Wednesday, November 26, 2014
0

Pomalé oživení pod drobnohledem

BERKELEY – Mezi lety 1950 a 1990 – v dobách staromódních poklesů v důsledku boje proti inflaci koncipovaného Federálním rezervním systémem Spojených států – se míra nezaměstnanosti v USA po skončení recese snižovala během jednoho roku v průměru o 32,4% od své původní hodnoty směrem k přirozené míře. Kdyby se americká míra nezaměstnanosti vydala touto cestou poté, co ve druhé půli roku 2009 kulminovala, nedosahovala by teď 8,9 %, nýbrž 8,3 %.

Žádná část čistého úbytku míry nezaměstnanosti za poslední rok v USA bohužel nevzešla ze zvýšení poměru zaměstnanosti k počtu obyvatel; veškerý úbytek pramenil ze slábnoucího zapojení do pracovních sil. Nezaměstnanost se během posledních 18 měsíců sice snížila z 10,1 %, ale poměr zaměstnanosti k počtu obyvatel uvízl na 58,4 %. Asi by bylo lepší, kdyby si nezaměstnaní, kteří by mohli pracovat – a kteří by při plné zaměstnanosti pracovali – aktivně hledali práci a nevypadávali z řad pracovních sil úplně.

Přikloníme-li se k tomuto pohledu na věc, poměr zaměstnanosti k počtu obyvatel USA v letech 1950 až 1990 by rostl ročně v průměru o dodatečných 0,227 % za každý za rok, kdy míra nezaměstnanosti přesahovala svou přirozenou hladinu. Kdyby se poměr zaměstnanosti k počtu obyvatel USA vydal touto cestou poté, co ve druhé půli roku 2009 kulminoval, nedosahoval by teď 58,4 %, nýbrž 59,7 %. (Neprožívali bychom v takovém případě současný stav ekonomické malátnosti, ale spíš „jitro v Americe“.)

Tohle je, myslím, v USA nejlepší kritérium pro poměřování zcela zjevně neobvykle nízkého tempa současného oživení bez tvorby pracovních míst. Nijak se nevymyká ostatním americkým kritériím: od sedla výstupu roste reálný HDP průměrným tempem 2,86 % za rok, sotva převyšujícím tempo růstu produktivního potenciálu americké ekonomiky. A nevymyká se ani zkušenostem ostatních bohatých ekonomik, ať už Japonska či evropských států.

Dnešní svízel USA skutečně ostře kontrastuje jen se současnou realitou rozvojové Asie. Tam růst reálného HDP a klesající nezaměstnanost dokládají pevné, důkladně uchycené a svižné zotavení – natolik, že makroekonomickým problémem významnějším než tvorba pracovních míst se brzy stane inflace.

Hypotéza, která se nabízí jako samozřejmé vysvětlení toho, proč současné zotavení USA – stejně jako předchozí dvě – postupuje tempem pomalejším než trend, spočívá v tom, že rychlost každého zotavení se váže k tomu, co zapříčinilo propad. Před rokem 1990 recese vyvolávalo rozhodnutí Fedu přejít od politiky zaběhlých kolejí k politice boje proti inflaci. Fed tak zapříčinil nedostatek likvidity, čímž pokřivil ceny aktiv, takže byla nedostupně drahá velká část výstavby, značné množství investic a část spotřebního zboží (a tudíž se nevyplatilo je produkovat). Výsledný přebytek nabídky zboží, služeb a práce vedl ke snížení inflace.

Jakmile ovšem Fed v boji proti inflaci dosáhl svého cíle, nedostatek likvidity ukončil. Ceny aktiv a příjmy se vrátily k normálu. Všem oborům podnikání, které byly před poklesem výnosné, se opět vrátila ziskovost. Z pohledu podnikatele tudíž bylo zotavení přímočarou záležitostí: jednoduše bylo třeba navázat tam, kde jste přestali, a dělat, co jste dělávali.

Po posledním poklesu USA (a v menší míře po jeho dvou předchůdcích) je však situace jiná. Pokles nezapříčinil nedostatek likvidity, takže Fed nemůže mávnout kouzelným proutkem a ceny aktiv vrátit do předkrizové konfigurace. To znamená, že podnikatelské problémy jsou mnohem složitější, neboť ozdravení není otázkou oživení toho, co se vyplácelo produkovat dřív, ale spíš hledání, co se vyplatí produkovat v budoucnu.

Ekonom Dan Kuehn rád říká, že recese je, jako když vám někdo rozebere puzzle, zpřehází dílky a některé obrátí rubem vzhůru. Když Fed ukončí nedostatek likvidity, jako by otočil dílky správnou stranou nahoru. Je tedy jednoduché skládačku znovu složit. Teď však není, kdo by dílky obrátil lícem nahoru, a tak je mnohem těžší stav věcí napravit.

Mám za to, že situace je vlastně ještě horší: dokud se agregátní poptávka bude držet na nízkých úrovních, nedokážeme ani rozpoznat, které dílky jsou otočené obrázkem nahoru. Nové investice, oblasti podnikání a spojení mezi pracujícími a firmami, které by při normálních úrovních využití kapacit a nezaměstnanosti byly vysoce produktivní a ziskové, se teď nevyplatí.

Amerika dnes tedy nepotřebuje jen ozdravení poptávky, ale také strukturální korekci. Zajistit rychle oživení poptávky trh bohužel sám nedokáže. A strukturální korekci nemůže vůbec uskutečnit, dokud nebude ozdravení poptávky v plném proudu.

  • Contact us to secure rights

     

  • Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

    Please login or register to post a comment

    Featured