Americký prezident Calvin Coolidge kdysi řekl, že řemeslem Ameriky je podnikání. Mohl taktéž doplnit, že řemeslem podnikání všude na světě je usilovat o zisky, ačkoliv poslední dobou se zdá, že někteří šéfové firem pustili tuto elementární zásadu ze zřetele.

Daniel Vasella, předseda představenstva a generální ředitel švýcarského Novartisu, pátého největšího farmaceutického koncernu na světě, nedávno napsal, že nadnárodní společnosti „mají povinnost zastávat elementární hodnoty, podporovat je a prosazovat." Kdyby hovořil o firemních hodnotách, jako je poctivost, inovace, dobrovolná směna a znalost trhu, měl by pravdu. On však měl na mysli potřebu „spolupracovat konstruktivně s OSN a občanskou společností na definici nejlepšího způsobu zlepšení stavu lidských práv."

Jistěže, rozšíření lidských práv je úctyhodný cíl, avšak Vasellův sladký altruismus upomíná na káravou připomínku ekonoma Miltona Friedmana, že „obchodníci jsou přesvědčeni, že brání svobodné podnikání, když deklamují, že podnikání nemá zájem ‚pouze' na zisku, ale též na prosazování žádoucích ‚sociálních' cílů, že podnikání má ‚sociální svědomí' a že bere vážně svou zodpovědnost za zabezpečení zaměstnanosti, potlačení diskriminace ... a za cokoliv dalšího, co lze označit módním sloganem soudobé reformátorské žně". Friedman vedoucí pracovníky tohoto ražení obvinil, že jsou „bezděčnými loutkami intelektuálních sil, jež podrývají základy svobodné společnosti".

Vasellovými módními slogany současnosti jsou „lidská práva" a „občanství podniků" (corporate citizenship), v nedávné době jsme však zaznamenali i jiné případy, kdy sice podniky usilují „konat dobro" (nebo prostě jen chtějí dobře vypadat), avšak odchylují se od svého prvořadého záměru. Patří mezi ně řetězec McDonald's, který ve jménu boje s obezitou ukončil prodej oblíbených „supervelkých" porcí, a podniky zavádějící méně efektivní, ale „udržitelné" postupy.

Firmy nemají žádnou sociální zodpovědnost; tu mají jen lidé. Jelikož ředitelé firem pracují pro majitele podniku, jejich zodpovědností je postupovat v nejlepším zájmu svých zaměstnavatelů - v zájmu, který se primárně váže k vydělávání co nejvíce peněz při dodržení právních ustanovení a etických norem společnosti. Provádí-li řídící pracovník za firmu kroky, které svévolně považuje za „sociálně odpovědné", utrácí v důsledku cizí peníze, neboť snižuje zisky akcionářů.

Utrácet cizí peníze za něco, čemu věříte, je velice snadné; jednou z nejtěžších, ale nejsmysluplnějších věcí je utrácet peníze vlastní. Kdyby tito řídící pracovníci darovali na dané účely pouhých 5% svého platu, zasluhovali by obdiv, byť by se třeba některým z nás jejich cíle protivily.

Slabost Vasellovy pozice dále prokazuje jeho vybídnutí, aby podniky spolupracovaly s OSN. Jde právě o tu OSN, jejíž úředníci brali úplatky v iráckém programu „ropa za potraviny" a létali po světě Concordem, aby se prý snažili napravovat chudobu. Jde o tu OSN, v jejíž Komisi pro lidská práva, které ještě před nedávnem předsedala Libye, v současnosti zasedá pět z patnácti nejrepresivnějších států světa - Čína, Kuba, Eritrea, Saúdská Arábie a Súdán. Vysoce zpolitizovaná, žalostně neschopná, vypočítavá a často zkorumpovaná OSN se čím dál větší měrou považuje nejen za jediného ochránce míru, ale též za rozhodce v mezinárodních otázkách týkajících se zdravotní péče, životního prostředí a lidských práv.

Jestliže se firmy rozhodnou následovat Vasellova příkladu, neprospěje to zřejmě ani svobodnému podnikání, ani životním podmínkám člověka. Jejich konání by ovšem zvýšilo cenu podnikání, snížilo produktivitu podniků a přiživilo zálibu OSN vměšovat se do cizích záležitostí. Odváděním zdrojů od produktivních využití by podnikání nakonec poškozovalo právě ony zástupy lidí, jimž chce podle svých slov pomoci.