Když se poprvé objevil, dělal nový satelitní kanál vysílaný z Kataru čest svému jménu. Al-Džazíra – což je arabský výraz pro „ostrov“ – skutečně představoval ostrůvek profesionální, nezávislé a aktuální programové skladby v moři jednostranných a vládou kontrolovaných arabských médií. Dokud se na scéně neobjevili novináři z Al-Džazíry, kteří většinou absolvovali průpravu v BBC, skládalo se průměrné televizní zpravodajské menu arabských občanů z pouhých protokolárních zpráv, agenturních záběrů zachycujících nejnovější vývoj palestinského konfliktu a dramatických snímků zemětřesení nebo přírodních požárů.

Al-Džazíra přinesla nejen živé rozhovory a vstupy přímo z terénu; představila arabskému světu také živou diskusi. Její pořad Al-Itijá al-Muakés („Opačný směr“) obohatil program o slovní zápolení, které svět bere jako normální věc, ale Arabové je v televizi nikdy neviděli. Hosty, jež do studií v Dauhá přivedl (nebo je spojil prostřednictvím satelitu) moderátor Faisal Kasím, byli lidé z téže arabské země či regionu, kteří ovšem zastávali naprosto protichůdná názorová stanoviska.

Agresivní profesionálně vedené zprávy a pořady typu Al-Itijá al-Muakés sice poskytly divákům jedinečnou televizi, avšak věhlas Al-Džazíře přinesly až velké světové konflikty. Palestinská intifáda, teroristické útoky na New York a Washington v září 2001 a invaze do Afghánistánu a Iráku, to vše zajistilo Al-Džazíře celosvětový vliv.

V prvních letech byla Al-Džazíra oslavována jako průlomový mediální nástroj reforem v arabském světě a současně odsuzována jako podněcovatel vnitřních konfliktů a sporů. Téměř všichni arabští vládci se v té či oné době pokusili stanici umlčet tím, že uzavřeli její místní redakci a naléhali na katarské představitele, aby nasadili jejím „nezodpovědným“ novinářům náhubek. Ani jeden pokus nevyšel. Tyto tlaky popravdě řečeno jen zvýšily popularitu stanice mezi arabskými diváky.

Spojené státy se k Al-Džazíře zpočátku stavěly příznivě. Podpora demokratických reforem ze strany stanice a poskytování prostoru různým úhlům pohledu se slučovaly s proklamovanými cíli americké zahraniční politiky. To se však dramaticky změnilo po 11. září, kdy vyšlo najevo, že irácké a afghánské civilní oběti amerického bombardování (a také váleční zajatci) dostanou ve vysílání více prostoru, než jim poskytuje západní mediální mašinerie s reportéry přidruženými k americké armádě (jediný přidružený novinář Al-Džazíry nesetrval u armády příliš dlouho).

A když reportéři Al-Džazíry uskutečnili interview s Usámou bin Ládinem a stanice odvysílala jeho videonahrávky, Spojené státy odhodily rukavičky úplně. Vysoce postavení američtí činitelé tuto stanici veřejně hanobili. Čím více však USA a autoritativní arabské režimy na Al-Džazíru útočily, tím více stanice odrážela některé radikální islámské trendy. V případě dánských karikatur a nedávného sporu o papežovy výroky již byla stanice jasně přistižena, že události nejen zpravodajsky pokrývá, ale současně je vytváří.

Navzdory popularitě se však Al-Džazíře nedaří finančně. Nenávist Saúdů ke stanici a jejím katarským majitelům vyústila v bojkoty. Nadnárodní inzerenti, kteří touží po přístupu na obrovský saúdský trh, byli nepokrytě informováni, že budou-li na Al-Džazíře inzerovat, přijdou o lukrativní kontrakty. Stanice, jejíž majitelé jsou finančně dobře zajištěni, přesto expandovala a obohatila svou nabídku o přímé satelitní vysílání, dětskou stanici a dva sportovní kanály, které brzy doplní také mezinárodní stanice s vysíláním v angličtině.

Ačkoliv popularity zpráv a aktualit vysílaných na Al-Džazíře zatím nikdo další nedosáhl, společnost Middle East Broadcasting Center se saúdskými vlastníky spustila úspěšnou stanici Al-Arabíja s nepřetržitým vysíláním, která vedoucí Al-Džazíře šlape na paty. Rovněž společnosti Lebanese Broadcasting Corporation a egyptská Dream si díky zábavným pořadům získaly velké segmenty arabské veřejnosti.

Al-Džazíra proslavila Katar a zlepšila informovanost v arabském světě. Navzdory nedostatkům a jisté nevyváženosti změnila arabský svět k lepšímu. Zatímco ještě před deseti lety neměla žádná státem řízená televizní stanice živý pořad o aktuálních událostech, dnes jsou i stanice z některých nejdiktátorštějších arabských režimů nuceny zvednout laťku a připustit živé rozhovory.

V době, kdy slaví desáté výročí, již Al-Džazíra není nová, ale stále je to ona, kdo nastoluje trendy. Prošlapala nové cesty v politice a kultuře, avšak její dopad na společenský a ekonomický život je minimální. Když tedy Al-Džazíra vstupuje do věku mediální adolescence, musí začít přemýšlet o tom, jak se může stát v arabském a islámském světě společenskou průkopnicí. Bůh ví, že na tomto poli je již změna zapotřebí.