Sunday, October 26, 2014
1

Přelud afghánské koncovky

STOCKHOLM – Během nedávné návštěvy Afghánistánu a Pákistánu jsem si nemohl nevšimnout stále častějších mezinárodních výzev ke „koncovce“ v Afghánistánu. Koncovka pro tuto zemi je však nebezpečnou iluzí: hra neskončí a dějiny také ne. Jedinou věcí, která by mohla dospět ke konci, je pozornost a angažmá světa v Afghánistánu, což by mohlo docela dobře vést ke katastrofálním následkům.

Značná mezinárodní pozornost se dnes soustředí na rok 2014, což je cílové datum pro dokončení postupného přenosu zodpovědnosti za bezpečnost z mezinárodních sil na afghánskou vládu. Tento proces má své problémy, ale není důvod nevěřit, že by se nedal dokončit víceméně podle plánu a současného časového harmonogramu.

Domnívám se však, že existuje další a mnohem kritičtější úkol, s nímž se Afghánistán bude muset v roce 2014 vypořádat: volba nového prezidenta. V systému, kde se kolem osoby prezidenta soustředí tak velká moc – otevřená i skrytá, ústavní i tradiční –, by se prezidentské volby mohly docela dobře proměnit v otevřený boj o budoucnost země.

Prezidentské volby v roce 2009 – v nichž byl na druhé funkční období zvolen Hamíd Karzáí – byly nesmírně svárlivou záležitostí a ani afghánský politický systém, ani mezinárodní společenství z nich nevyšly bez poskvrnky. Boj o moc v roce 2014 by spolu s bitvou o budoucí roli Talibanu v zemi mohl znovu rozdmýchat rozkol, který by vrátil Afghánistán na pokraj širší občanské války, přičemž liberální technokraté v Kábulu by se ocitli mezi dvěma mlýnskými kameny v podobě obrozující se Severní aliance a širšího „paštunského paktu“.

Takový scénář by samozřejmě znamenal pro Afghánistán katastrofu. Důsledky by však byly daleko širší. Nesmíme opomíjet vážná rizika, která by to znamenalo pro Pákistán, kde by nové kolo džihádistické rétoriky a mobilizace mohlo být osudné pro naděje na vybudování stabilní a bezpečnější země. Měli bychom si vzít ponaučení z 80. let: nevědomost není ctnost.

Jaká je tedy správná politika pro mezinárodní společenství?

Za prvé se musíme soustředit na to, co je nejdůležitější – na přechod na post-karzáíovský systém, který budou všechny strany v Afghánistánu pokládat za přiměřeně legitimní. Je to především otázka toho, jak učinit volby co nejsvobodnější a nejspravedlivější, a v této věci bude hrát klíčovou roli Organizace spojených národů. Zároveň je však nutné dosáhnout široké celostátní shody na pravidlech hry. Karzáí za sebou nemůže nechat lepší odkaz než spořádaný přechod a nemá zájem přihlížet, jak vše, čeho dosáhl, mizí v plamenech.

Za druhé musíme podpořit skutečný regionální dialog, který zamezí tomu, aby se z Afghánistánu stalo bitevní pole pro ničivé války v zastoupení. V této otázce bude klíčové překlenout propast mezi pákistánskou vládou a silami severního Afghánistánu. Pákistán musí udělat vše, co je v jeho silách, aby všechny přesvědčil, že nebude hrát s Talibanem skrytou hru – pokud to samozřejmě nemá skutečně v úmyslu.

Stejně tak je důležité, aby se Pákistán a Indie zapojily do otevřeného dialogu, který dokáže v jejich politikách vůči Afghánistánu navodit důvěru a průhlednost. Dnes tento dialog prakticky neexistuje a vzájemné manévrování obou států, jehož hnacím motorem je nedůvěra, by mohlo jejich slabšího souseda snadno destabilizovat.

A konečně se z historických, geografických a kulturních důvodů nemůže a ani by se neměla ignorovat afghánská role Íránu.

Není důvod k tomu, aby se strategické cíle Západu vůči Afghánistánu v nadcházejících letech zásadně měnily. Klíčem nyní je stanovit si správně priority. Na čelním místě mezinárodní agendy pro Afghánistán by dnes mělo stát zajištění spořádaného politického přechodu a podpora hlubokého a širokého regionálního dialogu. Nejenže jsou tyto cíle důležité samy o sobě, ale současně hrají stěžejní roli při vytváření správného rámce pro dohodu mezi různými afghánskými stranami a Talibanem.

Někteří lidé dnes tvrdí, že rozsáhlé angažmá v Afghánistánu bylo chybou. V zrcadle dějin však vidíme, že ještě větší chybou je úplný odchod z této země.

Afghánistán spojuje střední a jižní Asii a rozpad pořádku v této zemi by představoval vážná rizika pro oba regiony. Svět – nejen Západ, ale i Rusko a Čína – by navíc riskoval globální šíření drog, zbraní a teroru.

Úkolem dneška tedy není usilovat o iluzorní koncovku. Kniha není dopsaná; pouze jsme vstoupili do nové kapitoly. Nyní musíme vytvořit rámec pro stabilnější Afghánistán a pro trvalé mezinárodní angažmá v regionu, který má klíčový význam pro globální stabilitu.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (1)

Please login or register to post a comment

Featured