Saturday, October 25, 2014
0

Přichází globální přebytek úvěrů

HONGKONG – Až se nejvyšší světoví představitelé sejdou koncem tohoto týdne na summitu skupiny G-20 ve francouzském Cannes, bude se již na obzoru rýsovat další ekonomické minové pole, jemuž budou muset čelit. Pravděpodobně bude mít podobu neprůhledného globálního přebytku úvěrů, který ještě prohloubí křehká směsice globálního působení bank pokládaných za příliš velké, než aby mohly padnout, a obrovského a do značné míry nehlídaného a neregulovaného stínového bankovnictví.

Mnozí lidé samozřejmě tuto skutečnost nevidí. Šéf Rady guvernérů Federálního rezervního systému Ben Bernanke a další přičetli finanční krizi z roku 2008 globálnímu přebytku úspor, který podnítil peněžní toky ze zemí s rozvíjejícími se trhy a vysokou mírou úspor – zejména v Asii –, jež vykazují chronické přebytky platební bilance. Nadměrné úspory podle této myšlenkové školy stlačily dlouhodobé úrokové sazby na samé dno, což vedlo k nafouknutí bublin aktiv ve Spojených státech i jinde.

Claudio Borio a Piti Disayat, ekonomové z Banky pro mezinárodní platby, však přesvědčivě dokázali, že teorie přebytku úspor nevysvětluje neudržitelný růst objemu úvěrů před krizí v roce 2008. Ukázali, že hlavní kapitálové toky nepřicházely z rozvíjejících se trhů, nýbrž z Evropy, kde žádný čistý přebytek platební bilance neexistoval.

Alternativní teorie – tedy teorie globálního přebytku úvěrů – si získala větší pozornost minulý týden, kdy Rada pro finanční stabilitu (FSB) zveřejnila zprávu o stínovém bankovnictví. Materiál FSB obsahuje znepokojivá odhalení o rozsahu globálního stínového bankovnictví, které je definováno jako „zprostředkovávání úvěrů zahrnující entity a aktivity stojící mimo řádnou bankovní soustavu“.

Zpráva, kterou si vedoucí představitelé skupiny G-20 vyžádali loni v listopadu na summitu v Soulu, zjistila, že v letech 2002 až 2007 se objem stínového bankovnictví zvýšil o 33 bilionů dolarů a co do velikosti aktiv vzrostl ze 27 na 60 bilionů. To je 8,5krát více, než ve stejném období činil celkový deficit na běžném účtu USA (3,9 bilionu dolarů).

Odhaduje se, že stínové bankovnictví tvoří zhruba 25-30% globální finanční soustavy (tedy 250 bilionů dolarů bez započítání derivátů) a zhruba polovinu všech globálních bankovních aktiv. To představuje obrovskou regulační „černou díru“ přímo v centru globální finanční soustavy, která dosud není bedlivě sledována za účelem udržení měnové a finanční stability. Její důležitost odhalila teprve analýza stěžejní role, kterou při krachu v roce 2008 hrály strukturované investiční nástroje (SIV) a fondy peněžního trhu (MMF).

Stínová bankovní soustava je složitá, protože se skládá ze směsice institucí a nástrojů. Investiční fondy jiné než MMF představují 29% celku a SIV tvoří 9% celku, avšak stínový systém zahrnuje také veřejné finanční instituce (jako například vládou krytou hypoteční agenturu Fannie Mae v USA). Ty patří k největším protějškům řádné bankovní soustavy a jejich tvorba úvěrů, obchodování na vlastní účet a hedging mohou dohromady představovat velkou část globálních toků likvidity, kvůli nimž se tak obtížně zajišťuje měnová a finanční stabilita.

Problém je v tom, že v roce 2010 měla stínová bankovní soustava přibližně stejnou velikost jako těsně před krachem trhu v roce 2007, zatímco regulovaná bankovní soustava byla o 18% větší než v roce 2007. Proto zpráva FSB výslovně označuje stínové bankovnictví spolu s velkými globálními bankami za zdroj systémového rizika. Globální problém je však pravděpodobně daleko větší než suma jeho dílčích částí. Konkrétně řečeno je globální tvorba úvěrů řádným i stínovým bankovnictvím pravděpodobně mnohem vyšší než součet tvorby úvěrů, kterou v současné době měří národní statistiky.

To má několik důvodů. Za prvé národní statistiky platební bilance nepostihují úvěry, které mohou být a jsou vytvářeny v zahraničí a prostřednictvím mimoúčetních SIV. Jinými slovy platí, že přebytek „úspor“ sice může přispívat k nízkým úrokovým sazbám a podněcovat nadměrnou tvorbu úvěrů, ale není její hlavní příčinou.

Za druhé je známo, že volatilní operace „carry trade“ se mimořádně obtížně měří, protože se jich většina realizuje prostřednictvím derivátů opcí, forwardů a swapů, které jsou považovány za mimoúčetní položky – tedy jako čistá čísla vykazovaná v účetnictví pod čarou. Pákové efekty jsou proto v hrubém objemu větší, než se v současné době uvádí.

Za třetí je interakce mezi stínovým bankovnictvím a globálními bankami vysoce koncentrovaná, poněvadž globální banky fungují jako primární zprostředkovatelé, zejména u obchodů s deriváty. Data z amerického Úřadu pro měnovou kontrolu naznačují, že největších pět amerických bank zajišťuje 96% všech mimoburzovních obchodů s deriváty (OTC) v USA.

Katastrofickým scénářem obcházejícím svět je nyní kolaps další entity stínového bankovnictví, který by vyvolal zamrznutí globálního obchodu, jak se stalo v roce 2008. Dohoda Basel III o kapitálové přiměřenosti ani další nedávné reformy stále neuchránily obchodní financování od těchto potenciálních šoků.

Je zapotřebí, abychom naléhavě monitorovali stínové bankovnictví i banky pokládané za příliš velké, než aby mohly padnout, a pochopili jejich roli při vytváření globálního přebytku úvěrů. Získání úplného obrázku o globálních měnových a úvěrových hodnotách i jejich určujících faktorech je klíčově důležitý první krok.

Volání skupiny G-20 po „globálním myšlení“ se zatím změnilo v „lokální jednání“. Doufáme, že vedoucí představitelé skupiny G-20 budou v Cannes myslet systémově a jednat na národní úrovni a ve vzájemné spolupráci, aby zneškodnili minové pole globálního přebytku úvěrů.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured