Tuesday, September 2, 2014
1

Účetní bilance arabského jara

KÁHIRA – Loňské události v Egyptě a Tunisku zatáhly oponu za potácejícím se starým pořádkem a uvedly velkou část arabského světa do dlouho očekávané nové éry. Jak ovšem bude tato nová éra vypadat, to je vzhledem k mnoha výzvám, jimž země v regionu dosud čelí, i nadále velmi otevřená otázka.

Starý pořádek, který začal mizet, nezahrnuje pouze bývalé režimy. Transformací prochází celý hodnotový systém regionu – politická kultura utvářená autokracií. Arabští muži a ženy se zbavili pocitu ponížení a méněcennosti, který jim despotismus vnucoval – a který přiživoval zoufalství, vztek, násilí a úzkoprsost.

Tato transformace sice zdaleka není kompletní – může docela dobře trvat celá léta –, ale přesto už začala přinášet ovoce. Kdyby k povstáním v roce 2011 nedošlo, byli bychom dnes svědky dalšího roku autokracie a dalších řečí o dynastickém nástupnictví. Znamenalo by to další ponížení pro obyčejné lidi, kteří nejvíce trpí rostoucí korupcí, zatímco vládní činitelé a jejich sbratření kapitalisté dál odsávají veřejné zdroje.

Arabské sdělovací prostředky by dál nekriticky chválily místní prezidenty a jejich rodiny, přestože by tito lidé drancovali rozvojové programy. Školství by dál stagnovalo a arabské společnosti, rozdělené podle sektářských, kmenových a regionálních linií, by ve stále větší míře zakoušely pomstychtivost a násilí. Nechvalně proslulé „čluny smrti“, na nichž stovky mladých mužů ze severní Afriky rok co rok riskovaly životy ve snaze najít si zaměstnání a lepší život v zahraničí, by dál dopravovaly ty, kdo plavbu přežili, na břehy nevstřícné Evropy. A rozhněvanost Arabů by dosáhla nevídané úrovně a způsobila naprostou zkázu a destrukci.

Arabská mládež zachránila arabský svět od tohoto osudu. Její zásadovost a bezúhonnost obnovila v lidech sebedůvěru. Odpůrci starých režimů projevili statečnost, aniž by byli lehkomyslní, a různost názorů, aniž by byli bigotní.

Viděli jsme, jak islamisté, liberálové a levičáci stojí bok po boku v odporu. Viděli jsme, jak se muslimové a koptové v Káhiře navzájem chrání. V Jemenu jsme byli svědky, jak se příslušníci místních kmenů nechávají v boji za svobodu vést ženou, nositelkou Nobelovy ceny míru Tawakkul Karmánovou. A viděli jsme, jak arabská média podporují zralou debatu o demokracii, ústavnosti a roli islámu v moderním státě, místo aby šířila dezinformace a hrubou propagandu.

Transformace se tím však nesmí zastavit. Nové a staré politické síly by měly zahájit dialog s cílem dosáhnout dohody o pravidlech politického angažmá. Lidé se stávají vlastními pány a ti, kdo se v tomto procesu nebudou angažovat, se nakonec ocitnou bez politické moci.

Ostatní země v regionu i jinde by měly přijmout arabské jaro za své. Zejména členové Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu (GCC) by měli přestat váhat s podporou porevolučních vlád. Změny, k nimž dochází v arabském světě, totiž nakonec přispějí k hospodářské prosperitě a politické stabilitě v celém regionu.

Tunisko a Egypt dnes procházejí hlubokou hospodářskou krizí. Před tuniskou revolucí bylo například bez zaměstnání 500 000 z 3,6 milionu práceschopných obyvatel a tento počet se od té doby zvýšil na 700 000. Egypt zaznamenal v posledních měsících odliv kapitálu v objemu zhruba 9 miliard dolarů. Podle egyptského premiéra Kamála Ganzúrího poskytli arabští „bratři“ jeho zemi zatím jen jednu miliardu z 10,5 miliard dolarů pomoci a úvěrů, které slíbili.

Tunisko a Egypt navíc až dosud neobdržely žádnou částku z 35 miliard dolarů přislíbených státy skupiny G-8. A vzhledem k současné světové hospodářské krizi není pravděpodobné, že tyto prostředky v blízké budoucnosti přijdou.

Nově se rodící demokracie v regionu naléhavě potřebují arabskou iniciativu, která by připomínala Marshallův plán – program zaměřený na přilákání rozsáhlých investic do infrastruktury, průmyslu a zemědělství (a také do bohatých a dosud nevyužitých technických dovedností obyvatel), čímž by se zvýšila zaměstnanost. Taková iniciativa by měla zároveň podporovat volný pohyb zboží a osob v rámci regionu tím, že by zrušila celní omezení a složité procedury bránící bilaterálnímu i multilaterálnímu obchodu. Založení regionálních rozvojových bank a vybudování Středozemní expresní železnice z Alexandrie do Rabatu by tomuto cíli posloužily.

Dlouhodobé investice však nevyřeší bezprostřední krizi. Egypt a Tunisko potřebují okamžité hotovostní vklady a granty a nově zvolená vedení těchto zemí by neměla být tlačena k tomu, aby se uchylovala k žebrání. Země z okolí Perského zálivu v minulosti Egypt a Tunisko podporovaly. Dnes je v nejlepším zájmu GCC podpořit je znovu i při jejich přechodu ke svobodě.

Spojené státy a Evropská unie by si zatím měly uvědomit podstatu a hloubku probíhajících změn. Arabská veřejnost si je plně vědoma, jak těsné spojenectví existovalo mezi Západem a dnes již nefunkčními despotickými režimy, a přesto nedala najevo žádnou touhu po pomstě nebo odplatě vůči Západu.

Je nejvyšší čas, aby Západ akceptoval vůli arabského lidu a přestal zveličovat nepříznivé důsledky změn. Místo toho musí podpořit skutečnou demokracii v arabském světě. Bude-li arabské jaro zmařeno, nepovede to ke vzniku diktatur loajálních vůči Západu, ale spíše k přílivové vlně hněvu, která neušetří nikoho. Není nic nebezpečnějšího než zmařené sny, zvláště když tyto sny mohou být poslední příležitostí ke změně.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (1)

Please login or register to post a comment

  1. CommentedPatrick Dazzle

    Egypt's "newly elected leaderships" need to free themselves from the continuing weight of the increasingly autocratic military rulers that thus far refuse to loosen their grip (under the false pretext of orderly transition) on power before the discussion of cash investments to start building jobs and infrastructure can ever begin to be credible. Perhaps the lack of foreign investment is still tied to the fact that nobody knows if the funds will make it any further than than did under the previous dictatorships. The recent government crackdowns on NGOs and other groups trying to assist with the building of democratic law and order does little to shore up more confidence...

Featured