TEL AVIV – Bezprostředním důsledkem zatykače, který na súdánského prezidenta Omara Hasana al-Bašíra minulý měsíc vydal Mezinárodní trestní soud, bylo vyhoštění agentur pomoci ze země. Celosvětová pozornost věnovaná súdánské oblasti Dárfúr, byť oprávněná, však zastínila ještě podstatnější věc: podporu úsilí o širší mír v celém Súdánu. Teď je v prvé řadě zapotřebí vytvořit mezinárodní konsenzus nad strategií úplné realizace Komplexní mírové dohody (CPA) pro Súdán z roku 2005.

CPA ukončila nejdelší africkou občanskou válku, která po sobě zanechala přes dva miliony mrtvých. Tato dohoda nejenže obsahuje kritéria, která by měla vést k sebeurčení súdánského jihu, ale podrobně popisuje také demokratizační proces v samotném Súdánu. Ostatně právě represivní povaha chartúmského režimu je jádrem mnoha konfliktů, které zemi rozpoltily.

Bude-li vláda v Chartúmu pokračovat v podrývání reformního procesu a maření referenda o sebeurčení, které je jihu přislíbeno na leden 2011, velmi vážně hrozí návrat plně rozvinuté občanské války s katastrofálními důsledky pro súdánské národy a celý region.

Odhodlání súdánské vlády plnit CPA je odjakživa pochybné. Ostatně od konce občanské války v roce 2005 se Súdánská lidově osvobozenecká armáda (SLOA) na jihu musí často střetat s milicemi, které fungují jako prodloužená ruka vlády. Súdánské bezpečnostní složky navíc nadále vyzbrojují arabské kmeny usazené kolem severo-jižní hranice s cílem destabilizovat převážně křesťanský jih.

Neměli bychom připustit, aby se zatykač na al-Bašíra stal popudem k dalším pokusům jeho vlády sabotovat CPA a křehký proces vedoucí k referendu v roce 2011. S ohledem na zachování úsilí o dosažení míru v Súdánu by se rovněž neměla vrátit mezinárodní nedbalost, která umožnila, aby dárfúrská genocida zůstala bez trestu.

Směřování jihu k nezávislosti nabralo na obrátkách kvůli neschopnosti severu zajistit reformou a volbami, aby byla jednota přitažlivá, jak stanovuje CPA. Druhým faktorem, který rozdělení země žene vpřed je, že SLOA nezachovává dostatečnou věrnost ideologii Nového Súdánu svého zakladatele Johna Garanga, který CPA dojednal a v roce 2005 zemřel při letecké havárii.

Garang bojoval za jednotný, sekulární a demokratický Súdán, vznešený sen, jehož uskutečnění rozhodně není záměrem islamistického režimu v Chartúmu. Sebeurčení jihu se tak stalo prakticky jediným východiskem z dilematu země, které je plně v souladu s mírovou dohodou z roku 2005.

Jelikož sever je schopen, ale ne politicky ochoten CPA realizovat a jih je zase ochoten, ale nikoli schopen, vyhlídky na mír by mohla zhatit přetrvávající nezainteresovanost mezinárodního společenství. Vládu Jižního Súdánu sužují vážná finanční omezení, kvůli nerealistickým předpokladům ohledně ropných výnosů. V důsledku toho je vážně narušena její schopnost zajišťovat služby – a vojenský potenciál, jímž by kontrovala manévrům chartúmské vlády zaměřeným proti mírové dohodě.

Vytvářet podmínky potřebné k realizaci CPA jsou podle všeho odhodlané pouze Spojené státy. Prezident George W. Bush, který v Bílém domě dvakrát přijal jihosúdánského prezidenta Salvu Kiira, schválil v roce 2006 program transformace SLOA v profesionální armádu. Před časem zase čelní američtí kongresmani před prezidentem Barackem Obamou důrazně poukázali na nezbytnost rozhodného úsilí, které zajistí realizaci CPA. Doporučení představená nedávno před senátním Výborem pro zahraniční vztahy přednesly návrh na poskytnutí bezpečnostních záruk Jižnímu Súdánu, které by odrazovaly od oživení občanské války.

Finanční pomoc je samozřejmě nezbytná, ale politický závazek mezinárodního společenství je neméně důležitý. Přestože například Mise OSN v Súdánu má dohlížet na realizaci CPA, její pozornost si prakticky uzurpoval Dárfúr. Navíc ať už probíhá jakýkoli monitoring, zřídkakdy následují nějaké činy.

Odštěpení jihosúdánského křesťanského státu od muslimské země, významného člena Arabské ligy, by mělo dalekosáhlé strategické důsledky. Čína, blízký spojenec vlády v Chartúmu, teď pečlivě zvažuje své ropné zájmy a strategické záměry na jihu. Do Džuby, jihosúdánského hlavního města, přijela nedávno vysoce postavená ruská delegace s deklarovaným cílem „hrát na africkém kontinentu aktivnější roli“. Japonsko, významný spotřebitel ropy ze Středního východu, zase nedávno do Tokia pozvalo prezidenta Kiira.

V této diplomatické aktivitě bohužel chybí Evropská unie. Mezinárodní právo a stíhání válečných zločinců jsou pro civilizovaný světový řád významné, leč nejsou náhražkou aktivní finanční a politické angažovanosti na podporu mezinárodně legitimní a naléhavě potřebné mírové dohody, jako je třeba právě CPA v Súdánu.