0

Americké zrcadlo

Co přinese příští rok světovému hospodářství? Co čeká produkci v rozvojovém světě a co v průmyslovém jádru? Ostatně, odvažujeme se stále ještě udržovat toto rozlišení? Vždyť většina bohatých zemí vstoupila do postindustriálního věku a v rozvojových zemích dnes v ,,průmyslu" pracuje stejný podíl populace jako v bohatých zemích - nebo tomu tak brzy bude.

Ve Spojených státech byly zažehnány obavy, živé před devíti měsíci, že by americká ekonomika mohla podlehnout deflaci. Přetrvává ovšem pocit zmaření ohromné příležitosti.

Od chvíle, kdy George W. Bush nastoupil do úřadu, americký reálný HDP rostl v průměru o 2,3% ročně, což je tempo, které by v dobách, kdy byl prezidentem otec George W. Bushe nebo Ronald Reagan, bylo přijato jako běžné a uspokojivé, avšak dnes, po Clintonově konjunktuře, se jeví nepatřičně a mdle. Je vskutku zřejmé, že americké hospodářství mohlo růst mnohem rychleji.

Úřad statistiky práce USA oznámil pokles poměru zaměstnanosti k počtu obyvatel ze 64,4% v roce 2000 na dnešních 62,3% a dále pokles zaměstnanosti mimo zemědělství v tomto období ze 131,8 milionů na 130,2 milionů. Prudký běh revoluce informačních technologií se dostává do podloží hospodářského cyklu a žene růst americké produktivity dál stejně rychle jako vždy, či rychleji. Kdyby byl Federální rezervní systém průbojnější ve snižování úrokových sazeb nebo kdyby Bush a Kongres zavedli daňové škrty na podporu krátkodobé poptávky a zaměstnanosti, hospodářství USA by rostlo tempem, jaké tu už jeden a půl generace nebylo.

Chopí se americké hospodářství v příštím roce příležitosti k rychlému růstu? Patrně ano. Jestliže stagnující zaměstnanost nezpůsobí náhlé snížení spotřeby domácností, daňové úlevy a nízké úrokové sazby by napřesrok měly ekonomiku USA postrčit ke 4% tempu růstu.

Takový růst k vytvoření velkého množství pracovních míst a k výraznému snížení míry nezaměstnanosti může, ale nemusí stačit; každopádně ale postačí na to, aby Amerika setrvala nejrychleji rostoucí složkou postindustriálního jádra světového hospodářství. Ekonomika postindustriálního jádra jako celku bude ovšem nadále jako letadlo, jemuž funguje jen jeden motor. Růst reálného HDP v Japonsku a v západní Evropě stěží dosáhne aspoň poloviny tempa, jež zaznamenají USA.

Absence rychlého růstu v západní Evropě a v Japonsku nepředstavuje významnější znevýhodnění pro rozvojové země, a to především proto, že Evropa ani Japonsko nikdy nebyly příliš otevřené dovozům z rozvojových zemí. Pevný růst poptávky v USA vytvoří vyšší poptávku po exportech z rozvojových zemí - třebaže ceny nebudou stejné jako v dobách silnějšího dolaru.

Ještě podstatnější je to, že rozvojový svět nemá důvod se obávat nenadálé paniky na Wall Street. Americké domácí úrokové sazby jsou tak nízké a obavy z dalšího významného poklesu dolaru tak velké, že je téměř nemožné si představit náhlé stažení kapitálu z rozvojových zemí do postindustriálního jádra. V roce 2004 se tedy stěží dočkáme úniku kapitálu, jaký ochromil Mexiko roku 1995 či východní Asii v letech 1997-98. Pokud světové kapitálové trhy zachvátí hysterie, rozrušení se mnohem pravděpodobněji projeví únikem kapitálu z USA.

Důležitější než krátkodobé cykly jsou ovšem dlouhodobé trendy. Roční přírůstek produktivity práce v USA se v posledních třiceti letech neochvějně zrychloval - od 1,2% v období od poloviny 70. let do poloviny 90. let, přes 2,3% na konci 90. let, až po 4,2% od roku 2000. Jak velká část druhého skokového nárůstu produktivity se udrží, je nejasné, ale s jistotou můžeme vsadit na to, že něco z něj zůstane.

Zajímavější otázka zní takto: kdy se prudký růst produktivity, hnaný informačními technologiemi, k němuž dochází v USA, rozšíří do ostatních bohatých zemí? To sice nevíme, ale víme, že se to stane. Nevíme také, kdy začne v důsledku internetu a kabelů z optických vláken prožívat skutečný boom světový trh s informačními službami, jako je zpracování formulářů, účetnictví či zákaznická podpora. Víme ovšem, že k tomu dojde, tak jako v 19. století došlo díky zaoceánským parním lodím s ocelovými trupy a telegrafu k rozmachu obchodu s každodenním zbožím.

Z toho plyne ponaučení, že vlády, firmy, investoři, pracující i rodiče na celém světě by měli začít sázet na dlouhodobé trendy, které se v posledních deseti letech začaly projevovat. Vklad se zřejmě nevrátí do roka, do dvou, ani do tří. Rozhodně se ale začne navracet během dalších deseti let.

Karel Marx se tak docela nemýlil, když napsal, že většina vyspělých zemí je zrcadlem, v němž ostatní svět může zahlédnout svou vlastní budoucnost. Zrcadlo, jímž jsou USA, ukazuje, že zisk z využití hospodářských změn umožňovaných IT revolucí je velice vysoký. Nesnadnou otázkou pro ostatní země je, jak jich využít.