CAMBRIDGE: Dlouhotrvající rozkvět Spojených států je v ohrožení. Lze vysledovat mnoho příznaků blížícího se zpomalení, dokonce hospodářské recese. Spolu s poněkud opožděným začátkem předávání americké administrativy z Clintonových do Bushových rukou se nad Spojenými státy začínají kupit temná mračna.

Kvalita řízení ekonomiky v prvním roce nové administrativy bude udávat směr vývoje země v příštích letech. Mluví-li nově zvolený prezident Bush o snižování daní, aby se hospodářství udrželo na úrovni, je čas dělat si starosti. Rozsáhlé daňové škrty jsou krátkodobým řešením, které může přivodit dlouhodobé škody.

Rychlý růst a obrovské přírůstky burzovního jmění bere dnes většina Američanů téměř jako své základní právo. Nedokáží si představit, že by se americká ekonomika mohla zpomalit, nebo ceny akcií klesnout a prostě nestoupat. Neměli asi číst tolik zavádějících analýz tzv. „nové ekonomiky“, které slibovaly bezmezné bohatství a stálou práci.

Tato proroctví mají chybu v tom, že mísí špetku pravdy s nezměrným přeháněním. Ano, nová ekonomika zvyšuje produktivitu Spojených států. Ovšem ne, nová ekonomika neučinila přítrž ekonomickému zpomalení ani recesím. A ještě méně je zárukou toho, že burzovní ceny firem budou několiksetkrát vyšší než jejich roční zisk.

Amerika, zdá se, je na cestě k hospodářskému zpomalení hnanému oslabením obchodních investic. Nepopiratelný pokrok v oblasti informačních technologií vedl k ohromující restrukturalizaci amerického obchodního sektoru, který využil elektronického obchodování a zdokonaleného počítačového řízení, logistiky a komunikačních systémů.

Výsledkem bylo prudké zvýšení věcných investic do počítačů a technologického vybavení. Investice do informačního vybavení a softwaru mezi lety 1993 a 1999 rostly ročně o 19 % a v roce 1999 tak představovaly celou polovinu veškerých investic amerických firem do firemního vybavení.

Tento nárůst výdajů pochopitelně podpořil celkovou poptávku. Podpořil ji tak, že celkové výdaje (spotřeba plus investice) ve skutečnosti rostly rychleji než produkce. Výsledkem toho je obchodní deficit, který se ročně rovná více než 400 miliardám dolarů.

Obchodní deficit je financován zahraničními investicemi v USA. Střadatelé po celém světě totiž navyšují vlastnictví amerických akcií a obligací. Boom informačních technologií také mnohé vedl k představám o zázraku dlouhodobého amerického růstu, důsledkem čehož pak byly nereálné naděje ohledně budoucí ziskovosti. Očekávání vysokých zisků následně přispěla k nevídanému rozmachu trhu cenných papírů v letech 1996 až 1999.

Zkrátka a jednoduše, skutečné zisky byly díky nové ekonomice v očích veřejnosti zveličovány. Všichni očekávají rychlý růst a prosperující akciový trh je pro všechny samozřejmostí. Nyní ekonomika začíná dávat najevo, že tato všeobecná očekávání nejsou v souladu s realitou.

Investiční výdaje firem se zpomalují, neboť firmy se předzásobily systémy informačních technologií a v této chvíli je nepotřebují vyměňovat ani modernizovat. Ti, co očekávali zisk, jsou zase nohama na zemi, neboť jedna firma za druhou oznamuje neuspokojivé výsledky svého hospodaření. A burza se na technologickém trhu NASDAQ propadla od března asi o polovinu.

Všichni se spoléhají na Alana Greenspana a jeho Federální rezervní úřad, že je zachrání. Lze trochu pochybovat, zda snížení úrokových sazeb udrží spotřebitelskou poptávku a bytovou výstavbu. Je ale také důvod pochybovat, že by podobné snížení mělo vliv na obchodní investice, oblast poptávky, která v nadcházejících letech podle předpokladů ostře obrátí. Americká centrální banka se bude kromě toho velmi opatrně rozhodovat, zda sníží úrokové sazby v případě, že dolar bude klesat, nezaměstnanost se bude blížit nule a ceny za energie porostou. Její schopnost uřídit obchodní cyklus je v této chvíli přinejlepším skrovná.

Na scénu vstupuje nová Bushova administrativa. Musí čelit nejednotnému Kongresu a stínu vlastní legitimity. Nový prezident Bush hovoří o svém návrhu daňového snížení o 1,3 bilionu dolarů jako o „pojistce“ proti recesi. Co bylo během volební kampaně prezentováno jako dlouhodobé opatření, je dnes chápáno jako lék, který má krátkodobě pomoci růstu americké ekonomiky.

Je v tom několik háčků. Za prvé, dlouhotrvající debata o návrhu snížení daní, jež bude nevyhnutelná, bude-li na něm nový prezident trvat, enormně znejistí finanční trhy a Federální rezervní úřad. Pokud bude Amerika celé jaro diskutovat o rozsáhlém snižování daní, je více než jisté, že důvěra obchodníků a investorů bude dále klesat.

Za druhé, snížení daňové povinnosti zabrání centrální bance uvolnit úrokové sazby. A za třetí, což je nejdůležitější, vysoké snížení daní naruší solidní daňové prostředí, které hrálo významnou roli v nedávné konjunktuře amerického hospodářství. Důsledkem velkých daňových úlev by v kombinaci s pomaleji rostoucím hospodářstvím mohl být nemalý daňový deficit, který by ohrozil odolnost americké ekonomiky vůči otřesům v příštích letech.

Několikrát jsme si ověřili, že tváří v tvář oslabené ekonomice opatrnosti nikdy nezbývá. Zoufalé kroky, jako obrovské snižování daní či úrokových sazeb, téměř vždy selhávají. Naopak s prozíravým a opatrným řízením by zpomalení mohlo být krátké a mírné. Země, jež se pokoušejí o příliš rychlý a dlouhý ekonomický růst za použití drastických kroků, jako jsou vysoké daňové úlevy nebo vysoce expanzivní měnové politiky, mnohdy končí ve finančním chaosu, který se pak dlouhé roky dává do pořádku. Bushovy projevy svědčí o nezdravé předpojatosti vůči krátkodobému zasahování do makroekonomiky na úkor rozumného akcentování dlouhodobého rozměru.