenit pastevce do formální ekonomiky. Efektivní obchodní sítě a přístup na dobytčí trhy by jim umožnily podstatně zvýšit tržby.
Také rozšířený přístup k technologiím je pro zlepšení ekonomických vyhlídek nomádů klíčový. V Nigeru používají pastevci mobilní telefony, aby měli přehled o aktuálních cenách komodit na regionálních trzích, což jim umožňuje prodávat velbloudy tam, kde jsou právě nejvyšší ceny, a nakupovat obilí tam, kde je cena právě nejnižší. V Keni rozesílají veterináři pastevcům varovné textové zprávy o výskytech nemocí a poskytují jim informace o vakcinaci.
Zajišťování podobných podpůrných systémů pro pastevce by se mohlo ukázat jako účinná strategie podpory hospodářského rozvoje, zvyšování potravinové bezpečnosti a snižování závislosti na potravinové pomoci v Somálsku i jinde. V mnoha zemích by se nomádi – proměnění v neohrožené podnikatele – dokonce mohli stát klíčem k zajištění budoucí prosperity.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Iran’s mass ballistic missile and drone attack on Israel last week raised anew the specter of a widening Middle East war that draws in Iran and its proxies, as well as Western countries like the United States. The urgent need to defuse tensions – starting by ending Israel’s war in Gaza and pursuing a lasting political solution to the Israeli-Palestinian conflict – is obvious, but can it be done?
The most successful development stories almost always involve major shifts in the sources of economic growth, which in turn allow economies to reinvent themselves out of necessity or by design. In China, the interplay of mounting external pressures, lagging household consumption, and falling productivity will increasingly shape China’s policy choices in the years ahead.
explains why the Chinese authorities should switch to a consumption- and productivity-led growth model.
Designing a progressive anti-violence strategy that delivers the safety for which a huge share of Latin Americans crave is perhaps the most difficult challenge facing many of the region’s governments. But it is also the most important.
urge the region’s progressives to start treating security as an essential component of social protection.
MOGADIŠU – V jedné ze svých nejranějších vzpomínek z dětství se koupu v malé rokli nedaleko od babiččina domku v Yaaq Bari Wayne, zaprášeném shluku stavení z nepálených cihel a s plechovými střechami, choulících se k sobě v nížině jihosomálského regionu Bay. Po deštích Gu se z rokle vždy stala trojúhelníková průrva sahající do velké hloubky a zaplavená bahnitou vodou. Děti se k ní sbíhaly jako mravenci k rozsypanému cukru, s nadšeným křikem a výskáním skákaly z okrajů a potápěly se do kalných hlubin.
Mnohé z nich byly dětmi kočovných pastevců, kteří se v květnu a červnu přesouvali na jih za lepšími pastvinami. Když dorazili, začaly na předměstích vyrůstat hnědé kupole vyrobené ze zkřížených větví a vrstev pestrobarevných rohoží, které vypadaly jako houfy strakatých brouků.
Nomád byl tehdy pro mě romantickou postavou podobnou americkému kovbojovi na Divokém západě. V nejnehostinnějším prostředí na světě dokázal cestovat stovky kilometrů a přežívat jen na velbloudím mléce a sušeném mase, přičemž veškerý majetek měl uvázaný na velbloudím hřbetu.
V posledních dvaceti letech však příběh somálských nomádů začal být mnohem méně romantický – a daleko složitější. Nomádi byli a jsou oběťmi hladomorů, násilných konfliktů a dalších nepříznivých okolností, což se podepisuje na tom, že právě oni tvoří významné procento úmrtí v důsledku 22 let občanské války – při níž zahynul plný milion Somálců – a také obětí hladomoru, který si v letech 2010-2012 vyžádal životy 260 000 Somálců. Současně platí, že i nomádi se dopouštějí násilností a terorismu.
Existuje však i další způsob, jak na nomády pohlížet: jako na lidi schopné přežít, na podnikatele, obstaravatele a hybnou sílu transformace. V době, kdy živobytí lidí po celém světě ohrožují globální problémy, jako jsou nedostatek potravin nebo klimatické změny, má kočovný a pastevecký životní styl potenciál chránit a udržovat při životě miliony lidí.
Právě katastrofální klimatické změny – které proměnily bujně zelenou Saharu v nehostinnou poušť – totiž přinesly ve východní Africe před 5000 lety rozvoj podobných životních stylů. Chov dobytka umožnil nomádům zajistit si živobytí i ve stále nevyzpytatelnějším a proměnlivějším prostředí charakterizovaném suchým klimatem a nedostatkem zdrojů. Dnes žije v subsaharské Africe zhruba 50 milionů kočovných pastevců a plných 150 milionů agropastevců, kteří kombinují tradiční kočovný chov dobytka s nějakou formou zemědělství.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Politici často pokládají kočovné pastevectví za archaický a neproduktivní způsob života, který má jen malý ekonomický přínos. Opak je však pravdou. Pastevecké systémy jsou o 20% produktivnější než tradiční metody farmářského chovu. A pastevci jsou mnohem tržněji založení, než se řada lidí domnívá; odhaduje se, že obchod s pasteveckým dobytkem a masem v Africkém rohu dosahuje objemu miliardy dolarů.
Pastevci a agropastevci využívají půdu, na které se konvenční zemědělství neuživí, a produkují maso, mléko a další živočišné produkty pro miliony lidí. Podle studie OECD dokonce zajišťují 10% světové produkce masa; v některých regionech dodávají plných 60% veškerého spotřebovaného hovězího masa a 70% mléka.
Pastevectví tedy patří k základním systémům lidského živobytí, jež má potenciál přispět k překonání nedostatku potravin – a to zejména v Somálsku, kde kočovní pastevci tvoří více než 50% obyvatel. Aby se tento potenciál využil, je zapotřebí silný podpůrný systém, který zlepší přístup pastevců ke kapitálu a trhům a současně podpoří rozvoj lidských zdrojů a budování kapacit.
Po vzoru Mongolska, kde si mohou pastevci sjednat soukromé pojištění, aby se chránili před ztrátou dobytka v důsledku sucha, by se daly zavést programy mikroúvěrů, které by pojistily nomády proti podobným rizikům a v případě katastrofy jim poskytly prostředky na doplnění stavů. V zájmu dalšího zvýšení stability a ziskovosti jejich živobytí je pak třeba začlenit pastevce do formální ekonomiky. Efektivní obchodní sítě a přístup na dobytčí trhy by jim umožnily podstatně zvýšit tržby.
Také rozšířený přístup k technologiím je pro zlepšení ekonomických vyhlídek nomádů klíčový. V Nigeru používají pastevci mobilní telefony, aby měli přehled o aktuálních cenách komodit na regionálních trzích, což jim umožňuje prodávat velbloudy tam, kde jsou právě nejvyšší ceny, a nakupovat obilí tam, kde je cena právě nejnižší. V Keni rozesílají veterináři pastevcům varovné textové zprávy o výskytech nemocí a poskytují jim informace o vakcinaci.
Zajišťování podobných podpůrných systémů pro pastevce by se mohlo ukázat jako účinná strategie podpory hospodářského rozvoje, zvyšování potravinové bezpečnosti a snižování závislosti na potravinové pomoci v Somálsku i jinde. V mnoha zemích by se nomádi – proměnění v neohrožené podnikatele – dokonce mohli stát klíčem k zajištění budoucí prosperity.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.