CAMBRIDGE – Rozsáhlý propad v�americké ekonomice bude trvat déle a bude ničivější než dřívější recese, protože vychází z�bezprecedentního úbytku bohatství amerických domácností. Přestože fiskálně stimulační balíček, který prezident Obama nedávno podepsal, někdy letos v�létě dodá aktivitě určitou vzpruhu, všeobecně přijímaná prognóza, že trvalé oživení začne v�druhé půlce roku 2009, se téměř určitě ukáže jako přehnaně optimistická.

Dřívější recese se často vyznačovaly nadměrným nahromaděním zásob a přílišnými investicemi do vybavení pro potřeby podnikání. Ekonomika se dokázala odrazit ode dna, jakmile se tyto nadbytky časem vstřebaly, čímž vznikl nový prostor pro investice. Těmto oživením také napomáhala snížení úrokových sazeb ze strany centrální banky.

Tentokrát ale pád cen akcií a hodnot domů umazal z�majetku domácností ve Spojených státech přes 12 bilionů dolarů, což je částka přesahující 75% HDP. Dřívější reakce na ztenčování bohatství domácností naznačují, že dokud se bohatství neobnoví, bude takový propad každoročně snižovat spotřebitelské výdaje asi o 500 miliard dolarů. Vyšší míra úspor domácností sice dokáže bohatství restaurovat, ale návrat toho, co bylo ztraceno, by i při relativně vysokých mírách úspor trval víc než deset let.

Současný pokles agregátní poptávky ještě zesiluje úbytek bytové výstavby. Roční počet zahájených staveb se propadl o 1,2 milionu jednotek, což snižuje roční HDP o dalších 250 miliard dolarů. Tento vývoj se sice nakonec obrátí, až se zásoba neprodaných bytových prostor zmenší, ale oživení bude pomalé.

Americká ekonomika tedy naráží na propad poptávky o 750 miliard dolarů. Obvyklé automatické stabilizátory dávek v�nezaměstnanosti a nižšího výběru daní z�příjmu navíc k�vyrovnání tohoto propadu nijak nepřispějí, protože jej nezpůsobují nižší výdělky ani vyšší nezaměstnanost.

Přestože nedávno přijatý dvouletý stimulační balíček obsahuje daňové škrty v�celkové výši 800 miliard dolarů a vyšší vládní výdaje, bylo by chybou myslet si, že to v�každém z�nadcházejících dvou let přidá k�HDP kolem 400 miliard dolarů. Domácnosti většinu daňových úlev uspoří, takže je k�financování dalších výdajů nepoužijí.

Značná část výdajů se navíc rozptýlí do příštích deseti let. A část vládních útrat za stimulační balíček jen nahradí jiné výdaje, k�nimž by beztak došlo. Optimistickým odhadem přímého zvýšení roční poptávky díky stimulačnímu balíčku je asi 300 miliard dolarů v�každém z�příštích dvou let.

Stimulační balíček tedy zaplní necelou polovinu díry v�HDP, již zapříčinil úbytek bohatství domácností a bytové výstavby, přičemž zbývající pokles poptávky ve výši 450 miliard dolarů v�každém z�příštích dvou let vyvolá vážné sekundární účinky. Když klesá poptávka, podniky omezují výrobu, což vyústí v�nižší zaměstnanost i příjmy a to zase vede k�dalším úbytkům spotřebitelských útrat.

Jistěže, zlepšení aktuálně dysfunkční finanční soustavy dá bankám a dalším finančním ústavům možnost začít znovu půjčovat zájemcům, kteří dnes chtějí utrácet, ale nemohou získat úvěr. To bude sice ku pomoci, ale je nepravděpodobné, že by to na dosažení kladného růstu HDP stačilo.

Zřejmě tudíž přijde druhý balíček fiskální pobídky. Bude však zapotřebí, aby byl mnohem lépe zacílen na zvyšování poptávky a vyhnul se tomu, že k�národnímu dluhu přidá víc, než o kolik vzrostou domácí útraty. Daňové úpravy v�takovém stimulačním balíčku by rovněž měly přinášet pobídky ke zvýšení útrat jak pro domácnosti, tak pro podniky.

Dlouhodobé vládní úrokové sazby jsou teď sice velice nízké, ale reagují na vyhlídky na strmě narůstající národní zadlužení a začínají růst. Národní dluh, vlastněný americkými i zahraničními investory, dosahoval na konci roku 2008 celkem 40% HDP. Do konce roku 2010 pravděpodobně vzroste na víc než 60% HDP a poměr zadlužení k�HDP se bude nadále zvyšovat. Výsledný nárůst reálných dlouhodobých úrokových sazeb omezí všechny formy útrat citlivých na úvěry, což ekonomiku dále oslabí.

Není tedy vůbec jasné, co přinese obrat propadu HDP a konec ekonomického poklesu. Způsobí prudká devalvace dolaru nárůst vývozů a úbytek dovozů? Sníží překotné zvýšení míry inflace reálnou hodnotu dluhu vlády, domácností i podniků, což by vedlo ke snížení úspor a většímu utrácení? Nebo se stane ještě něco jiného, co směřování ekonomiky otočí? To ukáže jedině čas.