Americký prezident Bush pobývá v Asii; zúčastní se jednání Asijsko-tichomořské hospodářské rady v Číně, ale pozornost by měl věnovat jinému asijskému summitu, na který pozván nebyl. V prosinci bude Malajsie hostit schůzku východoasijských zemí, která záměrně nepočítá s účastí Spojených států. Podle mnoha zasvěcených pozorovatelů se atraktivita Ameriky v této oblasti snižuje, zatímco půvab neboli „měkká síla“ jiných států se naopak zvýšila.

Asijské země mají impozantní potenciální zdroje měkké síly. Umění, móda i kuchyně starodávných asijských kultur měly po staletí značný vliv na ostatní části světa, avšak Asie má za sebou období relativního úpadku, neboť neudržela krok s průmyslovou revolucí na Západě, což její vliv podkopalo.

V padesátých letech dvacátého století evokovala Asie obrazy chudoby a hladu. V šedesátých letech se někteří lidé na Západě nechali politicky poblouznit nehrúovskými kabátci a maoistickou revolucí, avšak tento jev neměl dlouhého trvání. Jak v roce 1968 zpíval John Lennon, „pokud nosíš fotky předsedy Maa, neuděláš na nikoho dojem“.

Asijské znovuzrození započalo hospodářským úspěchem Japonska. Pozoruhodný výkon této země nejenže do konce století zajistil Japoncům bohatství, ale zvýšil rovněž její „měkkou sílu“.

Jako první nezápadní země, která se moderností vyrovnala dokonce i Západu a zároveň dokázala, že je možné si přitom zachovat jedinečnou kulturu, má Japonsko větší potenciální zdroje měkké síly než kterýkoliv jiný asijský stát. Dnešní Japonsko zaujímá první místo na světě v počtu patentů, třetí místo na světě ve výdajích na výzkum a vývoj vyjádřených procentem HDP, druhé místo na světě v prodeji knih a hudebních nosičů a nejvyšší průměrný věk obyvatel. Sídlí v něm tři z pětadvaceti největších nadnárodních značek (Toyota, Honda a Sony).

Deset let trvající hospodářské zpomalení v devadesátých letech sice pověst Japonska zkalilo, avšak rozhodně neodstranilo japonské zdroje měkké síly. V mnoha oblastech, od módy, stravování a populární hudby až po spotřební elektroniku, architekturu a umění, se celosvětový kulturní vliv Japonska zvýšil. Japonští výrobci vévodí trhu s domácími videohrami. Kreslené pohádky s Pokémony se vysílají v 65 zemích a japonské animované umění je obrovským hitem mezi filmaři a teenagery kdekoliv na světě.

Stručně řečeno japonská populární kultura navzdory hospodářskému zpomalení stále vytváří potenciální zdroje měkké síly. Dnes, kdy se objevily známky ekonomického oživení, se může měkká síla Japonska ještě zvýšit.

Existují však jisté hranice. Na rozdíl od Německa, které zavrhlo své minulé výboje a usmířilo se se sousedy v rámci Evropské unie, se Japonsko nikdy nevyrovnalo se svou bilancí z třicátých a čtyřicátých let minulého století. Zbytková podezíravost, která v zemích jako Čína a Korea stále přetrvává, vytváří japonské přitažlivosti mantinely, které zesílí pokaždé, když japonský premiér navštíví chrám Jasukuni.

Japonsko čelí rovněž vážným demografickým problémům. Do poloviny století by počet obyvatel země mohl klesnout o 30%, pokud Japonsko nepřiláká 17 milionů přistěhovalců – což pro stát, který vůči přistěhovalectví zaujímá historicky zdráhavý postoj, nebude snadný úkol. Japonština navíc není široce rozšířený jazyk a skrovné znalosti angličtiny mezi Japonci ztěžují snahu přilákat na tamní univerzity mezinárodní talenty. Japonská kultura je i nadále zahleděná do sebe.

Při pohledu vpřed se tak na obzoru rýsují další asijští giganti, totiž Čína a Indie, státy s obrovským počtem obyvatel a rychlým tempem hospodářského růstu. Nezvyšují se pouze jejich vojenské prostředky čili „tvrdá síla“; existují náznaky, že na vzestupu jsou také jejich zdroje síly měkké. V roce 2000 obdržel spisovatel Kao Sing-ťien jako první Číňan Nobelovu cenu za literaturu a o rok později ho následoval indický spisovatel žijící v diaspoře V. S. Naipaul. Čínský film „Tygr a drak“ zaznamenal nejvyšší tržby ze všech neanglických filmů a celosvětovým kasovním úspěchem byly i indické snímky jako „Bouřlivá svatba“. „Bollywood“ dokonce každoročně produkuje více filmů než Hollywood.

A seznam pokračuje. Jao Ming, čínská hvězda týmu Houston Rockets americké Národní basketbalové asociace, by se mohl stát druhým Michaelem Jordanem a Čína bude v roce 2008 pořádat letní olympijské hry. Početné vystěhovalecké komunity v USA – 2,4 miliony Číňanů a 1,7 milionu Indů – zvýšily mezi dalšími Američany zájem o jejich domovské země. V sektoru informačních technologií navíc existuje úzká mezinárodní propojenost, neboť západní technologické firmy stále více využívají filiálek v Béngalúru a Šanghaji, aby poskytovaly služby v reálném čase.

Skutečný příslib pro Čínu a Indii se však skrývá v budoucnosti. Měkká síla země spočívá v atraktivitě její kultury, půvabu jejích domácích politických i společenských hodnot a ve stylu a podstatě její zahraniční politiky.

V posledních letech vedly Čína i Indie zahraniční politiku, která v očích ostatních zvýšila jejich přitažlivost. Žádná z obou zemí však zatím nedosahuje vysokých hodnot v řadě různých ukazatelů potenciálních zdrojů měkké síly, jimiž disponují USA, Evropa a Japonsko. Kultura sice jistou měkkou sílu poskytuje, ale domácí politika a hodnoty ji omezují, a to zejména v Číně, kde se komunistická strana bojí povolit příliš mnoho intelektuální svobody a brání se vnějším vlivům. Obě země navíc provází pověst zkorumpovanosti na vládní úrovni.

Indie těží z demokratické politiky, ale trpí přehnaně zbyrokratizovanou vládou. Rovněž v zahraniční politice je pověst obou zemí zatížena problémy spojenými s dlouhodobými spory o Tchaj-wan a Kašmír. V USA navíc atraktivitu autoritářské Číny podvazuje obava, že by se tato země mohla stát budoucí hrozbou.

Měkká síla asijských zemí tedy zaostává za USA, Evropou i Japonskem, ale pravděpodobně se bude zvyšovat. Budou-li USA i nadále vést nepřitažlivou politiku, brzy mohou zjistit, že jejich nepřítomnost na prosincovém summitu v Malajsii je jen předzvěstí věcí příštích.